Decision detail

I.ÚS 1540/07 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.1540.07.1
Date: Oct 7, 2007
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1540/07 ze dne 10. 7. 2007

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. července 2007 v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 8 Tdo 217/2007, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 3 To 586/2006, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2006, sp. zn. 9 T 211/2002, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou faxem dne 18.

2007 a doplněnou doručením jejího originálu dne 22.

2007, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva, garantovaná čl.

4 odst.

1 a odst.

4, čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst.

1, 2 tr. zákona, jehož se dopustil tím, že dne 22.

10.

2001 v Ostravě, v ulici Brandlová, v prodejně automobilů ADO Ostrava, a.s., se záměrem dosáhnout takto neoprávněného prospěchu, po předložení nepravdivého potvrzení o zaměstnání a výši platu, které mu k tomu účelu předložil spoluobžalovaný P.

B., po zaplacení akontace, paušálního poplatku a jedné splátky v celkové výši 42.559,80,- Kč, vylákal na základě smlouvy o finančním leasingu č.

1501916024, uzavřené se společností CAC Leasing, a.s., Jurečkova 20, Ostrava, osobní automobil zn.

Škoda Fabia Comfort v pořizovací hodnotě 336.500,- Kč, čímž způsobil CAC Leasing, a.s. škodu ve výši 293.940,20,- Kč, když další splátky již neuhradil.

Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250 odst.

2 a § 35 odst.

2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a podle § 49 odst.

1 a § 50 odst.

1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.

Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného P.

B. a podle § 229 odst.

1 tr. řádu byla poškozená společnost CAC Leasing, a.s. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Odvolání stěžovatele, v němž namítal nesprávné hodnocení důkazů provedených okresním soudem a také nesouhlasil s výší škody, kterou vzal soud za prokázanou, krajský soud v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud v záhlaví citovaným usnesením odmítl.

V ústavní stížnosti namítané porušení práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřoval v tom, že se obecné soudy nezabývaly výší jeho skutečných příjmů, skutečností, že stěžovatel nevystavoval potvrzení pro CAC Leasing, a.s., dále, že okresní soud nezkoumal správnost podkladů poskytovaných zaměstnavatelem stěžovatele okresní správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně.

Dále v ústavní stížnosti předestřel celou řadu argumentů a tvrzení, které dle jeho názoru měly obecné soudy při svém rozhodování zohlednit.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR) a nepřísluší mu rozhodovat o vině a trestu stěžovatelů.

Nicméně je oprávněn posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod.

Proto Ústavní soud v daném případě posuzoval, zda v proběhnuvším trestním řízení obecné soudy svým postupem neporušily základní práva stěžovatele.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci.

Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování.

Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález sp. zn.

ÚS 4/04 , Sb.n.u., sv.

32, nález č.

42 nebo nález sp. zn.

ÚS 553/05 , dosud nepublikováno, dostupný na www.judikatura.cz).

Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti, které opírá především o fakta týkající se hodnocení důkazů a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci v proběhnuvším trestním řízení proti němu vedeném, se shodují s námitkami, které uplatňoval již v řízení před nalézacím i odvolacím soudem, a kterými se soudy pečlivě zabývaly.

S těmito námitkami se obecné soudy vypořádaly, své závěry řádně odůvodnily a jejich názory Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí akceptoval a zdůvodnil proč.

Odůvodnění rozsudku soudu nalézacího, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, je přesvědčivé, soud přihlédl ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo a vycházel z dostatečného množství relevantních podkladů (množství listinných důkazů podrobně rozvedených na str.

5 a 6 rozsudku, výslech svědka R.

P.) a své rozhodnutí učiněné na základě takto zjištěného skutkového stavu řádně odůvodnil a podrobně se v něm vypořádal s argumenty, které stěžovatel v průběhu řízení předestřel.

Ústavní soud tedy neshledal, že by napadená rozhodnutí vybočila z ústavněprávního rámce, resp. že by došlo k porušení ústavněprávních kautel obsažených v trestněprávních předpisech a postupu obecných soudů tedy nelze z ústavního pohledu nic vytknout.

S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele ohledně porušení jeho základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2007 Ivana Janů předsedkyně senátu