Decision detail

II.ÚS 1579/07 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.1579.07.1
Date: 31. 7. 2007
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1579/07 ze dne 31. 7. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti A. D., bez právního zastoupení, v řízení vedeném u blíže neurčeného soudu pod sp. zn. 1 Co 145/2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním datovaným dnem 9. září 2006, které Ústavní soud obdržel dne 22. června 2007 od Městského soudu v Praze spolu s usneseními tohoto soudu ze dne 29. ledna 2007 a 7. března 2007, se navrhovatel domáhal určení bezplatného advokáta podle § 30 občanského soudního řádu za účelem podání ústavní stížnosti.

V podání dále rozebírá okolnosti svého případu a ostře kritizuje stav české justice.

Usnesením ze dne 29. ledna 2007, č. j.

34 C 68/2005-39, Městský soud v Praze zastavil řízení o ochraně osobnosti, pokud se žalobce (navrhovatel) domáhal určení bezplatného advokáta.

Následně usnesením ze dne 7. března 2007, č. j.

34 C 68/2005-45, Městský soud v Praze rozhodl tak, že pokud se žalobce domáhal určení bezplatného advokáta za účelem podání ústavní stížnosti, vyloučil věc k samostatnému projednání a po právní moci výroku o zastavení řízení postoupil věc Ústavnímu soudu.

Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu podání, je jeho povinností přezkoumat, zda jsou naplněny všechny procesní podmínky takovýto přezkum připouštějící.

Přitom je Ústavní soud vázán (čl.

88 odst.

2 Ústavy) nejen předpisy ústavními, ale i zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud předesílá, že v dané věci Městský soud v Praze postupoval poněkud nepochopitelně, neobvykle a zmatečně (když nejprve řízení ohledně návrhu na určení bezplatného advokáta zastavil, aby jej poté dalším usnesením vyloučil k samotnému pojednání a věc postoupil Ústavnímu soudu), a navíc až po více než devíti měsících od obdržení navrhovatelova podání, které obsahovalo žádost o ustanovení bezplatného advokáta, postoupil toto podání Ústavnímu soudu.

O takovém postupu lze mít pochybnosti z pohledu profesionality a přístupu k účastníkovi řízení (konkrétně žalobci) ze strany Městského soudu v Praze, avšak na závěru o odmítnutí podání navrhovatele tato skutečnost ničeho nezmění.

Podle § 43 odst.

1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Navrhovatel v podání požadoval ustanovení bezplatného advokáta.

K tomu je třeba zdůraznit, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje a o takovém návrhu není oprávněn ani rozhodovat.

V případě problémů s jeho obstaráním se navrhovatel měl obrátit na Českou advokátní komoru.

O této možnosti však měl být ze strany Městského soudu v Praze náležitě poučen.

V tom, že se tak nestalo, lze spatřovat pochybení Městského soudu v Praze, které ovšem na nepříslušnost Ústavního soudu k pojednání takového návrhu nemá žádný vliv.

K otázce, zda je Ústavní soud příslušný k ustanovení právního zástupce, se vyjádřil v minulosti v publikovaném usnesení sp. zn.

III.

ÚS 296/97 (publ. in.

Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu Svazek č.10, usnesení č.20, str.

409), v němž dospěl k závěru, že povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl.

37 odst.

2 Listiny základních práv a svobod) je dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem - zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (zákon č.

85/1996 Sb., o advokacii), byť by tento způsob přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.).

I pokud by Ústavní soud podání neodmítl pro svou nepříslušnost, musel by jej odmítnout podle § 43 odst.

1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro opožděnost, případně podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.

I když totiž není zřejmé, proti jakému rozhodnutí podání směřuje, je evidentní, pokud by se týkalo řízení vedeného pod sp. zn.

1 Co 145/2006, že by i v důsledku prodlevy způsobené Městským soudem v Praze bylo podáno opožděně.

Pokud by naproti tomu směřovalo proti výše citovaným usnesením Městského soudu v Praze (sp. zn.

34 C 68/2005), bylo by je třeba hodnotit jako podání nepřípustné, neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Za této situace Ústavní soud, aniž by dále vyzýval navrhovatele k odstranění vad, na základě výše uvedených skutečností podání soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst.

1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona).

V Brně dne 31. července 2007 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj