Decision detail

I.ÚS 331/06

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2006:1.US.331.06
Date: 18. 7. 2006
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 331/06 ze dne 18. 7. 2006

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr.

K., zastoupeného Mgr.

René Gemmelem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Poštovní 2, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 27.

2006, čj.

26 C 298/99 - 137, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.

2006, čj.

16 Co 123/2006 - 144, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 27.

2006, čj.

26 C 298/99 - 137, kterým okresní soud přiznal stěžovateli, JUDr.

K., jako advokátovi žalobce A.

I., odměnu za jeho zastupování v celkové výši 2 550,-- Kč.

Zároveň navrhl i zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.

2006, čj.

16 Co 123/2006 - 144, kterým bylo usnesení okresního soudu potvrzeno.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že byl usnesením okresního soudu ustanoven zástupcem žalobce A.

I. v právní věci proti žalovanému J.

Usnesením téhož soudu ze dne 4.

2003 byl povinnosti zastupovat žalobce zproštěn.

Napadeným usnesením byla stěžovateli přiznána odměna za zastupování ve výši 2 550,-- Kč, podle vyhlášky č.

177/1996 Sb.

Podle stěžovatele obecné soudy nesprávně aplikovaly vyhlášku č.

177/1996 Sb.

Nelze připustit, aby byl činěn rozdíl mezi advokátem zvoleným a advokátem soudem ustanoveným.

V obou případech je vykonávána práce stejného druhu a kvality, a proto by i odměňování mělo vycházet z téhož právního základu.

Pokud se odměna za vykonané právní služby u zvoleného právního zástupce posuzuje podle vyhlášky č.

484/2000 Sb. v paušální výši za řízení v jednom stupni, stejnou odměnu je nutno přiznat v řízení i advokátovi ustanovenému soudem.

Opačný výklad je porušením ústavního práva na spravedlivou odměnu a porušuje princip rovnosti před zákonem.

Stěžovatel poukázal na skutečnost, že rozhodování obecných soudů jsou v této věci nejednotná a je mu známo, že např.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení sp. zn.

19 Co 663/2003 určil odměnu podle vyhlášky č.

484/2000 Sb.

Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy svými rozhodnutími porušily jeho ústavní právo na spravedlivou odměnu a princip rovnosti.

Z napadeného usnesení okresního soudu Ústavní soud zjistil, že tento soud přiznal stěžovateli odměnu za zastupování žalobce v předmětném řízení v celkové výši 2 550,-- Kč.

V odůvodnění tohoto usnesení se uvádí, že soud postupoval v souladu s ustanovením § 140 odst.

2 OSŘ, podle něhož byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.

Náklady právního zastoupení jsou právnímu zástupci podle § 1 odst.

3 vyhlášky č.

177/1996 Sb. přiznávány podle této vyhlášky.

Podle § 8 odst.

1 citované vyhlášky lze zástupci žalobce přiznat odměnu za dva úkony právní pomoci po 1 200,-- Kč z tarifní hodnoty 18 330,-- Kč, tedy za převzetí věci a účast u jednání a 2x 75,-- Kč režijní paušál, celkem 2 550,-- Kč.

Daň z přidané hodnoty podle vyhlášky č.

110/2004 Sb. za úkony učiněné před účinností vyhlášky nelze přiznat.

Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, usnesení okresního soudu potvrdil.

Podle jeho názoru okresní soud na daný případ správně aplikoval vyhlášku č.

177/1996 Sb., a nikoliv vyhlášku 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměňování za zastupování účastníka advokátem.

Upozornil na ustanovení § 1 odst.

2 vyhlášky č.

177/1996 Sb., v platném znění, podle něhož, při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li zvláštní předpis jinak (zvláštním předpisem je míněna vyhláška č.

484/2000 Sb., podle níž § 12 odst.

2 a 5 se neužijí.).

Na to je advokát povinen upozornit klienta, jedná-li s ním o smluvní odměně.

Podle odstavce 3 tohoto ustanovení se ustanovením odst.

2 věty první řídí i určení výše odměny advokáta ustanoveného soudem.

Věta první citovaného odstavce končí slovy: "určí podle ustanovení o smluvní odměně" a zástupci žalobce, který byl žalobci ustanoven, tedy náleží odměna za jednotlivé úkony podle vyhlášky č.

177/1996 Sb., a nikoliv paušální odměna.

Pokud stěžovatel poukazoval na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, čj.

19 Co 663/2003 - 25, publikovaný v Bulletinu advokacie, ročník 2005, odvolací soud poukázal na stranu 529 bod 4 šestého vydání Komentáře k OSŘ, Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, kde je uvedeno, že byl-li zástupcem ustanoven advokát, platí stát i odměnu za zastupování, a to podle ustanovení vyhlášky č.

177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o mimosmluvní odměně.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených zejména v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod.

Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy.

Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami podle čl.

10 Ústavy ČR.

Úkolem Ústavního soudu není zabývat se případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných občanským soudním řádem, občanským zákoníkem, trestním zákoníkem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv a svobod.

Ústavní soud se zabýval ústavností postupu v řízení před soudy obou stupňů a dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny.

Ústavní stížnost v podstatě obsahuje stejné argumenty, jaké stěžovatel uplatnil již v odvolání.

Ve svých usneseních se obecné soudy vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele a opřely svá rozhodnutí o příslušná ustanovení OSŘ a příslušných vyhlášek a své právní závěry řádně odůvodnily.

Pokud stěžovatel poukázal na nejednotnost rozhodování obecných soudů, k tomu Ústavní soud považuje za nutné poznamenat, že sjednocování judikatury obecných soudů je úkolem Nejvyššího soudu ČR, nikoliv soudu Ústavního.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2006 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu