Decision detail
III.ÚS 553/06 #2
- Court
- Ústavní soud
- ECLI
- ECLI:CZ:US:2007:3.US.553.06.2
- Date
- 15. 3. 2007
- Text status
- full text available
Judgment texts are shown in their original Czech version.
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 553/06 ze dne 15. 3. 2007 N 53/44 SbNU 661 Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovníka Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila a Jiřího Muchy - ze dne 15. března 2007 sp. zn. III. ÚS 553/06 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. Z. proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 44 C 3187/2001, ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 227/2006, sp. zn. 41 C 278/2006, sp. zn. 44 C 397/2006, sp. zn. 44 C 409/2006, sp. zn. 44 C 421/2006, sp. zn. 44 C 433/2006, sp. zn. 44 C 445/2006, sp. zn. 44 C 459/2006, sp. zn. 44 C 519/2006, sp. zn. 44 C 544/2006, sp. zn. 44 C 556/2006, sp. zn. 44 C 588/2006, a ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 291/2006, sp. zn. 41 C 307/2006 o nepřiznání odměny a hotových výdajů spojených s výkonem funkce opatrovníka. Rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 44 C 3187/2001, ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 227/2006, sp. zn. 41 C 278/2006, sp. zn. 44 C 397/2006, sp. zn. 44 C 409/2006, sp. zn. 44 C 421/2006, sp. zn. 44 C 433/2006, sp. zn. 44 C 445/2006, sp. zn. 44 C 459/2006, sp. zn. 44 C 519/2006, sp. zn. 44 C 544/2006, sp. zn. 44 C 556/2006, sp. zn. 44 C 588/2006, a ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 291/2006, sp. zn. 41 C 307/2006 se ve výroku III. zrušují. Odůvodnění Ústavními stížnostmi, původně zapsanými pod spisovými značkami III. ÚS 553/06, III. ÚS 556/06 , III. ÚS 562/06 , III. ÚS 565/06 , III. ÚS 568/06 , III. ÚS 571/06 , III. ÚS 574/06 , III. ÚS 577/06 , III. ÚS 580/06 , III. ÚS 583/06 , III. ÚS 586/06 , III. ÚS 589/06 , III. ÚS 595/06 , III. ÚS 598/06 a III. ÚS 604/06 , se stěžovatelka domáhá - pro porušení čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále též jen "Ústava"), čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - zrušení výroků III. v záhlaví označených rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4. Ve všech shora uvedených věcech soud ustanovil účastníkům (žalovaným) jako osobám neznámého pobytu opatrovníka pro řízení [§ 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") stěžovatelku - advokátku. Napadenými výroky rozsudků soud prvního stupně zamítl návrhy stěžovatelky na zaplacení odměny a hotových výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem této funkce, neboť jej nepovažoval za výkon advokacie. Podle jeho názoru se ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o advokacii") za poskytování právních služeb sice považuje činnost opatrovníka pro řízení podle zvláštního předpisu (je-li vykonávána advokátem), avšak o takový případ v situaci opatrovníka ustanoveného podle § 29 odst. 3 o. s. ř. nejde. S tomu korespondujícím výkladem § 140 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 3. 2006) stěžovatelka nesouhlasí. Poukazuje na znění § 1 odst. 2 zákona o advokacii a na vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 9. 2006, která "s výkonem funkce opatrovníka ustanoveného soudem ... dle § 29 odst. 3 o. s. ř. počítá" (srov. § 9 odst. 5 této vyhlášky). Stěžovatelka dovozuje, že má-li osoba neznámého pobytu právo na poskytnutí právní pomoci ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny, pak má i k tomu ustanovený advokát právo požadovat od státu náhradu nákladů takového zastoupení. Vzhledem k tomu, že jednotlivé (výše označené) ústavní stížnosti byly co do svého obsahu totožné a směřovaly proti rozhodnutím vydaným ve věcech, jejichž skutkový základ i právní aspekty byly shodné, byly z důvodu hospodárnosti řízení v souladu s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jakož i s ustanovením § 112 odst. 1 o. s. ř. spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí (usnesením ze dne 27. 9. 2006). Ve věcech týchž stížností, směřujících proti obsahově shodným rozhodnutím téhož soudu, v nichž stěžovatelka namítala tatáž pochybení, bylo již Ústavním soudem opakovaně rozhodnuto; jelikož v nich byl soud prvního stupně též vyzván k podání vyjádření, nepovažoval Ústavní soud za nutné jej k vyjádření k ústavním stížnostem nyní posuzovaným vyzývat znovu. Nálezy ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 474/06 , ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. I. I. ÚS 458/06 , ze dne 1. 11. 2006 sp. zn. I. ÚS 479/06 a ze dne 12. 12. 2006 sp. zn. IV. ÚS 438/06 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172, svazek 43, nález č. 198, č. 199 a č. 225) Ústavní soud ústavním stížnostem stěžovatelky vyhověl a napadená rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil [§ 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poté, co vymezil své přezkumné pravomoci vůči obecným soudům, vycházeje z postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, jemuž přísluší právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů jen v případech, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce "mj. tím, že při interpretaci jednoduchého práva zcela přehlédnou základní práva některého z účastníků sporu, jimž jsou povinny dle čl. 4 Ústavy České republiky poskytnout adekvátní ochranu", především zdůraznil, že v době, kdy byla stěžovatelka ustanovena jako opatrovník, platila právní úprava § 140 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 8. 2005 do 31. 3. 2006), v níž byla povinnost státu poskytnout jí odměnu a uhradit hotové výdaje spojené s výkonem funkce opatrovníka zakotvena výslovně. Byť v době rozhodování soudu o tomto nároku "již stát tuto povinnost zákonem danou neměl", nelze odměnu a náhrady opatrovníku (advokátu) nepřiznat, neboť jinak "by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu". Ústavní soud dal rovněž najevo, že nesdílí výklad ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. obecným soudem též proto, že "účelem novely (občanského soudního řádu) provedené zákonem č. 205/2005 Sb. bylo vyhovět nárokům na výkon funkce opatrovníka tak, jak je definoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 629/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 69, str. 731), který rozhodně neřešil účast opatrovníka toliko ve zvláštních druzích řízení, nýbrž se vyjádřil k řádnosti výkonu funkce opatrovníka obecně v jakémkoli občanskoprávním řízení". Uvedené je významné potud, že tyto závěry, dříve vyslovené Ústavním soudem, se uplatní i v dané věci. Není totiž důvodu, aby se od nich Ústavní soud zde jakkoliv odchýlil; závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samého. Ústavními stížnostmi napadená rozhodnutí obvodního soudu tedy trpí stejným ústavněprávním deficitem, který byl identifikován v jiných věcech týchž účastníků, pročež na příslušná rozhodnutí, resp. jejich odůvodnění, zde postačí již jen odkázat. Stejně jako tam i zde tedy Ústavní soud pro porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ústavním stížnostem vyhověl a napadená rozhodnutí po provedeném řízení bez nařízení ústního jednání se souhlasem účastníků (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.