Decision detail

IV.ÚS 429/04

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:4.US.429.04
Date: Aug 2, 2005
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 429/04 ze dne 8. 2. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu IV.ÚS 429/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2005 o ústavní stížnosti I. A. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2004 sp. zn. 16 Co 464/2004, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrh podaný k poštovní přepravě dne 11.

12.

2004 stěžovatelka směřuje proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně; stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud zkontroloval ústavnost a přijal k vyřízení její ústavní stížnost; to odůvodňuje tím, že došlo k poškození práva dítěte na ochranu jeho tělesné nedotknutelnosti, práva na zdraví a zdravý vývoj, práva na ochranu před sexuálním zneužíváním a rovněž byla porušena práva stěžovatelky, jakožto účastníka řízení.

Z podané ústavní stížnosti a z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že v řízení o změnu výchovy nezletilého syna stěžovatelky a zákazu styku s otcem Okresní soud Brno-venkov usnesením čj.

9 P 470/2002-887 ve znění opravného usnesení čj.

9 P 470/2002-889 přiznal soudní znalkyni znalečné za podaný znalecký posudek v celkové výši 19.600,- Kč.

Krajský soud v Brně vyhověl odvolání stěžovatelky, byť z jiného důvodu, a usnesením ze dne 25.

2004, sp. zn.

16 Co 357/2004, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, jelikož nebylo zřejmé, na jakém podkladě soud přiznal znalečné v dané výši.

Prvostupňový soud usnesením ze dne 14.

2004, čj.

9 P 470/2002-925, přiznal znalečné ve stejné výši a v odůvodnění uvedl rozpis celkové doby 56 strávené studiem spisu, psychologickou rozvahou, vlastním vyšetřením, jeho vyhodnocením a studiem videozáznamů, přičemž v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č.

37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, určil hodinovou sazbu odměny znalkyně ve výši 350,- Kč.

Krajský soud toto rozhodnutí dne 15.

2004 usnesením sp. zn.

16 Co 464/2004 potvrdil.

Na žádost stěžovatelky jí Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 19.

11.

2004, čj.

9 P 470/2002-981, ustanovil právního zástupce k ochraně jejích zájmů ve výše uvedeném řízení.

Následně se stěžovatelka na právního zástupce obrátila se žádostí, aby v její věci podal ústavní stížnost; ten však navrhovaný krok nedoporučil, neboť takový návrh by nebyl úspěšný.

Jak stěžovatelka uvádí, aby dodržela zákonem stanovenou lhůtu, ústavní stížnost podává právně nezastoupená a žádá Ústavní soud o prodloužení lhůty, případně o pomoc se zajištěním právního zastoupení.

Stěžovatelka se domnívá, že práce vykonaná v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku není účelná a dostatečně kvalitní k tomu, aby bylo znalkyni znalečné přiznáno.

Posudek by neměl soudům sloužit k tak závažné věci, jíž je rozhodování o změně výchovy nezletilého a o zákazu styku s otcem.

Stěžovatelka dodává, že v posudku není uvedeno, jakých psychodiagnostických metod znalkyně použila, při vypracování posudku nebyly brány v potaz skutečnosti obsažené ve spise, které odporují závěrům přijatým ve znaleckém posudku, a jsou tak opětovně zatajovány důkazy o sexuálním zneužívání nezletilého otcem.

Ústavní soud zvážil shora uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.

Spíše než nesouhlas s výší přiznaného znalečného čiší z ústavní stížnosti obava, že obecný soud nevyhoví stěžovatelčině návrhu na zákaz styku dítěte s otcem na základě znaleckého posudku, který podle názoru stěžovatelky vykazuje nedostatky - nebylo bráno v potaz chování otce k dceři z předchozího manželství, otcovy rodinné poměry nebyly vylíčeny zcela pravdivě a především v posudku absentuje specifikace psychodiagnostických metod, jež znalkyně při vyšetření použila.

Je-li stěžovatelka přesvědčena o existenci vad daného znaleckého posudku, je třeba, aby znalecký posudek zpochybnila v samotném řízení o změnu výchovy nezletilého; to dosud nebylo pravomocně ukončeno a právě v něm stěžovatelka může poukazovat na - jí tvrzené - opomenuté skutečnosti a vytýkat nedostatky znaleckých zjištění, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Shledá-li obecný soud její námitky důvodnými, bude povinen učinit adekvátní opatření, tedy např. nařídit doplnění znaleckého posudku či vypracování posudku nového; nebude-li soud výtky považovat za důvodné, bude mít povinnost takový závěr vysvětlit v odůvodnění svého rozhodnutí.

I tehdy nemá však stěžovatelka uzavřenou cestu k dalšímu zpochybnění takového rozhodnutí vycházejícího ze znaleckého posudku, a to prostřednictvím odvolání.

Teprve poté stěžovatelka vyčerpá všechny opravné prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje [§ 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a nebude-li stále přesvědčena o ústavní konformitě rozhodnutí obecných soudů, může je napadnout ústavní stížností.

V řízení před Ústavním soudem se totiž vychází z principu subsidiarity ústavní stížnosti, což znamená, že především obecné soudy poskytují ochranu právům, a proto prostor pro zjednání nápravy je poskytnut již v rámci obecného soudnictví; teprve nestane-li se tak, je možno využít ústavní stížnosti.

Kromě skutečnosti, že stěžovatelka není z výše vysvětlených důvodů právně zastoupena pro řízení o ústavní stížnosti, Ústavní soud nepřehlédl také to, že podaná ústavní stížnost obsahuje nesprávně formulovaný petit (to, co stěžovatelka žádá).

Nesouhlasila-li stěžovatelka s naříkaným usnesením Krajského soudu v Brně, musela by v petitu navrhovat konkrétní úkon Ústavního soudu, v daném případě zrušení takového usnesení [srov. § 82 odst.

3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jelikož však ústavní stížnost byla shledána nepřípustnou, což ji činí věcně nepřezkoumatelnou, nebylo by účelné stěžovatelku k odstranění vad vyzývat.

Ústavní soud uzavírá, že řízení o změně výchovy nezletilého a zákazu styku otce s ním, v němž lze napadnout jak kvalitu znaleckého posudku, tak případné rozhodnutí soudu o tom, že je stěžovatelka povinna (v soudem určené výši) nahradit státu náklady řízení týkající se odměny znalkyně (přičemž v současné fázi řízení zřetelně stěžovatelce uložení takové náhrady nehrozí, neboť u ní soud shledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků - § 148 odst.

1 občanského soudního řádu, citované usnesení na č. l.

981 spisu), nebylo dosud pravomocně skončeno, pročež stěžovatelka svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podala předčasně.

Z těchto důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. února 2005 JUDr.

Miloslav Výborný soudce zpravodaj