Decision detail

III.ÚS 755/06

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:3.US.755.06
Date: 16. 11. 2006
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 755/06 ze dne 16. 11. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. listopadu 2006, v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem 568 02 Moravská Třebová, Cihlářova 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2006 č. j. 26 Co 32/2006-177 a Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 10. 2005 sp. zn. 26 C 145/2004, takto : Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl.

4 odst.

4, čl.

11 odst.

1 a 4, čl.

36 a 37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod, dále v čl.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl.

95 odst.

1 a čl.

96 odst.

1 Ústavy České republiky.

Uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové potvrdil výroky soudu I. stupně, kterými byla žaloba o částku 17.400,- Kč s příslušenstvím a o úrok z prodlení zamítnuta.

Takové rozhodnutí učinil přes zásadně jiné právní hodnocení, než z jakého vycházel soud I. stupně, když v tomto směru šlo o právní závěr, týkající se faktického užívání stavby k bydlení a platnosti nájemní smlouvy.

Proto se pro něj, jako žalobce, napadený rozsudek odvolacího soudu stal nepředvídatelným, stejně jako odůvodnění rozhodnutí nepřijatelné.

Dále vyslovil přesvědčení, že soud I. stupně neprovedl všechny navržené a potřebné důkazy, nesprávně tak aplikoval ustanovení § 135 občanského soudního řádu, rozhodnutí učinil v rozporu s § 118a jakož i s § 157 občanského soudního řádu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst.

1 písm. a), § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl.

Bylo zjištěno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně na základě odvolání žalobce, které směřovalo proti výrokům, jimiž nebylo vyhověno jeho žalobě o 17.400,- Kč s příslušenstvím a žalobě o přiznání úroků z částky 26.160,- Kč, v tomto rozsahu rozhodnutí, včetně výroku o nákladech řízení mezi účastníky, jako věcně správná potvrdil, výrok o náhradě nákladů řízení státu změnil s tím, že o jejich výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.

V předmětné věci byl uplatněn nárok na zvýšenou úhradu za užívání prostor v nemovitosti žalobce žalovanými, když za uvedené užívání tito platili sjednané nájemné ve výši 1.320,- Kč měsíčně, žalobce však poté požadoval 3.500,- Kč měsíčně, soud I. stupně na základě znaleckého posudku uznal za tržní nájemné částku 2.180,- Kč měsíčně a za žalované období (od 1.

2003 do 31.

12.

2003) pak po odpočtu poskytnutého plnění uložil žalovaným povinnost zaplatit za 12 měsíců žalobci 8.760,- Kč s příslušenstvím.

V částce 17.400,- Kč s příslušenstvím, jakož i v požadovaném 3 % úroku z 26.160,- Kč za dobu od 1.

2004 do 11.

2004, byla žaloba zamítnuta.

Odvolací soud po doplnění dokazování opodstatněně rozhodl tak, jak v jeho rozsudku uvedeno a jak výše konstatováno, se všemi odvolacími námitkami se zcela vypořádal.

V odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč soubor místností, jež v nemovitosti žalobce (byť nekolaudované) žalovaní užívají a sestávající z kuchyně, 2 místností a příslušenství, je bytem, který tito užívají na základě platné nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou, jakož i se smluvní volností účastníků ohledně nájemného.

Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat s tím, že takové hodnocení smluv, uzavřených mezi účastníky dne 18.

10.

1998 a 16.

12.

2000 o užívání souboru místností k bydlení, nic nezměnilo na závěrech, na základě nichž soud I. stupně, označující sice předmětné smlouvy za neplatné, svými zamítavými výroky rozhodl o části žalobcem uplatněných tvrzených nároků.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný a návrh brojící proti rozsudku soudu I. stupně pak jako nepřípustný [§ 43 odst.

2 písm. a), § 72 odst.

1 písm. a) a odst.

6, § 43 odst.

1 písm. e) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2006