Decision detail

I.ÚS 421/06 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.421.06.1
Date: Nov 12, 2007
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 421/06 ze dne 11. 12. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele arch. J. G., zastoupeného Filipem Berglem, advokátem se sídlem Praha 2, Americká 25, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2005, čj. 31 C 80/97 - 250, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, čj. 20 Co 85/2006 - 262, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.

12.

2005, čj.

31 C 80/97 - 250, kterým byla, ve sporu o zaplacení 568,60 Kč a 1 511,10 Kč, uložena žalovanému Bytovému družstvu Bílý dům povinnost zaplatit stěžovateli 17ti% úrok z prodlení z částky 1 270,60 Kč a žaloba stěžovatele na zaplacení částky 568,60 Kč byla zamítnuta.

Stěžovatel rovněž požadoval zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.

2006, čj.

20 Co 85/2006 - 262, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v zamítavém výroku o věci samé a byl změněn ve výroku o nákladech řízení.

V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel podrobně popsal průběh řízení před obecnými soudy a zopakoval všechny námitky, které uplatnil již ve svém odvolání.

Zdůraznil svůj nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů obou stupňů.

V řízení došlo k dlouholetým průtahům.

Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným postupem soudů obou stupňů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, daná ustanoveními čl.

36 odst.

1 a čl.

11 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a v čl.

6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod Podle ustanovení § 42 odst.

4 zákona o Ústavním soudu si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení.

Obvodní soud pro Prahu 1 plně odkázal na odůvodnění svého rozsudku.

Městský soud v Praze poukázal na to, že ústavní stížnost obsahuje převážně popis průběhu řízení před soudem prvního stupně a tvrzení, že došlo k průtahům, v jejichž důsledku vznikla stěžovateli škoda.

V řízení před Městským soudem v Praze k průtahům nedošlo.

Z obsahu stížnosti není zřejmé, jaký vliv mohly mít průtahy v řízení na věcnou správnost rozhodnutí soudů a v čem konkrétně bylo porušeno nebo dotčeno některé z ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele.

Výtky směřující proti správnosti skutkových a právních závěrů odvolacího soudu nemají ústavněprávní rozměr a nemohou tak být důvodem k ústavní stížnosti.

Stěžovatel neuvedl, jaký konkrétní důkaz, navržený v jeho prospěch, nebyl odvolacím soudem vzat v úvahu a v jaké konkrétní skutečnosti spatřuje porušení svých ústavních práv.

Podle názoru odvolacího soudu nebyla v předmětné věci porušena žádná ze základních práv a svobod stěžovatele.

Právo podat repliku ke shora uvedeným vyjádřením stěžovatel nevyužil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před soudy obou stupňů a nezjistil, že by došlo k porušení základních práv stěžovatele.

Ve svých rozhodnutích se obecné soudy dostatečně a přehledně vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele.

Skutečnost, že považovaly provedené důkazy, zejména revizní znalecký posudek, za dostatečný podklad pro svá rozhodnutí a k vyslovení právního závěru (se kterým se stěžovatel neztotožňuje), nezakládá sama o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti (viz nález sp. zn.

IV.

ÚS 188/94 ).

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č.

182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení § 43 odst.

2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné.

Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

K odstranění pochybností o přijatelnosti návrhu si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, event. spis či jinou dokumentaci, týkající se napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci.

Pokud tato stanoviska účastníků a vedlejších účastníků řízení obsahují relevantní tvrzení, může Ústavní soud vyzvat stěžovatele k jeho případné replice ve stanovené lhůtě.

Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta.

Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl první senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. prosince 2007 Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu