Decision detail

II.ÚS 712/05

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:2.US.712.05
Date: Feb 2, 2006
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 712/05 ze dne 2. 2. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatele JUDr. J. K.,zastoupeného JUDr. Jaroslavem Šedivým, advokátem se sídlem v Blansku, Podlesí 9, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 6. 2005, čj. 28 Cdo 1081/2004-99, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky, stanovené zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, a to s odkazem na údajné porušení jeho práv, garantovaných čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

90 Ústavy.

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn.

3 C 1087/2002, z něhož zjistil následující: Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8.

2003, čj.

3 C 1087/2002-65, byl odmítnut návrh stěžovatele, aby soud povolil obnovu řízení, vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn.

3 C 311/92 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.

19 Co 286/96, ve vztahu mezi ním (žalobcem) a původní žalobkyní L.

K. na straně jedné a žalovaným (Zemědělské obchodní družstvo Hostěnice) na straně druhé.

Soud dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29.

2004, čj.

49 Co 363/2003-79, usnesení soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelem podané dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.

2005, čj.

28 Cdo 1081/2004-99.

Stěžovatel v projednávané ústavní stížnosti tvrdí, že dovolání bylo odmítnuto jako neopodstatněné, poněvadž tu nejsou důvody pro obnovu řízení.

Dále pak v textu osvětluje, z čeho dovozuje, že dané důvody naplněny byly (dovolává se svědeckých výpovědí, které nemohly být zohledněny v původním řízení).

Dále též namítá, že ačkoli jsou všechna podání dle zák. č.

229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, osvobozena od soudních poplatků, byl k úhradě poplatku za dovolání vyzván a musel jej též uhradit.

Uvedenou skutečností se dovolací soud nezabýval.

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud musel při svém rozhodování vzít v úvahu především skutečnost, že stěžovatel se petitem projednávaného návrhu domáhá pouze zrušení rozhodnutí Nevyššího soudu v jeho věci.

Tak tedy stanovil meze přezkumu Ústavního soudu.

Tvrdí-li, že jeho dovolání bylo odmítnuto coby neopodstatněné, nutno konstatovat, že takové tvrzení neodpovídá skutečnosti.

Jak bylo výše naznačeno, dovolací soud se meritem věci vůbec nezabýval, neboť, posuzuje přípustnost dovolání s ohledem na přechodná ustanovení zák. č.

30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dospěl k závěru, že dovolání není vůbec přípustné (dle § 238a odst.

1 a 2, § 237 ani § 239).

Tyto závěry stěžovatel nenapadá a ani Ústavní soud neshledal, že by v jejich souvislosti došlo k vybočení z mezí ústavnosti.

Námitkami stran důvodnosti návrhu na obnovu řízení se dovolací soud nezabýval, a proto ani námitky, nyní uplatněné v ústavní stížnosti, nelze považovat za důvodné.

Pokud pak směřovaly proti předchozím rozhodnutím obecných soudů, nemohl se jimi Ústavní soud zabývat již jen s ohledem na stěžovatelem vymezený petit ústavní stížnosti.

Nutno však coby obiter dictum dodat, že i pokud by stěžovatel tato rozhodnutí do petitu své ústavní stížnosti zahrnul, Ústavní soud by jeho návrh ve vztahu k nim musel považovat za pozdně podaný.

Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo v daném případě ze zákona přípustné, odvíjela se lhůta pro podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (tj. od 4.

2004).

K zaplacení soudního poplatku z dovolání byl stěžovatel vyzván usnesením ze dne 5.

2004, čemuž stěžovatel vyhověl.

Vzhledem k tomu, že o dané povinnosti bylo rozhodnuto samostatným usnesením, které stěžovatel nenapadá v ústavní stížnosti (ostatně pokud by tak nyní činil, bylo by to zjevně po lhůtě k tomu určené), Ústavní soud není oprávněn se danou námitkou věcně zabývat.

Připomíná však, že ačkoli proti danému usnesení nebylo odvolání přípustné, existuje možnost postupu dle § 10 odst.

1 a 2 zák. č.

549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, dle něhož soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen.

Bylo-li na poplatku zaplaceno více, než činila poplatková povinnost, vrátí soud přeplatek.

Z účtu soudu vrátí soud obdobně i poplatek, popřípadě přeplatek na poplatku zaplaceném kolkovou známkou.

Poplatek ani přeplatek na poplatku se nevrací, nepřevyšuje-li částku 50 Kč, s výjimkou uvedenou v odstavci.

Soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.

O vrácení poplatku rozhoduje, a to i bez podání návrhu, soud, který vydal nesprávnou výzvu nebo rozhodnutí.

Nesprávné rozhodnutí o povinnosti zaplatit poplatek soud současně zruší.

Dle odst.

8 cit. ust. poplatek ani přeplatek na poplatku nelze vrátit po uplynutí 10 let od konce kalendářního roku, v němž byl zaplacen.

Jeví-li se tedy stěžovateli postup soudu nesprávným, má stále možnost se domáhat ochrany popsanou cestou.

Jak tedy bylo výše uvedeno, Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.

Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2006 S t a n i s l a v B a l í k, předseda senátu