Decision detail

IV.ÚS 2666/07 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.2666.07.1
Date: 13. 11. 2007
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2666/07 ze dne 13. 11. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelky R. K., zastoupené JUDr. Alexejem Závadou, advokátem se sídlem Volyňská 1190/3a, 100 00 Praha 10, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. srpna 2007 sp. zn. 43 Nt 4017/2007 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, 6. oddělení obecné kriminality, ze dne 31. července 2007 ČTS: ORI-35/6OOK-1-2005-Še, a o návrhu na vyslovení toho, že "právní úprava obsažená v § 88 trestního řádu porušuje princip demokratického právního státu ke kterému se Česká republika hlásí v čl. 1 odst. 1 Ústavy a je proto neústavní a proto ji nelze vůči stěžovatelce použít", takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Shora citovaný akcesorický návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelce, obviněné ze spáchání trestného činu kuplířství dle § 204 odst.

1 tr. zák., byla v záhlaví citovaným usnesením Policie ČR uložena pořádková pokuta ve výši 25.000,- Kč.

To z důvodu, že nevyhověla výzvě k odebrání hlasového srovnávacího materiálu, když v předmětném rozhodnutí bylo k odůvodnění tohoto postupu současně krom dalšího jednak konstatováno, že jediným usvědčujícím důkazem proti ní je odposlech a záznam telefonních hovorů pořízených dle § 88 tr. řádu, a dále, že je třeba zjistit totožnost osob, které se měly dopouštět trestného činu tím, že "zjednávaly jiné k prostituci a z této kořistily".

V záhlaví rovněž uvedeným usnesením, poté, co se ztotožnil s vývody v něm obsaženými, Obvodní soud pro Prahu 1 stížnost stěžovatelky směřující do usnesení policejního orgánu zamítl.

Tato rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení stěžovatelka napadla ústavní stížností s tvrzením, že jsou v rozporu s ústavními kautelami obsaženými v čl.

1 odst.

1 a čl.

2 odst.

4 Ústavy ČR a jejím právem na spravedlivý proces (čl.

36 odst.

1 a násl.

Listiny základních práv a svobod).

Na jejich základě je stěžovatelka dle svého náhledu nepřípustně nucena podávat svědectví proti vlastní osobě, ačkoli "ji tuto povinnost žádný zákon neukládá a dokonce ji před podáváním důkazů proti své osobě zákon chrání".

V té souvislosti rovněž pro blíže rozvedené výhrady stěžovatelka tvrdila, že ustanovení § 88 tr. řádu je v rozporu s ústavním pořádkem.

V důsledku uvedeného se domáhala odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí a posléze i jejich zrušení a vyslovení výroku (o protiústavnosti § 88 tr. řádu) formulovaného v záhlaví.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Stejně postupuje, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst.

1 až 4 důvody k odmítnutí podle § 43 odst.

1 písm. c), d), tj. jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným nebo o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst.

2 písm. b) ve spojení s § 43 odst.

1 písm. c), d) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Jak se z judikatury Evropského soudu pro lidská práva podává, porušení zásady zákazu donucování k sebeobvinění není založeno stran získání hlasového materiálu potud, že "hlasové vzorky, které neobsahovaly žádné sebeobviňující výroky, mohou být považovány za podobné s krevními, vlasovými nebo jinými tělesnými či objektivními vzorky používanými v soudním lékařství, na něž se právo nepřispívat k obvinění proti sobě nevztahuje (viz Saunders proti Spojenému království, 1996)" (P.

G. a J.

H. proti Spojenému království, in: Soudní judikatura, Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č.

2/202, s.

76 a násl., resp. s.

85).

Tento závěr se promítá přiměřeně i do nepřiznání ústavněprávní relevance vývodům stěžovatelky v předmětné věci.

Napadená rozhodnutí jsou dle názoru Ústavního soudu v nezbytném rozsahu přezkoumatelným způsobem odůvodněna, stran námitky stěžovatelky nezakládají nepřípustné ústavněprávní konsekvence a v tom rámci z hlediska ústavně zaručených základních lidských práv obstojí [čl.

37 odst.

1, čl.

40 odst.

4 Listiny základních práv a svobod, čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.

14 odst.

3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], pročež na obsah jejich odůvodnění postačí odkázat.

Ustanovení § 88 tr. řádu nebylo v rozhodovacích důvodech napadených usnesení aplikováno, z čehož plyne, že stěžovatelka evidentně není osobou oprávněnou k podání návrhu na jeho zrušení (srov. § 74 zákona č.

182/1993 Sb.), resp. ve vztahu k petitu návrhu nutno říci, že k vyslovení výroku stěžovatelkou požadovaného - že tuto právní úpravu vůči ní nelze použít - není Ústavní soud příslušný (srov. § 70 téhož zákona).

Vzhledem k uvedenému bylo tudíž o návrhu stěžovatelky rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst.

1 písm. c), resp. d), odst.

2 písm. a), b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Návrh na odklad vykonatelnosti napadených usnesení se takto pro neprodlené rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti stal bezpředmětným.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2007 Michaela Židlická předsedkyně senátu Ústavního soudu