Decision detail

IV.ÚS 5/05

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:4.US.5.05
Date: 20. 1. 2005
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 5/05 ze dne 20. 1. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud České republiky rozhodl dne 20. ledna 2005 v senátu složeném z předsedkyně JUDr.

Michaely Židlické a soudců JUDr.

Elišky Wagnerové a JUDr.

Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M.

G., zastoupeného JUDr.

Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem Křižíkova 1, Praha 8, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.

2004, sp. zn.

5 To 88/2004, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í : Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť se domnívá, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva a svobody garantované ustanovením čl.

40 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše citovaným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení vyšší soudní úřednice Městského soudu v Praze ze dne 9.

2003, sp. zn.

57 T 21/2001, kterým bylo rozhodnuto, že se obhájci JUDr.

Stanislavu Chmurovi stanoví odměna a náhrada hotových výdajů za obhajobu stěžovatele v celkové částce 61.875 Kč.

Stěžovatel ve svém podání uvádí, že výše zmiňovaná ustanovení Listiny a Úmluvy zaručují obviněnému právo zajistit si obhajobu prostřednictvím obhájce podle svého výběru bezvýjimečně, a proto nelze otázku oprávněnosti či neoprávněnosti obhajovat vázat k jeho tíži na to, zda obhájce o vzniku svého oprávnění nadále obhajovat jako obhájce zvolený a o zániku tohoto oprávnění, informoval orgány činné v trestním řízení či zda je o tom neinformoval.

Stěžovatel má za to, že jemu původně ustanovený, následně zvolený a posléze i jím odvolaný obhájce nebyl oprávněn po skončení obhajoby jako obhájce zvolený obhajovat navrhovatele, aniž by k tomu znovu získal oprávnění.

Vzhledem k tomu, že obecný soud k těmto jeho námitkám nepřihlédl, má za to, že byla porušena jeho základní práva a svobody garantované čl.

40 odst.

3 Listiny a čl.

6 odst.

3 písm. c) Úmluvy.

Proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem v záhlaví citované usnesení zrušil.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR).

Jako takový není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností.

Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout právě tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Z napadeného usnesení Ústavní soud zjistil, že JUDr.

Chmura byl ustanoven stěžovateli z důvodu nutné obhajoby opatřením soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27.

2000, sp. zn.

Nt 871/2000.

Pokud stěžovatel tvrdí, že posléze s tímto advokátem uzavřela jeho matka mandátní smlouvu k jeho obhajobě, resp. ji posléze vypověděla a udělila plnou moc jinému advokátovi, trestní spis žádné takové údaje neobsahuje a ani stěžovatel netvrdí, že by obsahovat měl.

Až 26.

2000 informoval nově zvolený obhájce vyšetřovatele o převzetí obhajoby stěžovatele.

Neztotožnil-li se stížnostní soud s námitkami stěžovatele a zhodnotil-li s poukazem na § 37 odst.

2 tr. ř., že práva ustanoveného obhájce JUDr.

Chmury zanikla až po 26.

2000, nelze proti takovému závěru cokoliv namítat.

Stěžovatelovo tvrzení o porušení čl.

40 odst.

3 Listiny a čl.

6 odst.

3 písm. c) Úmluvy shledal Ústavní soud zcela neopodstatněným a irelevantním.

Tato ustanovení garantují právo obviněného na zajištění obhajoby v trestním řízení a zásah do práva stěžovatele na obhajobu nebyl otázkou přezkumu v rámci řízení o ústavní stížnosti, protože napadené usnesení se trestního procesu nedotýká.

Stěžovatel spíše mohl uplatnit námitku o zásahu do jeho vlastnického práva, ale ani v tomto případě by jí nemohlo být vyhověno, neboť, jak bylo výše řečeno, v postupu obecného soudu nelze spatřovat porušení zákonných ustanovení promítající se do roviny protiústavnosti.

Ústavní soud proto návrh stěžovatele dle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2005 JUDr.

Michaela Židlická předsedkyně senátu