Decision detail

II.ÚS 2451/07 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.2451.07.1
Date: 27. 9. 2007
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 2451/07 ze dne 27. 9. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2007 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti B. M., zastoupeného JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2007, č. j. 28 Co 82/2007-113, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádnou a včasnou ústavní stížností (§ 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž byl změněn zamítavý výrok rozsudku o zaplacení a tvrdil, že jeho vydáním bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces garantované čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), jakož i právo na rovné postavení účastníků řízení, garantované čl.

37 odst.

3 a právo účinně se vyjadřovat před soudem ve své věci garantované čl.

38 odst.

2 Listiny.

Porušeny měly být i čl. "3 odst.

1" Listiny (zákaz diskriminace) a "čl.

12 odst.

1" Listiny (nedotknutelnost obydlí).

Stěžovatel za jádro ústavní stížnosti označil námitku, že zjištěný skutkový stav byl v extrémním nesouladu s právními závěry z něho vyvozenými, což mělo spočívat v tom, že bez ohledu na opakované námitky stěžovatele, že dle smlouvy se bez ohledu na vůli stran poskytnuté plnění nejprve započítává na smluvní pokutu, poté na příslušenství a teprve nakonec na jistinu, se soud s tímto sporným bodem vůbec nevypořádal.

Přitom vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyní poté, co stěžovatel zaplatil 12.298,- Kč nemohla být žaloba po právu, neboť úhrada této částky: "by měla být započtena na příslušenství, a tedy na žalovanou částku." Žalobce vzal žalobu částečně zpět nikoli ohledně příslušenství, jak by odpovídalo jeho argumentaci a uzavřené smlouvě, ale ohledně jistiny.

Stěžovatel odkázal na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. opomenutých důkazů a svévole způsobené absencí reakce obecného soudu na procesní námitky a tvrzení účastníků.

Stěžovateli tím byla odmítnuta spravedlnost a bylo mu znemožněno účinně jednat ve věci jím podaného odvolání.

Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.

2007, č. j.

28 Co 82/2007-113, Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 14.

12.

2006, č. j.

5 C 76/2004-96, zamítl žalobu, kterou se úvěrová společnost domáhala na stěžovateli zaplacení částky 15.998,- Kč, neboť šlo o požadavek na zaplacení smluvních úroků z prodlení, avšak ujednání o příslušenství i smluvní pokutě jsou pro nečitelnost neplatná.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání a mj. tvrdila že v daném případě se vztah řídil obchodním zákoníkem a smluvní podmínky byly nedílnou součástí smlouvy a obsahovaly ujednání o smluvním úroku z prodlení i pokutě, když aktuálním sazebníkem je samozřejmě myšlen sazebník platný v době uzavření smlouvy.

Smluvní ujednání bylo určité i dle kritérií plynoucích z judikatury.

Stěžovatel se k odvolání vyjádřil obdobně jako v ústavní stížnosti.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.

2007, č. j.

28 Co 82/2007-113, rozsudek obvodního soudu změnil a žalobě vyhověl, neboť zcela přisvědčil odvolacím námitkám.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR).

Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud pominul mylně uvedený odkaz na porušení čl.

3 odst.

1 Listiny a čl.

12 odst.

1 Listiny a zabýval se jen námitkami porušení práva na spravedlivý proces (v jeho jednotlivých složkách).

Ústavní stížnost však postrádala jakoukoli ústavně právní argumentaci.

Otázka výkladu vztahu smluvních sankcí a jistiny není otázkou ústavně právní.

Stěžovatel se snažil pomocí ústavní stížnosti dosáhnout změny pro něj nepříznivého rozhodnutí na základě zjevně neopodstatněných tvrzení o zásahu do svých základních práv.

Ústavní soud rovněž nemohl považovat za opodstatněné tvrzení stěžovatele, že Městský soud v Praze nevypořádal jeho námitky.

Z odůvodnění napadeného rozsudku (str.

3 a 4) je zřejmé, proč námitky stěžovatele nebyly důvodné.

Městský soud o věci rozhodoval už podruhé (str.

3 odst.

3 cit. rozsudku).

Usnesením odvolacího soudu ze dne 31.

2006, č. j.

11 Co 113/2006-82, byl zrušen předchozí rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o příslušenství (ohledně povinnosti stěžovatele zaplatit dlužnou pohledávku bylo řízení zastaveno), a to k odvolání stěžovatele, který sám učinil předmětem odvolání toliko úroky z prodlení. "Jeho námitka, že předmětem řízení zůstala dlužná jistina, která již byla zaplacena, neboť poskytnuté plnění mělo být započteno na příslušenství, je tak nepřípadná" (str.

3 odst.

3 in fine rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.

2007, č. j.

28 Co 82/2007-113).

Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 27. září 2007 Jiří Nykodým předseda senátu