Decision detail

I.ÚS 685/05

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:1.US.685.05
Date: 28. 3. 2006
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 685/05 ze dne 28. 3. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele E. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo nám. 737, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2005, čj. 10 To 462/2005 - 2096, a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, sp. zn. 1 T 67/2005, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností E.

S. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "odvolací soud") a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové (dále též "okresní soud") pro porušení práva na soudní ochranu.

Uvedeným usnesením odvolací soud odmítl stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu ze dne 16.

2005, sp. zn.

1 T 67/2005.

Tímto usnesením byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby (výrok I.) a podle § 71 odst.

4, 6 trestního řádu (dále jen "TrŘ") byl stěžovatel ponechán i nadále ve vazbě (výrok II.).

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že k rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě nebyly splněny další zákonné podmínky vazby stanovené v ustanovení § 71 odst.

4, 6 TrŘ, tj. že řízení nebylo možno ze závažných důvodů ukončit a že jeho propuštěním na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního řízení.

Namítl, že v trestním řízení existovaly průtahy, neboť hlavní líčení bylo odročováno na dlouhé termíny a soud volal svědky postupně, nikoli tak, aby mohl ve věci bez průtahů rozhodnout.

Přitom skutkově jde de facto pouze o dva případy privatizace bytů, údajně sjednané v podvodném úmyslu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své judikatuře již několikrát zdůraznil, že není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí.

Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry.

Jeho úkolem je zjistit, zda aplikace a interpretace práva nemá za následek porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

V projednávané věci Ústavní soud důvod ke svému zásahu neshledal.

Námitce stěžovatele, že usnesení obecných soudů nesplňují zákonné podmínky stanovené v ustanovení § 71 odst.

4 TrŘ, nelze přisvědčit.

Jedná se o opakování námitky, kterou stěžovatel uplatnil již v řízení před odvolacím soudem.

Obecné soudy se zabývaly nejen samotnými vazebními důvody, ale i dalšími zákonnými podmínkami trvání vazby, zakotvenými v ustanovení § 71 odst.

4 TrŘ.

Svůj závěr o trvání vazby, o obtížnosti věci a o zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení, v případě propuštění stěžovatele na svobodu, řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnily.

Důvodnost obavy z naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) TrŘ dovodily obecné soudy zejména ze skutečnosti, že stěžovatel páchal promyšlenou trestnou činnost po delší dobu, více závažnými útoky a s ohledem na jeho předchozí odsouzení za trestnou činnost téže povahy má dlouhodobější sklony k páchaní trestné činnosti.

V neposlední řadě vyšly ze závěru znaleckého posudku z oboru psychiatrie, z něhož vyplývá ztížená možnost stěžovatele poučit se z předchozích odsouzení, a tedy ztížená možnost nápravy, neboť u něj absentuje pocit viny, tj. dissociální porucha osobnosti.

Dále obecné soudy poukázaly na skutečnost, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16.

2005 nepravomocně uznán vinným trestnými činy, pro něž byl ve vazbě, a to trestným činem podvodu podle § 250 odst.

1, 3 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ") a dvěma trestnými činy poškozování cizích práv podle § 209 odst.

1 písm. a) TrZ a odsouzen k souhrnnému a úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, peněžitému trestu a trestu zákazu činnosti.

K obtížnosti věci (§ 71 odst.

4 TrŘ) obecné soudy uvedly, že se jednalo o poměrně rozsáhlou a důkazně složitou věc se stíháním dvou osob.

K průtahům v řízení nedošlo.

Obžaloba byla podána dne 31.

2005 a rozsudek vyhlášen dne 16.

2005.

Celková délka trestního řízení i délka řízení před soudem je přiměřená rozsahu a složitosti věci.

S ohledem na uvedenou dlouhodobost a promyšlenost páchání trestné činnosti i přes předchozí odsouzení a dissociální poruchu, by propuštěním stěžovatele na svobodu bylo, zejména z hlediska zamezování trestné činnosti, ohroženo dosažení účelu trestního řízení ve smyslu ustanovení § 1 odst.

1 TrŘ.

Z uvedeného vyplývá, že důvody zásahu do osobní svobody stěžovatele jsou v odůvodnění označených usnesení dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány (§ 134 odst.

2 TrŘ, ve spojení s § 67 a § 71 odst.

4, 6 TrŘ).

Napadená usnesení obsahují konkrétní skutečnosti, odůvodňující trvání vazby podle § 67 písm. c) TrŘ a další zákonné podmínky upravené v ustanovení § 71 odst.

4 TrŘ.

Proto za dané situace nelze odmítnout přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o přítomnosti konkrétních skutečností, ze kterých vyplývá obava z následků předvídaných v § 67 písm. c) a § 71 odst.

4 TrŘ, jako zákonného podkladu pro ústavně přípustné omezení osobní svobody (čl.

8 Listiny základních práv a svobod).

Nad rámec uvedeného je vhodné doplnit, že pokud se stěžovatel domníval, že v řízení před soudem docházelo k průtahům, měl toto své tvrzení uplatnit u okresního soudu v návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, podle § 174a zákona č.

6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že v současné době jsou již úvahy o důvodnosti další vazby bezpředmětné.

Trestní věc stěžovatele byla rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11.

2006, sp. zn.

12 To 447/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16.

2005, sp. zn.

1 T 67/2005, pravomocně skončena.

Stěžovatel byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců a peněžitému trestu ve výši 100 000,-- Kč.

Z vazby byl převeden do výkonu trestu a délka vazby mu byla započtena.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. března 2006 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu