Search
Back to search

Decision detail

III.ÚS 342/05

Court
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:2006:3.US.342.05
Date
May 1, 2006
Text status
full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 342/05 ze dne 5. 1. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené JUDr. Františkem Divišem, advokátem v Novém Boru, Sloupská 135, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. května 2005, sp. zn. 29 Co 240/2005, spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak splňovala formální podmínky zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), po odstranění formální vady v zastoupení na základě výzvy Ústavního soudu (§ 42 odst.

4 zákona o Ústavním soudu), napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. května 2005 (29 Co 240/2005-11) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces (čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod) a kogentní ust. § 157 odst.

2 o. s. ř.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že v daném případě se účastníkům dostalo nesprávného poučení o jejich procesních právech, čímž odvolací soud znemožnil stěžovatelce uplatnit námitky věcného charakteru před dovolacím soudem.

Stěžovatelka navrhla zrušit napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jak je vpředu označeno, a současně navrhla odklad jeho vykonatelnosti.

K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst.

4 zákona o Ústavním soudu) vyjádřil účastník řízení (Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci) a vedlejší účastník (Ministerstvo financí ČR).

Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že ústavní stížnost neobsahuje věcné důvody, jež by zpochybňovaly z hlediska ústavnosti správnost rozhodnutí odvolacího soudu, proto se nelze k obsahu stížnosti vyjádřit.

Námitky stížnosti se týkají poučovací povinnosti odvolacího soudu o možnosti podat si proti rozhodnutí krajského soudu dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Je pravdou, že písemné vyhotovení usnesení krajského soudu obsahuje nesprávné poučení o dovolání, nicméně tato skutečnost má toliko vliv na délku lhůty k podání dovolání (§ 240 odst.

3 o. s. ř.).

Krajský soud proto navrhl zamítnutí, resp. odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky.

Ministerstvo financí ČR ve svém vyjádření poukázalo na formální vady návrhu stěžovatelky a na znění ust. § 240 odst.

3 o. s. ř.

Návrh na nařízení odkladu vykonatelnosti napadeného usnesení považuje ministerstvo za nepřípustný.

Z tohoto důvodu rovněž navrhuje ústavní stížnost stěžovatelky odmítnout.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 20. května 2005 (29 Co 240/2005-11) bylo jako věcně správné potvrzeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 23.

11.

2004 (12 Nc 5091/2004-4) s tím, že odvolací soud z výroku vypustil výši nákladů exekuce.

Označeným usnesením okresního soudu byla podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 27.

5.

2004 (29 Co 583/2002-125) nařízena exekuce na majetek stěžovatelky (povinné) k uspokojení pohledávky oprávněného (ČR - Ministerstvo financí) ve výši 6 690,- Kč, nákladů exekuce ve výši 3 150,- Kč a dalších nákladů exekuce, které vzniknou.

V usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci je toto poučení: "Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné." Podle § 240 odst.

3 o. s. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání.

3 o. s. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání.

Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.

Vzhledem ke znění ust. § 240 odst.

3 o. s. ř. je zřejmé, že procesní předpis váže vadné či absentující poučení o možnosti podat dovolání na prodloužení lhůty k podání dovolání.

Jiný následek s vadným poučením procesní předpis nespojuje.

Vzhledem k tomu, že i Ústavní soud jako orgán veřejné moci je zněním tohoto ustanovení v daných souvislostech vázán (čl.

2 odst.

2 Listiny základních práv a svobod a čl.

2 odst.

3 Ústavy ČR), neshledal, že by postupem odvolacího soudu byla porušena tvrzená ani jiná ústavně zaručená práva (svobody) stěžovatelky, a proto posoudil její ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji odmítl [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jak je vpředu označeno, sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2006
III.ÚS 342/05 – Ústavní soud | Lukiora Lex