Decision detail

II.ÚS 654/05

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:2.US.654.05
Date: 31. 8. 2006
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 654/05 ze dne 31. 8. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatele Ing.

K., zastoupeného JUDr.

Karlem Bartou, advokátem v Praze, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.

2005 č. j.

30 Cdo 2600/2004-126, za účasti Nejvyššího soudu ČR jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel nejprve v podání, s nímž se na Ústavní soud původně obrátil, navrhl zrušit usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.

11.

2003, č. j.

37 C 45/2002-90, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22.

2004, č. j.

1 Co 40/2004-112, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.

2005, č. j.

30 Cdo 2600/2004-126, neboť těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základních práv.

Nesouhlasí s odmítnutím své žaloby na ochranu osobnosti z procedurálních důvodů, jak se stalo.

Je přesvědčen, že subjekty, které v předmětném sporu žaloval, porušily při volbách v roce 2000 jeho politická práva, neboť nevylepily v rámci volební kampaně jeho plakáty.

Proto se domáhal u Městského soudu v Praze cestou podané žaloby omluvy.

K výzvě soudce zpravodaje stěžovatel podání doplnil prostřednictvím advokáta a předložil plnou moc k zastupování v řízení o ústavní stížnosti, kterou mu udělil.

Svůj stížnostní návrh upřesnil tak, že navrhuje zrušit pouze v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Jinak zopakoval argumenty jednou již Ústavnímu soudu sdělené: byla porušena jeho politická práva, domáhal se proto omluvy, a pokud byla jeho žaloba z procesních důvodů "zamítnuta" a dovolací soud v tom nezjednal nápravu, došlo k zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv na "spravedlnost a projednání žaloby před nezávislým soudem".

Z obsahu rozhodnutí, vzešlých z předmětného sporu, vyplývá, že žaloba byla v prvém stupni odmítnuta postupem podle § 43 odst.

2 občanského soudního řádu, neboť stěžovatelova žaloba neměla zákonem požadované náležitosti a stěžovatel tento nedostatek řádně neodstranil ani k příslušné výzvě soudu, obsahující poučení o následcích jejího nesplnění.

Soud odvolací se ztotožnil se závěrem prvé instance, že žalobní návrh je neurčitý.

Doplnil ještě, že v případě pěti z celkem devíti stěžovatelem označených žalovaných jde pouze o orgány měst a obcí bez právní subjektivity, a ve vztahu k nim měla proto být žaloba odmítnuta i z tohoto důvodu.

Nejvyšší soud ČR shledal toto rozhodnutí správným a po přezkoumání věci podané dovolání zamítl.

Stěžovatelovu žalobu zhodnotil stejně jako oba soudy nižších stupňů; její petit nebyl způsobilý dostát požadavku úplnosti, určitosti a srozumitelnosti.

Pokud stěžovatel tento nedostatek neodstranil, ač k tomu byl v řízení vyzván, nezbylo, než jeho návrh odmítnout.

Ústavní soud věc přezkoumal a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout, neboť je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že i v tomto řízení respektoval skutečnost, že s ohledem na své ústavní vymezení (zakotvené především v čl.

83 Ústavy ČR) není součástí soustavy obecných soudů.

Nepřísluší mu proto posuzovat celkovou zákonnost a správnost napadených rozhodnutí, a to včetně jejich odůvodnění.

Jeho úkolem je pouze zjistit, zda napadeným rozhodnutím (rozhodnutími) nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.

Nic takového zde nezjistil.

Má naopak za to, že obecné soudy postupovaly zcela v duchu hlavy páté Listiny základních práv a svobod a svůj postup také stěžovateli řádně zdůvodnily.

Nesouhlas účastníka občanského soudního řízení s tím, jak soud vyhodnotil podmínky, za nichž může ve věci jednat, sám o sobě není a nemůže být důvodem pro podání ústavní stížnosti.

V posuzované věci se soudy tří stupňů shodly na tom, že stěžovatelova žaloba není pro formální vady způsobilá věcného projednání, a vyložily proč.

Ústavnímu soudu nepřísluší takový závěr přehodnocovat.

Ostatně námitky stěžovatele ani nesměřují ke zpochybnění důvodů pro odmítnutí žaloby, natož aby takové námitky stěžovatel opřel o nějaké ústavněprávní argumenty.

Tvrdí pouze, že obecné soudy "... nerespektovaly prokázanou skutečnost o porušení politických práv".

Argumentuje tedy, jakoby jeho žaloba meritorně projednávána byla.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2006 Stanislav Balík předseda senátu Za správnost : H.

Kyprová