Decision detail

IV.ÚS 394/05

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:4.US.394.05
Date: Oct 8, 2005
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 394/05 ze dne 10. 8. 2005 N 158/38 SbNU 261 Právo obviněného být slyšen v řízení, v němž je přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 10. srpna 2005 sp. zn. IV. ÚS 394/05 ve věci ústavní stížnosti S. K. proti usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 6. 2005 č. j. Nt 68/2005-13 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Tachově ze dne 16. 6. 2005 č. j. ZT 120/2005-697, jimiž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě.

I. Usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 28. 6. 2005 č. j. Nt 68/2005-13 se zrušuje.

II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl.

8, čl.

36 odst.

1, čl.

37 odst.

3 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") napadá shora označené usnesení Okresního státního zastupitelství v Tachově, kterým byl ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu, a usnesení Okresního soudu v Tachově zamítající jeho stížnost proti tomuto usnesení.

Stěžovatel poukazuje na to, že napadená usnesení neobsahují jakékoliv bližší odůvodnění nadále trvajícího důvodu útěkové vazby a absentuje i odůvodnění podmínek uvedených v ustanovení § 71 trestního řádu, zejména odstavce 4 citovaného ustanovení.

Okresnímu soudu v Tachově vytýká, že se nevypořádal s jeho stížnostními námitkami a při odůvodňování svého rozhodnutí se uchýlil k hypotetickým úvahám, aniž by respektoval zásadu presumpce neviny.

Stěžovatel rovněž namítá, že před vydáním napadených usnesení nebyl vyslechnut, čímž mu bylo upřeno právo vyjádřit se k důvodům vazby a jejímu prodloužení.

Ze všech těchto důvodů žádá, jak shora uvedeno.

Okresní státní zastupitelství v Tachově ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 27.

2005 k věci samé uvedlo, že povinnost orgánů činných v trestním řízení průběžně zkoumat trvání důvodů vazby nevylučuje, aby usnesení o dalším trvání vazby kontinuálně navazovalo na předchozí usnesení o vazbě za předpokladu, že nedošlo k podstatným změnám ve věci, jež by se týkaly existence vazebních důvodů.

Toto zkoumání proběhlo ve stěžovatelově věci v souladu se zákonem s tím, že při odůvodnění útěkové vazby byla uvedena zcela konkrétní trestní sazba odnětí svobody popsaná v ustanovení § 163a odst.

1 trestního zákona.

Podle Okresního státního zastupitelství v Tachově stěžovatel nerozlišuje řízení před státním zastupitelstvím a řízením před soudem, a má za to, že ke zkrácení stěžovatelových práv ze strany okresního státního zastupitelství nedošlo.

Okresní soud v Tachově ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 4.

2005 odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a dále zdůraznil, že zákonnou povinnost soudu vážit, zda existuje důvodná obava, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti, resp. že uprchne nebo se bude skrývat, nelze považovat za spekulaci, jak tvrdí stěžovatel.

K porušení čl.

38 odst.

2 Listiny Okresní soud v Tachově uvedl, že v době, kdy rozhodoval ve stěžovatelově věci, věděl o existenci nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.

239/2005 Sb., kterým bylo zrušeno ustanovení § 242 odst.

2 trestního řádu; připustil však, že nebyl informován o bodu II. výroku citovaného nálezu, ve kterém Ústavní soud vyslovil, že podle čl.

5 odst.

4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby.

Při svém tehdejším rozhodování tak vycházel z předpokladu, že obviněnému nic nebránilo, aby o slyšení před soudem požádal; pokud tak neučinil, nevyužil svého práva, a proto bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání bez jeho přítomnosti.

Okresní soud v Tachově deklaroval, že v budoucnu bude zásady uvedené v citovaném nálezu Ústavního soudu respektovat.

Účastníci řízení vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Ze spisu Okresního soudu v Tachově sp. zn.

Nt 68/2005, jakož i z příloh připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že proti stěžovateli bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst.

1 trestního zákona a trestný čin kuplířství podle § 204 odst.

1, odst.

3 písm. a), b) trestního zákona.

Usnesením Okresního soudu v Tachově ze dne 12.

2005 sp. zn.

Nt 33/2005 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12.

2005 sp. zn.

9 To 177/2005 byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu.

Ústavní stížností napadeným usnesením státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Tachově po uplynutí zákonné tříměsíční lhůty podle § 71 odst.

3 trestního řádu rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu, když důvod podle § 67 písm. b) trestního řádu odpadl.

Jak Ústavní soud zjistil, stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí Okresní soud v Tachově v neveřejném zasedání konaném dne 28.

2005 zamítl.

Po ověření formálních náležitostí ústavní stížnosti a podmínek její přípustnosti podle příslušných ustanovení zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [dále jen "zákon o Ústavním soudu", § 30 odst.

1, § 72 odst.

1 písm. a), odst.

3, § 75 odst.

1], Ústavní soud přistoupil k jejímu meritornímu přezkumu, ve kterém dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.

Nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 22.

2005 sp. zn.

Pl.

ÚS 45/04 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č.

60), vyhlášeným ve Sbírce zákonů dne 17.

2005 pod č.

239/2005 Sb., kterým je čtvrtý senát Ústavního soudu vázán, došlo ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů ke zrušení ustanovení § 242 odst.

2 trestního řádu (výrok I.) z toho důvodu, že dané ustanovení, upravující neveřejné zasedání, vylučovalo možnost slyšení obviněného předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby.

Ústavní soud k tomu v citovaném nálezu uvedl, že taková právní úprava neodpovídá čl.

5 odst.

4 Úmluvy.

Z množiny podrobně vyložených nosných důvodů, jež vedly k takovému rozhodnutí, Ústavní soud zařadil do výrokové části nálezu základní ústavní princip (resp. jeho interpretativní argumentaci) formulovaný tak, že podle čl.

5 odst.

4 Úmluvy je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby (výrok II.).

Na důvody shora citovaného plenárního nálezu lze v projednávané věci pro stručnost odkázat, neboť jeho závěry plně dopadají i na stěžovatelovu věc.

I v tomto případě rozhodl Okresní soud v Tachově o stížnosti stěžovatele proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby v neveřejném zasedání, pouze za přítomnosti členů senátu a zapisovatelky, bez přítomnosti stěžovatele a jeho slyšení (č. l.

10).

Tímto postupem upřel stěžovateli jeho právo být slyšen v kontradiktorním řízení, v němž byla přezkoumávána zákonnost dalšího trvání vazby.

Okresní soud tak učinil i přesto, že v době jeho rozhodování byl nález pléna Ústavního soudu sp. zn.

Pl.

ÚS 45/04 publikován ve Sbírce zákonů a ve smyslu čl.

89 odst.

2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") byl závazným pro všechny orgány a osoby.

Postupem soudu, jakož i napadeným usnesením Okresní soud v Tachově porušil právo stěžovatele zakotvené v čl.

5 odst.

4 Úmluvy a v důsledku toho i právo na osobní svobodu garantované čl.

8 odst.

1 Listiny, které omezil způsobem, jenž nebyl v souladu s právním řádem, resp. ústavním pořádkem České republiky, konkrétně čl.

8 odst.

2 Listiny.

Jestliže Okresní soud v Tachově nedal v daném případě přednost mezinárodněprávnímu závazku, který pro Českou republiku plyne právě z čl.

5 odst.

4 Úmluvy a který stěžovateli zaručuje základní právo na slyšení, porušil též čl.

10 Ústavy, podle kterého mají vyhlášené mezinárodní smlouvy ratifikované se souhlasem Parlamentu a závazné pro Českou republiku přednost před zákonem, a čl.

4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva pod ochranou soudní moci.

Současně přitom nerespektováním čl.

89 odst.

2 Ústavy uplatnil státní moc v rozporu s čl.

2 odst.

3 Ústavy a čl.

2 odst.

2 Listiny.

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení Okresního soudu v Tachově zrušil [§ 82 odst.

1, § 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Za situace, kdy Ústavní soud shledal porušení základních práv stěžovatele spočívající primárně v procesním pochybení obecného soudu, nezabýval se tím, zda orgány činné v trestním řízení ústavně konformně hodnotily důvody ponechání stěžovatele ve vazbě, tedy vlastním hodnocením skutečností, které k tomuto závěru vedly.

Takové ochrany, bude-li jí třeba, se stěžovatel může domáhat až poté, co jeho stížnostní námitky budou po jeho slyšení projednány a vyhodnoceny v řádně proběhnuvším soudním řízení.

V této souvislosti Ústavní soud klade důraz na rychlost dalšího postupu a rozhodování Okresního soudu v Tachově (obdobně srov. i nález sp. zn.

IV.

ÚS 269/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 37, nález č.

129).

Ústavní stížnost směřující proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Tachově proto Ústavní soud odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.