Decision detail

II.ÚS 394/06 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:2.US.394.06.1
Date: Oct 10, 2006
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 394/06 ze dne 10. 10. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Dagmar Lastovecké v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem, Jakubské nám. 1, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2006 sp. zn. 37 Co 122/2006 a proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 21. 2. 2006 č. j. 7C 1298/2002-56, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku jako účastníků řízení takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení Okresního soudu v Blansku a Krajského soudu v Brně pro porušení základního práva na spravedlivý proces.

Dle stěžovatelova názoru byl porušen čl.

96 odst.

1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") zaručující všem účastníkům řízení před soudem stejná práva a taktéž bylo porušeno jeho právo na soudní a jinou právní ochranu zaručenou mu Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně čl.

36 odst.

1 a 2 a čl.

37 odst.

2 a 3 Listiny.

Namítal konkrétně, že tím, že mu nebylo přiznáno právo na osvobození od soudních poplatků, pročež mu nebyl ustanoven zástupce podle § 30 odst.

1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ačkoliv byly dle jeho názoru splněny veškeré nezbytné předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků a pro ustanovení zástupce, bylo mu znemožněno domáhat se svých práv soudní cestou, bylo porušeno jeho právo na právní pomoc v soudním řízení a zároveň byla neustanovením právního zástupce porušena i rovnost stran v soudním řízení.

Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis Okresního soudu v Blansku sp. zn.

7C 1298/2002, z něhož zjistil následující skutečnosti.

Stěžovatel podal dne 29.

11.

2002 u Okresního soudu v Blansku proti žalované, Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, okresní pojišťovně, se sídlem Bezručova 2, Blansko, žalobu o vydání bezdůvodného obohacení.

Okresní soud v Blansku toto řízení usnesením ze dne 29.

2003 č. j.

7C 1298/2002-7 zastavil podle § 103 a § 104 o. s. ř.

Stěžovatel se proti usnesení odvolal, ale jeho odvolání bylo pro opožděnost odmítnuto dne 12.

2003 usnesením č. j.

7C 1298/2002-12.

Toto usnesení Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým usnesením č. j.

44 Co 138/2004 ze dne 28.

2004 potvrdil.

Zároveň byl stěžovatel poučen, že proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně je možno podat pouze dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Stěžovatel byl poučen o lhůtě i způsobu podání.

Stěžovatel se obrátil dne 18.

2004 na Okresní soud v Blansku s žádostí o ustanovení opatrovníka dle § 29 o. s. ř. za účelem podání dovolání.

Okresní soud v Blansku svým usnesením ze dne 9.

2004 č. j.

7C 1298/2002-28 stěžovatele poučil o nedostatečných skutkových tvrzeních stěžovatelova návrhu a určil mu lhůtu 10 dnů k jejich odstranění.

Stěžovatel tedy návrh upřesnil v tom smyslu, že žádá o ustanovení opatrovníka podle § 29 odst.

1 o. s. ř.

Následně Okresní soud v Blansku svým usnesením ze dne 21.

2004 č. j.

7C 1298/2002-31 rozhodl, že návrh na ustanovení opatrovníka podle § 29 odst.

1 o. s. ř. se zamítá, jelikož je žádost nedůvodná.

Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Blansku se stěžovatel dne 7.

10.

2004 odvolal.

Krajský soud na základě podaného odvolání napadené usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 21.

2004 č. j.

7C 1298/2002-31 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení s tím, že je třeba stěžovatele poučit o možnosti ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř.

Toto Okresní soud v Blansku svým usnesením ze dne 22.

2005 č. j.

7C 1298/2002-44 učinil a stěžovateli určil lhůtu 10 dnů pro zaslání řádně vyplněného potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

Potvrzení stěžovatel zaslal bez návrhu na ustanovení zástupce podle § 30 odst.

1 o. s. ř., a proto byl Okresním soudem Blansku vyzván usnesením č. j.

7C 1298/2002-54 ze dne 23.

11.

2005, aby návrh doplnil.

Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 21.

2006 č. j.

7C 1298/2002-56 pak byl následně zamítnut návrh stěžovatele na osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce podle § 30 odst.

1 o. s. ř.

Proti tomuto usnesení podal stěžoval ve lhůtě k tomu určené odvolání ke Krajskému soudu v Brně.

Usnesením Krajského soudu v Brně č. j.

37 Co 122/2006 ze dne 18.

2006 bylo usnesení Okresního soudu v Blansku č. j.

7C 1298/2002-56 ze dne 21.

2006 potvrzeno.

Ustavní soud konstatuje, že v dané věci neshledal nic, co by svědčilo o tom, že obecné soudy, konkrétně Okresní soud v Blansku a Krajský soud v Brně, rozhodovaly v otázce návrhu stěžovatele na osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce podle § 30 o. s. ř. postupem, který není v souladu s procesním předpisem ve smyslu čl.

36 odst.

1 Listiny.

Obecné soudy vždy a řádně informovaly stěžovatele o případných nedostatcích jeho žádostí či podání a vždy mu k jejich odstranění poskytly dostatečně dlouhou lhůtu.

Ústavní soud nevidí nic protiústavního na závěru, k němuž došly obecné soudy, když stěžovatele od placení soudních poplatků neosvobodily.

Podle § 138 odst.

1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh účastníkovi přiznat zcela nebo z části osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Takovému návrhu může být vyhověno pouze v případě, že žadatel dostatečně věrohodným, tzn. pravdivým způsobem prokáže své majetkové a sociální poměry.

Tyto poměry se mimo jiné zjišťují prostřednictvím potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

Toto potvrzení stěžovatel vyplnil, ale zatajil skutečnosti, které pro vydání osvobození od placení soudních poplatků byly rozhodné, resp. zatajením majetkové účasti ve výši 52 000 Kč v obchodní firmě BLACO AIRLINES, s. r. o., a majetkových poměrů své manželky Ing.

B. věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry neprokázal.

To, že se stěžovatel v době vedení sporu nachází ve výkonu trestu, je dle Ústavního soudu bezpředmětné.

Jeho procesní způsobilost tímto není dotčena a tato skutečnost sama o sobě neopravňuje stěžovatele více než kohokoliv jiného, aby byl od placení soudních poplatků osvobozen.

K námitkám stěžovatele, že v dané společnosti již nijak osobně nefiguruje, že nevěděl, že ještě nebyla zrušena a že o povinnosti informovat soud o poměrech své manželky jako osoba práva neznalá nevěděl, Ústavní soud nemohl přihlédnout.

Bylo na stěžovateli, aby tyto skutečnosti uplatnil a prokázal v řízení před obecnými soudy.

Ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem ochrany základních práv a nemůže sloužit k tomu, aby jejím prostřednictvím mohl stěžovatel dohánět nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní v řízení před obecnými soudy.

Vedle toho, námitku, že se stěžovatel domníval, že majetkové poměry manželky si obecný soud zjistí sám, nelze akceptovat, neboť součástí dotazníku, který soud stěžovateli zaslal k vyplnění, byla i část VIII., v níž měl stěžovatel majetkové poměry manželky uvést, nechal ji však zcela nevyplněnou.

Rozhodnutí soudu tak pro něj nemohlo být nepředvídatelné.

Podle § 30 odst.

1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, je-li to třeba k ochraně jeho zájmů.

Tím, že stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků dle § 138 odst.

1 o. s. ř., nebyly zároveň ani splněny předpoklady pro vyhovění žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce dle § 30 odst.

1 o. s. ř.

I k tomuto závěru obecný soud dopěl zákonem stanoveným postupem ve smyslu čl.

36 odst.

1 Listiny.

Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. října 2006 Jiří Nykodým v. r. předseda senátu