Decision detail

II.ÚS 225/06

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:2.US.225.06
Date: 29. 6. 2006
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 225/06 ze dne 29. 6. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. M. B., zastoupeného JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem, se sídlem Kodymova 2526/4, Praha, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006, sp. zn. 44 To 140/2006, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 18. dubna 2006 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006, sp. zn.

44 To 140/2006, kterým bylo k jeho stížnosti zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. ledna 2006, sp. zn.

37 Nt 8/2006, a nově bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu.

Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím a řízením, které k němu vedlo, byla porušena jeho základní práva podle čl.

8 odst.

1, 2 a 5, čl.

37 odst.

2 a 3, čl.

38 odst.

2, a čl.

40 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn.

37 Nt 8/2006, a z tvrzení stěžovatele Ústavní soud zjistil, že je stěžovatel společně s Ing.

H., a Ing.

M. od 24. ledna 2006 trestně stíhán.

Je mu kladeno za vinu spáchání trestného činu přijímání úplatků podle § 160 odst.

1 a 4 písm. b) trestního zákona, a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst.

1 písm. a), a odst.

2 písm. a) trestního zákona.

Těch se měl dopustit tím, že jako představitel Ministerstva obrany po předchozí telefonické domluvě s Ing.

M. přijal úplatek ve výši 1.000.000 Kč od Ing.

H., prokuristy obchodní společnosti Trade FIDES, a. s., v souvislosti se zakázkami na stavební úpravy a realizace bezpečnostních systémů v objektech Ministerstva obrany a Armády České republiky, jejichž dodavatelem byla, případně je, uvedená obchodní společnost, v celkovém objemu ca 791.862.253 Kč, a to v úmyslu zvýhodnění a upřednostnění této obchodní společnosti ve výběrových řízeních, resp. přidělování zakázek.

Dne 23.

2006 byl v této věci nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu, který byl zároveň dán soudem do režimu utajení "vyhrazené".

Stěžovatel byl zadržen 24. ledna 2006 a společně s ostatními obviněnými odmítl vypovídat.

Dne 25. ledna 2006 požádal obhájce všech obviněných policejní orgán o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu, což mu nebylo umožněno.

Dne 26. ledna 2006 podala státní zástupkyně návrh na vzetí stěžovatele a obou dalších obviněných do vazby.

V souvislosti s řízením o vazbě byla založena plná moc nového obhájce, který před výslechem stěžovatele požádal o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu.

To mu bylo odepřeno jednak s ohledem na trvající nesouhlasné stanovisko policejního orgánu, a dále s ohledem na to, že podle § 65 odst.

3 trestního řádu lze nahlédnout pouze do protokolu o výslechu obviněného, usnesení o zahájení trestního stíhání a návrhu na vzetí do vazby.

Poté byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. ledna 2006, č. j.

37 Nt 8/2006-26, vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) a c) trestního řádu.

Současně byli vzati do vazby oba spoluobvinění, a všichni podali proti tomuto usnesení stížnost.

Na jejím základě bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2006, sp. zn.

44 To 140/2006, zrušeno napadené usnesení a nově bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby z důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu.

Stěžovatel argumentuje právním názorem obsaženým v nálezu, sp. zn.

Pl.

ÚS 15/01 (in Sbírka nálezů a usnesení.

Sv.

24.

164. str.

201 - 424/2001 Sb.) s tím, že došlo k porušení práva na obhajobu, rovnosti stran a principu rovnosti zbraní tím, že mu nebylo umožněno nahlédnout do vyšetřovacího spisu.

Tím mu měla být odepřena možnost vyjádřit se ke skutečnostem předloženým orgány činnými v trestním řízení a možnost předložit skutečnosti vlastní.

Ústavní soud předesílá, že stěžovatel námitku obsaženou v ústavní stížnosti vůbec neuplatnil v řízení před obecnými soudy, a proto by na ni mohlo být nahlíženo jako na nepřípustnou pro nevyčerpání procesních prostředků poskytnutých zákonem k ochraně práva [§ 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")].

Avšak nedosti na tom.

Ústavní soud již posuzoval skutkově i právně obdobnou situaci, která je předmětem ústavní stížnosti, avšak nikoliv v nálezu sp. zn.

Pl.

ÚS 15/01 , na nějž se stěžovatel odvolává.

V nálezu sp. zn.

III.

ÚS 239/04 (in Sbírka nálezů a usnesení.

Sv.

33.

80. str.

273) Ústavní soud rozebral ústavní zásady spravedlivého řízení a zejména míru, v jaké dopadají na řízení o vzetí zadržené osoby do vyšetřovací vazby, a to se zaměřením k právu nahlédnout do vyšetřovacího spisu.

Po rozboru této problematiky, na nějž lze pro stručnost odkázat, dopěl Ústavní soud k závěru, že způsob seznámení zadržené osoby s důvody zahájení trestního stíhání a s důvody, pro něž je navrhováno vzetí do vazby není trestním řádem předepsán.

Zejména není předepsáno, že by obviněnému (obhájci) muselo být umožněno nahlédnutí do spisu.

Seznámení lze učinit i tak, že soudce ústně obviněnému reprodukuje obsah návrhu státního zástupce na vzetí do vazby, z něhož jsou patrny jak důvody vazby, tak skutkové okolnosti, z nichž tyto důvody vazby vyplývají.

Tímto postupem nedochází v přípravném řízení k popření práv obhajoby.

Principům uvedeným v tomto právním názoru Ústavního soudu učinil obecný soud prvého stupně zadost, když obhájci stěžovatele na jeho výzvu zpřístupnil usnesení o zahájení trestního stíhání, návrh na vzetí do vazby, a (v té době zřejmě teprve počínající) protokol o výslechu stěžovatele.

Právní názor obecného soudu, podle nějž právo na nahlédnutí do vyšetřovacího spisu s ohledem na znění § 65 odst.

3 trestního řádu není obviněnému v rámci řízení o vzetí do vazby dáno, lze v tomto kontextu považovat za ústavně souladný.

Pokud jde o vlastní materiální stránku rozhodnutí, jímž bylo stěžovateli odmítnuto nahlédnout do vyšetřovacího spisu, bylo policejním orgánem vymezeno obavou z ohrožení vyšetřování.

Konkrétně se jednalo jednak o to, že spisový materiál obsahuje skutečnosti i o jiné než vytýkané činnosti obviněných, dále že mezi obviněnými může dojít ke kolizi ačkoliv mají společného obhájce, je třeba vyslechnout spolupracovníky obviněných, jejichž spoluvina není vyloučena, jakož i dalších osob, s nimiž mohou být obvinění provázáni.

Obecný soud prvého stupně se s tímto rozhodnutím při svém postupu evidentně ztotožnil.

Proto lze mít zato, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti o nahlédnutí do vyšetřovacího spisu v posuzovaném případě splňuje náležitosti dovozené v nálezu sp. zn.

IV.

ÚS 472/2000 (in Sbírka nálezů a usnesení.

Sv.

21.

15. str.

107).

Sama skutečnost, že orgány činné v trestním řízení vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, proto nemůže být důvodem k ústavní stížnosti (srov. sp. zn.

II.

ÚS 294/95 in Sbírka nálezů a usnesení.

Sv.

63).

Ústavní soud tedy neshledal, že by námitky stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti dosahovaly ústavněprávní intenzity, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. června 2006 Stanislav Balík předseda senátu