Decision detail

II.ÚS 1104/07 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.1104.07.1
Date: 17. 5. 2007
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1104/07 ze dne 17. 5. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelů 1. Ing. M. K. a 2. J. K., obou zastoupených JUDr. M. P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. února 2007, čj. 6 As 22/2006-74, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala náležitosti stanovené zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jejich kasační stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.

2006, čj.

7 Ca 97/2004-50.

Tvrdí, že tímto rozsudkem bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen"Listina"), a dále byl porušen čl.

1 Ústavy České republiky tím, že Nejvyšší správní soud neposkytl ochranu jejich právu na účast při jednání.

Před správními orgány probíhalo řízení o odstranění nepovolené stavby.

Stěžovatelé, kteří jsou přímými sousedy stavebníka tehdy nepovolené stavby, v něm měli postavení účastníků řízení.

Proti nepovolené stavbě uplatnili řadu námitek, vesměs občanskoprávní povahy.

Výsledkem řízení bylo rozhodnutí, kterým byla stavba dodatečně povolena.

Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelé bránili a vyčerpali všechny právní prostředky obrany, včetně kasační stížnosti.

Právě proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla jejich kasační stížnost zamítnuta, podali tuto projednávanou ústavní stížnost.

V ní namítají, že jim postupem správních orgánů byla znemožněna účast u ústního jednání spojeného s místním šetřením, které se konalo dne 24.

10.

2003.

Toto jednání bylo svoláno na místo, které bylo v pozvánce přesně označeno, avšak když se na toto místo dostavili, nikdo tam nebyl.

Z dalšího průběhu řízení však vyplynulo, že se místní šetření a ústní jednání v uvedený den konalo za účasti všech ostatních účastníků řízení, avšak bez nich.

Ostatní účastníci se totiž sešli na jiném místě, než bylo v pozvánce uvedeno.

Stěžovatelé vytýkají Nejvyššímu správnímu soudu, stejně jako předtím Městskému soudu v Praze, že se nedostatečně věnovaly posouzení této jejich námitky a spatřují v tom porušení základního práva na spravedlivý proces a porušení čl.

1 Ústavy, neboť způsob, jak byla tato námitka posouzena, vnímají jako neúctu k právům a svobodám člověka a občana.

Tvrdí, že Nejvyšší správní soud svým výkladem tehdy platného ustanovení § 21 odst.

2 zák. č.

71/1967 Sb. zúžil práva účastníků správního řízení, když podle jeho názoru "...není podstatné, kam bylo jednání svoláno, ale je povinností účastníka hledat v okolí, kde se vlastně ostatní účastníci fakticky sešli".

Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a že není vrcholem jejich soustavy (srov. čl.

81, čl.

90 Ústavy).

Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl.

83 Ústavy ČR).

Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva.

Pod tímto zorným úhlem posuzoval důvodnost podané ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 21 odst.

2 tehdy platného správního řádu správní orgán měl povinnost přizvat všechny účastníky řízení a požádat je, aby při ústním jednání uplatnili své připomínky a náměty.

Nejvyšší správní soud uvedl, že jestliže se na nařízené ústní jednání dostavili všichni jeho účastníci, s výjimkou stěžovatelů, a střetli se nedaleko místa uvedeného v pozvánce k místnímu šetření, nemohlo být pro stěžovatele překážkou se rovněž dostavit.

Skutečnost, že se nesešli přímo před domem, ale před vrátky v oplocení z jiné strany domu, není porušením řádného a zákonného způsobu konání ústního jednání.

Takový výklad ustanovení § 21 odst.

2 nepovažuje Ústavní soud ani za extrémně formalistický ani za rozporný s kogentním zněním zákonného ustanovení.

Stěžovatelé byli vyrozuměni naprosto stejnou pozvánkou, jako ostatní účastníci řízení, a všichni účastníci, až na ně, se na místo konání místního šetření a ústního jednání dostavili, takže pozvánka nebyla zřejmě nesrozumitelná ani matoucí.

Právě výklad citovaného ustanovení stěžovateli je extrémně formalistický, zejména s přihlédnutím ke konkrétní okolnosti posuzovaného případu, totiž že se ústní jednání, spojené s místním šetřením, konalo v přímém sousedství jejich nemovitosti.

Ústavní soud neshledal, že by v tomto posuzovaném případě došlo ze strany Nejvyššího správní soudu k zásahu do ústavně chráněných práv stěžovatelů.

Všechny jimi uplatněné námitky byly soudem posouzeny a ten se s nimi přesvědčivým způsobem vypořádal.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

2 písm.a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2007 Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu