Decision detail

III.ÚS 493/06

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:3.US.493.06
Date: 21. 9. 2006
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 493/06 ze dne 21. 9. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 493/06

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele L.

L., zastoupeného Mgr.

Václavem Erbanem, advokátem se sídlem 701 00 Ostrava 1, Sokolská 21, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.

2006 sp. zn.

6 Tdo 346/2006, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.

2005 sp. zn.

3 To 112/2005 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.

2004 sp. zn.

34 T 19/99, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení rozhodnutí obecných soudů s tím, že dle svého přesvědčení byl usnesením Vrchního soudu v Olomouci neoprávněně odsouzen pro trestný čin zkrácení daně, jeho dovolání ani Nejvyšší soud nevyhověl.

V podání právního zástupce ze dne 26.

2006 uvedl, že se postupem a rozhodnutími obecných soudů cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, zaručeném Listinou základních práv a svobod, jakož i článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když byl odsouzen na základě výpovědi svědka, který se k nařízenému jednání nedostavil, ačkoliv jej soud řádně a včas vyrozuměl.

Proto byl vyslechnut dožádaným soudem Polské republiky, avšak bez účasti jeho obhájce.

Ten se výslechu nezúčastnil, když se o jeho nařízení na den 9.

2004 dověděl teprve 7.

2004, sám pak byl na dovolené a o provedení výslechu byl informován až 8.

2004.

Proto nemůže souhlasit také s konstatováním Nejvyššího soudu, podle něhož byla doba 48 hodin postačující k tomu, aby zvolený obhájce svou intervenci u zahraničního soudu uskutečnil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst.

1 písm. a), odst.

3 a 4 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.

Jmenovaný soud odmítl dovolání obviněného stěžovatele dle § 265i odst.

1 písm. b) tr. řádu, když opodstatněně shledal, že je podal z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst.

1 písm. g) tr. řádu.

V dovolání sice označil jeho důvod citovaným ustanovením, tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že řízení před nalézacím soudem a soudem odvolacím trpí vážnými procesními vadami, v jeho obsahu však namítá, že výpověď svědka nebyla provedena zákonným způsobem a že s výpovědí svědka (G.) o tom, že mu částka 2.619.329,40 Kč - jako provize za zprostředkování prodeje těžkých topných olejů (tj. částka, uplatněná jako výdajová položka) - vyplacena nebyla, nesouhlasí.

Je třeba dodat, že dovolací soud vyčerpávajícím způsobem v odůvodnění svého usnesení vyložil, že hodnocení důkazů je především výhradním právem nalézacího soudu, že v daném případě nezjistil ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a učiněným právním závěrem, a je proto konstatovaným skutkovým stavem vázán, v zajištění svědecké výpovědi A.

G., která ani nebyla jediným usvědčujícím důkazem, neshledal, že by tato byla získána nezákonným způsobem.

Na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozhodnutí dovolacího soudu shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal dovolání z jiného důvodu, než je dán § 265b odst.

1 písm. g) tr. řádu, o něž své dovolání opíral, nevyužil takový procesní prostředek k ochraně svého tvrzeného práva, který mu zákon poskytuje, a proto pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně nelze vycházet z data převzetí usnesení dovolacího soudu.

Jestliže usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12.

2005 bylo zástupci navrhovatele doručeno 5.

10.

2005, je nepochybné, že ústavní stížnost proti němu směřující je stížností podanou po lhůtě k tomu stanovené a směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.

2004 pak stížností nepřípustnou [§ 43 odst.

1 písm. b), e), § 72 odst.

1 písm. a), odst.

3 a 4 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2006