Decision detail

II.ÚS 851/07 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.851.07.1
Date: Jan 11, 2007
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 851/07 ze dne 1. 11. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jana Vanke, správce konkursní podstaty úpadce Stavebního podniku Teplice, akciové společnosti v likvidaci, zastoupeného Mgr. Ivou Dvořákovou, advokátkou, se sídlem Baarova 1594/1, Teplice, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. března 2007, sp. zn. 15 Ca 284/2006, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu v Teplicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Řízení se přerušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 30. března 2007 se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. března 2007, sp. zn.

15 Ca 284/2006, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Tvrdí, že tím byla porušena jeho základní práva podle čl.

36 odst.

1 a čl.

37 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ze shodných tvrzení účastníků řízení a z předložené kopie napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Finanční úřad v Teplicích rozhodl o převedení přeplatku na dani z přidané hodnoty, vykázanému k 16. říjnu 2006 (tj. po 12. listopadu 1998, kdy byl na majetek úpadce prohlášen konkurs), na úhradu nedoplatku silniční daně vykázanému u téhož správce daně k témuž dni.

Následně správce daně zamítl reklamaci stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí.

Ke správní žalobě byla obě rozhodnutí správce daně zrušena.

Ve vztahu k náhradě nákladů soud rozhodl podle § 60 odst.

1 s. ř. s. s odůvodněním, že stěžovatel byl sice procesně úspěšný, avšak jedná se o správce konkursní podstaty, který je sám advokátem, a proto nebylo nezbytné, aby se nechal v projednávané věci zastupovat dalším advokátem.

Stěžovatel uvádí, že byl aplikován ve skutečnosti § 60 odst.

7 s. ř. s. a nikoliv § 60 odst.

1 s. ř. s., jak bylo v rozhodnutí uvedeno.

I materiálně však považuje rozhodnutí za svévolné a poukazuje na rozhodnutí téhož soudu ve věci sp. zn.

10 Co 610/2001 (in systém Aspi), kterým byly přiznány žalobci - advokátovi - jako náklady řízení odměna za zastoupení v řízení jiným advokátem.

Dále poukazuje na to, že právní pomoc advokátkou byla v daném případě poskytována na základě mandátní smlouvy, schválené věřitelským výborem, jehož členem je i vedlejší účastník řízení.

Vytýká soudu, že nepřiznání nákladů řízení bylo použito v rozporu se zásadou výjimečnosti takového postupu a zasáhlo tak do jeho práva na právní pomoc v řízení před soudem.

Poukazuje i na kritéria odůvodnění rozhodnutí o důvodech zvláštního zřetele vyvozená např. v nálezu sp. zn.

III.

ÚS 727/2000 (in Sbírka nálezů a usnesení.

Sv.

22.

75. str.

145) a rozvádí, že možnost nepřiznat náhradu nákladů řízení má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, v opačném případě se jedná o projev libovůle.

Soud se však nijak nezabýval existencí podmínek pro nepřiznání náhrady nákladů řízení a nelze přehlédnout, že řízení bylo nepřípustnou kompenzací veřejnoprávních pohledávek ze strany vedlejšího účastníka řízení, ačkoliv byla protizákonnost takového postupu vedlejšímu účastníkovi řízení známa.

Považuje za zarážející, že soud v důsledku legitimní obrany stěžovatele chrání správce daně před předvídatelnými následky.

Krajský soud v Ústí nad Labem ve vyjádření k ústavní stížnosti zopakoval odůvodnění svého rozhodnutí.

Dále uvedl, že se podle jeho názoru nejednalo o věc složitou, neboť ohledně projednávané problematiky existuje rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 648/04 (in Sbírka nálezů a usnesení.

Sv.

38.

145. str.

135) a Nejvyššího správního soudu sp. zn.

1 Afs 37/2006 (in http://www.nssoud.cz/ navštíveno 27. září 2007) a žaloba byla sepsána o třech stručných bodech včetně petitu.

Obdobné žaloby přitom stěžovatel shodně zastoupen podal i v dalších případech.

Důvodem pro zastupování správce konkursní podstaty - advokáta - dalším advokátem podle něj nemůže být to, že Finanční úřad v Teplicích soustavně porušuje zákon prováděním nepřípustných zápočtů.

Poukázal dále na to, že Finanční úřad v Teplicích v této věci podal kasační stížnost, jejíž vyřízení by však s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v dané problematice nemělo trvat delší dobu.

Finanční úřad v Teplicích uvedl, že proti rozsudku napadenému ústavní stížností podal kasační stížnost.

Navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta s ohledem na to, že před jejím podáním nebyly ještě vyčerpány veškeré prostředky k ochraně práv stěžovatele, byť nebyly podány stěžovatelem samým, nýbrž druhou stranou sporu.

Ústavní soud se nejprve zabýval námitkou vedlejšího účastníka řízení, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svého práva, které mu zákon poskytuje.

V této souvislosti Ústavní soud vyšel z § 104 odst.

2 soudního řádu správního, podle kterého je nepřípustná mimo jiné kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení.

Nelze tedy souhlasit s názorem vedlejšího účastníka řízení, že stěžovatel nevyčerpal před podáním ústavní stížnosti všechny zákonné prostředky k ochraně práva, neboť návrh směřuje výlučně proti výroku o náhradě nákladů řízení, a v této věci administrativní soudní proces žádný prostředek k ochraně práva nezná.

Ústavní soud proto konstatuje, že ústavní stížnost je přípustná a nikoliv zjevně neopodstatněná.

Vedle toho se však ústavní soud musel vypořádat se skutečností, že vedlejší účastník řízení podal kasační stížnost proti meritu věci.

V této souvislosti Ústavní soud zjistil, že řízení o kasační stížnosti je vedeno pod sp. zn.

9 Afs 100/2007, a bylo usnesením ze dne 16. července 2007 přerušeno s ohledem na to, že byl v právně obdobné věci vedené pod sp. zn.

5 Afs 85/2004 podán Nejvyšším správním soudem návrh na zrušení § 37a zákona č.

588/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 105 zákona č.

235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 64 odst.

2 zákona č.

337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, který je v současnosti veden pod sp. zn.

Pl.

ÚS 12/06 .

Bez ohledu na to, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti vedlejšího účastníka řízení, natož o návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení předmětných zákonných ustanovení je zřejmé, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bude vydáno na základě poněkud jiné právní situace.

Jde o to, že ustanovení § 105 odst.

1 zákona č.

235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, není totožné s ustanovením § 37a odst.

1 zákona č.

588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Zatímco judikatura, o níž se zmiňuje stěžovatel a Krajský soud v Ústí nad Labem, se vztahuje k právní úpravě v době účinnosti zákona č.

588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, proběhl předmětný daňový případ až za účinnosti zákona č.

235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

V souladu s principem sebeomezení a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů nemůže Ústavní soud rozhodnout o podané stížnosti do doby, než bude rozhodnuto o kasační stížnosti vedlejšího účastníka řízení.

V opačném případě by totiž rozhodnutí Ústavního soudu mohlo za určitých okolností způsobit pro další postup obecných soudů jen těžko řešitelnou procesní situaci.

Nelze přitom předpokládat, že by o kasační stížnosti vedlejšího účastníka řízení mohlo být rozhodnuto v krátké době.

Proto Ústavní soud v souladu s § 63 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 109 odst.

2 písm. c) občanského soudního řádu řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby skončení řízení o kasační stížnosti, vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn.

9 Afs 100/2007.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. listopadu 2007 Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu