Decision detail

II.ÚS 2046/08 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:2.US.2046.08.1
Date: 16. 10. 2008
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 2046/08 ze dne 16. 10. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2008 v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. H., zastoupeného Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. 3 As 23/2007-108, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2006, č. j. 57 Ca 32/2006-51, proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. S-JMK 35393/2006/OD/Ko, a proti rozhodnutí Městského úřadu Břeclav ze dne 6. 2. 2006, č. j. MUBR 20855/2005 OSVD, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včasnou (§ 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž byl shledán vinným dvěma přestupky, jichž se měl dopustit v souvislosti s řízením motorového vozidla, a tvrdil že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").

Porušeny měly být i zásady dvojinstančnosti řízení (stěžovatel odkázal na nález sp. zn. "Pl.

ÚS 28/95") a presumpce neviny, resp. v pochybnostech ve prospěch, jakož i další práva garantovaná čl.

38 odst.

1 a 2 Listiny.

Porušen měl být i čl.

90 Ústavy ČR.

K porušení základních práv stěžovatele mělo dojít tím, že věc nebyla řádně projednána ve všech stupních řízení, skutkový stav nebyl řádně zjištěn, nebyly vypořádány námitky stěžovatele, nebyly provedeny stěžovatelem navržené důkazy a pochybnosti vyplynuvší z dokazovaní nebyly vyloženy ve prospěch stěžovatele.

Konkrétně nebylo provedeno místní šetření a vyšetřovací pokus, které by ověřily možnost klíčových svědků vidět do vozidla, byly užity zvětšeniny fotografií pořízené správním orgánem z policejních fotografií, ačkoli k tomuto důkazu se stěžovatel mohl vyjádřit až v odvolacím správním řízení.

Výpovědi svědků obhajoby byly označeny jako nevěrohodné (např. jen pro příbuzenský poměr ke stěžovateli).

U dvou očitých svědků orgány veřejné moci vycházely jen z prvotní výpovědi (učiněné bezprostředně po nehodě), ačkoli výpovědi byly později měněny.

Tyto zásadní procesní vady správního řízení neodstranil ani Krajský soud v Brně, ani Nejvyšší správní soud, na něž se stěžovatel obrátil se správní žalobou, resp. kasační stížností.

Stěžovatel přitom vozidlo neřídil, a tak neměl ani povinnosti, které by jako řidič měl.

Ze stěžovatelem zaslaných rozhodnutí Městského úřadu Břeclav ze dne 6.

2006, č. j.

MUBR: 20855/2005 OSVD, jímž byl stěžovatel shledán vinným tím, že se dopustil v rozhodnutí popsaných přestupků, z rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy ze dne 25.

2006, sp. zn.

S-JMK 35393/2006/OD/Ko, o stěžovatelově odvolání, z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6.

12.

2006, č. j.

57 Ca 32/2006-51, jímž byla zamítnuta stěžovatelova správní žaloba a z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.

2008, č. j.

3 As 23/2007-108, jímž byla zamítnuta stěžovatelova kasační stížnost, Ústavní soud zjistil, že průběh řízení odpovídá rekapitulaci obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29.

2008, č. j.

3 As 23/2007-108.

Na základě obsahu těchto rozhodnutí Ústavní soud od stěžovatele vyžádal související rozhodnutí ve věci jeho služebního poměru tak, aby mohlo být posouzeno respektování čl.

4 odst.

1 Dodatkového protokolu č.

7 k Úmluvě o ochraně základních svobod zásady (ne bis in idem, - srov. rozh.

Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23.

10.

1995, ve věci č.

15963/90 Gradinger proti Rakousku, rozhodnutí ze dne 30.

1998, č.

25711/94 Oliveira proti Švýcarsku, 29.

2001, č.

37950/97 Franz Fischer proti Rakousku a ze dne 2.

2002, č.

33402/96 Gogtan proti Franici).

Stěžovatel sdělil, že rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru bylo zrušeno, přičemž Ústavnímu soudu zaslal kopii zrušujícího rozhodnutí.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR).

Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Obecné soudy v napadených rozhodnutích přesvědčivě vypořádaly stěžovatelovy námitky a vysvětlily, proč jsou nedůvodné.

Vadu prvoinstančního řízení, spočívající v nevytvoření prostoru pro vyjádření k jednomu z důkazů zhojil odvolací správní orgán tím, že takový prostor stěžovateli poskytl (srov. str.

20 verte, odst.

2 rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn.

57 Ca 32/2006, jakož i argumentaci na str.

4 odst.

1 tohoto rozsudku; viz i poslední stranu rozhodnutí krajského úřadu sp. zn.

S-JMK 35393/2006/OD/Ko).

Tento postup správní řád předvídal (§ 59 odst.

1 zákona č.

71/1967 Sb.), a zvolený postup nekoliduje s ústavními zásadami a pravidly spravedlivého procesu.

Pokud by vady nebylo možno napravit v dalším řízení, stupňovitá výstavba opravných prostředků by ztratila jeden ze svých účelů.

Stěžovatelův odkaz na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn.

Pl.

ÚS 28/95 není přiléhavý, neboť zde Ústavní soud posuzoval tehdejší právní úpravu postrádající plnohodnotné správní soudnictví.

Nyní, po přijetí zákona č.

150/2002 Sb., jsou Ústava a Listina naplněny, což se projevuje mj. v možnosti dvoustupňového soudního přezkumu správních rozhodnutí.

Obecné soudy a správní úřady přesvědčivě a logicky vyložily, proč nebylo třeba provádět vyšetřovací pokus či místní šetření (srov. napadené rozhodnutí městského úřadu, č. j.

MUBR 20855/2005 OSVD, str.

4 odst.

3, rozhodnutí krajského úřadu sp. zn.

S-JMK 35393/2006/OD/Ko, str.

7, odst.

6; rozsudek krajského soudu sp. zn.

57 Ca 32/2006, str.

19, odst.

3 a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn.

3 As 23/2007, str.

5, odst.

2).

Bez jakýchkoli ústavně relevantních vad byla správním orgánem a obecnými soudy logicky a přesvědčivě hodnocena věrohodnost jednotlivých svědeckých výpovědí, včetně věrohodnosti výpovědí stěžovatele a jím navržených či předložených důkazů (srov. napadené rozhodnutí krajského úřadu sp. zn.

S-JMK 35393/2006/OD/Ko, str.

5, odst.

3, a str.

6-7, rozsudek krajského soudu sp. zn.

57 Ca 32/2006, str.

16 verte, odst.

1 až str.

18 verte a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn.

3 As 23/2007, str.

6, odst.

3).

Obecné soudy i správní orgán se pečlivě zabývaly i tím, proč je třeba vycházet z prvotní výpovědi očitých svědků nehodového děje a logicky přesvědčivě vyložily jak důvod "změny" výpovědi, tak míru dopadu tohoto faktu na skutkový stav. (srov. napadené rozhodnutí krajského úřadu sp. zn.

S-JMK 35393/2006/OD/Ko, str.

5, odst.

1, rozsudek krajského soudu sp. zn.

57 Ca 32/2006, str.

16 a rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn.

3 As 23/2007, str.

6, odst.

3).

Závěr o vině stěžovatele je v odůvodněních napadených rozhodnutí řádně odůvodněn.

Závěrem Ústavní soud dodává, že vzhledem k tomu, že disciplinární rozhodnutí bylo dle sdělení stěžovatele zrušeno, nezabýval se Ústavní soud možným porušením čl.

4 odst.

1 Dodatkového protokolu č.

7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. i § 12 odst.

1 zákona č.

200/1990 Sb.).

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv.

Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2008 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu