Decision detail

I.ÚS 201/07 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.201.07.1
Date: Dec 7, 2007
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 201/07 ze dne 12. 7. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem, se sídlem v Hořovicích, Husovo nám. 65/2, proti Evropskému zatýkacímu rozkazu ze dne 10. 7. 2006, vydanému Krajským soudem v Praze ve věci sp. zn. 4 T 64/2005, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - Krajského soudu v Praze v téže věci, a o návrhu na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., takto :

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného Evropského zatýkacího rozkazu, kterým měl být předán z Irska do České republiky pro účely trestního stíhání.

Dále navrhl, aby Krajskému soudu v Praze bylo zakázáno "pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatele" a navrhl i zrušení ustanovení části sedmé zákona č.

253/2006 Sb., pro tvrzené porušení čl.

36 odst.

1, 2, čl.

37 odst.

3, čl.

40 odst.

3, 6 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Stěžovatel uvedl, že u Krajského soudu v Praze je proti němu pod sp. zn.

4 T 52/2006 vedeno trestní stíhání pro skutky blíže rozvedené v obžalobě.

Od roku 2003 se prý zdržoval v Irsku a v České republice byl stíhán jako uprchlý.

V srpnu 2006 byl na základě zatýkacího rozkazu zadržen irskou policií a předán do vydávací vazby.

Po zadržení byl k dožádání krajského soudu vyslechnut jako trestně stíhaná osoba, proti níž byla podána obžaloba, jejíž obsah neznal, neboť mu nebyla doručena.

Výslechu byl přítomen státní zástupce, který obžalobu podal a soudce, který o obžalobě rozhoduje.

Tím došlo podle názoru stěžovatele k porušení rovnosti procesních stran a stěžovatel považuje postup českých orgánů při jeho výslechu za protiústavní zásah orgánů veřejné moci.

Za neústavní považuje stěžovatel i samotné vydání Evropského zatýkacího rozkazu, který byl v jeho případě vydán devět dnů po účinnosti zákona č.

253/2006 Sb., kterým se měnil zákon č.

539/2004 Sb.

Zmíněnou novelou byl prý redukován zákaz zpětné účinnosti pouze na předání občana České republiky z České republiky do jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nikoli opačně, tj. v případě vydání do České republiky z jiného členského státu Evropské unie, pokud spáchal trestný čin přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tak se prý stalo i v případě stěžovatele.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"), které by umožnily její následné věcné projednání.

V tomto směru nelze pominout významný dosah dikce ustanovení § 387, resp. § 388 trestního řádu (dále jen "TrŘ") ve spojení s § 405 odst.

6 TrŘ, které se vztahují na předání osoby na základě Evropského zatýkacího rozkazu z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, a dále ustanovení § 306a TrŘ.

Se zřetelem na jejich obsah se stěžovateli otevírá možnost realizovat veškerá svá procesní práva, jak jsou uvedena v odst.

1 ustanovení § 306a TrŘ, tzn. za dodržení podmínek, plynoucích z práva na spravedlivý proces, uskutečnit svou obhajobu v rozsahu uplatnění všech procesních práv, ohledně nichž to povaha geneze jeho trestní věci dovoluje.

Stěžovatel má tedy stále možnost, v rámci probíhajícího trestního řízení, chránit si svá práva a uvádět vše, co slouží k jeho obhajobě, tzn. i námitky shora uvedené.

Povaha citovaných ustanovení svědčí pro nepřípustnost ústavní stížnosti.

Samotný napadený Evropský zatýkací rozkaz je individuálním právním aktem a má povahu jedné z podmínek, tvořících předpoklad pro konečný úsudek a realizaci výsostné jurisdikce kompetentních orgánů Irské republiky o vydání či nevydání stěžovatele do České republiky.

Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení části sedmé zákona č.

253/2006 Sb. lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst.

1, odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost stěžovatele a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č.

253/2006 Sb. bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst.

1 písm. e), odst.

2 písm. b) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Stejně rozhodl Ústavní soud i ve srovnatelné věci vedené pod sp. zn.

ÚS 226/07 .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 12. července 2007 Vojen Güttler předseda I. senátu Ústavního soudu