Decision detail

IV.ÚS 221/05

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:4.US.221.05
Date: 25. 4. 2005
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 221/05 ze dne 25. 4. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 25. dubna 2005 v senátu složeném z předsedkyně JUDr.

Michaely Židlické a soudců JUDr.

Miloslava Výborného a JUDr.

Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj), mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Edial, spol. s r. o., se sídlem Benešova 347, Nýřany, právně zastoupené JUDr.

Jaroslavem Karlem, advokátem se sídlem Bendova 8, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10.

2005, sp. zn.

13 Co 301/2004, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Ústavní stížností ze dne 14.

2005 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného rozsudku a tvrdila, že tímto rozhodnutím byl porušen "čl 2 odst.

3 a 4 Ústavy ČR", čl.

2 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), čl.

4 odst.

1 Listiny, čl.

36 odst.

1 a 3 Listiny, jakož i čl.

4, čl.

90 a čl.

95 odst.

1 Ústavy ČR.

Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále "zákon o Ústavním soudu") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem.

Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.

Stěžovatelka stroze namítla, že jí vznikla škoda v důsledku nesprávného úředního postupu, kdy správní orgány jí nevydaly "povolení reklamních zařízení", ač je byly povinny vydat.

Soudy obou stupňů neprovedly důkazy způsobem předepsaným o. s. ř. a nesplnily tak základní předpoklad pro spravedlivé rozhodnutí, jež má být vydáno nestranným a nezávislým soudem.

Nebyla tak poskytnuta soudní ochrana jejímu právu být odškodněna za nesprávný úřední postup.

Navíc jí byla uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů žalovaného ve výši, která je v rozporu s ust. § 11 vyhl. č.

484/2000 Sb.

Svá tvrzení stěžovatelka nijak nerozvedla.

Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10.

2005 (13 Co 301/2004) Ústavní soud zjistil, že jím bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Rokycanech o zamítnutí jí podané žaloby na náhradu škody ve výši 1.070.000,- Kč s příslušenstvím, způsobené nesprávným úředním postupem.

Krajský soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a konstatoval, že okresní soud správně a úplně zjistil skutkový stav a věc posoudil po právní stránce správně.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl.

83 Ústavy ČR).

Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Veškerá tvrzení stěžovatelky tak, jak byla uplatněna, směřovala do porušení práva na spravedlivý proces spočívající v tom, že soudy nesprávně aplikovaly "jednoduché" právo.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je v takovém případě dán důvod k zásahu tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi zjištěními soudu a z nich vyvozenými závěry, nebo tehdy, když obecné soudy zasáhnou do základního práva stěžovatelů, v důsledku interpretace právních předpisů, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo aplikují-li právní předpisy s uplatněním libovůle.

Krajský soud hned v úvodu posouzení odvolání stěžovatelky (str.

3 odst.

2, věta 3 rozsudku) konstatoval, že sice tvrdí, že se domáhá škody pro nesprávný úřední postup, ve své podstatě ale uplatňuje odpovědnost z nesprávného rozhodnutí.

Přitom nevydání povolení (str.

4 řádek 4) je rozhodnutím, kdy nárok na náhradu škody by mohl být důvodný jen za předpokladu, že by takové rozhodnutí bylo z důvodu nezákonnosti zrušeno.

Odvolací soud konstatoval, že stěžovatelka nesměřuje své námitky vůči nesprávnému úřednímu postupu, ale vůči správnímu rozhodnutí.

Z napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka podala správní žalobu proti správnímu rozhodnutí, aby dosáhla výroku o jeho nezákonnosti (resp. proč nemohla či nemusela takovou žalobu podat).

Za této situace Ústavní soud nedospěl k závěru, že by postup krajského soudu porušil zákaz libovůle, či jiné ústavní principy.

Stěžovatelka rovněž namítla nesprávnost výroku III. o náhradě nákladů, avšak tuto námitku nijak nerozvedla.

Ústavní soud na předmětném výroku nenalezl prima facie nic, co by zakládalo jeho protiústavnost.

Proto i tuto blanketní námitku považoval za zjevně neopodstatněnou.

Ústavní soud na okraj podotýká, že není vázán ústavně právní argumentací obsaženou v odůvodnění ústavní stížnosti, to však nezbavuje stěžovatele povinnosti tvrdit a argumenty podporovat své námitky protiústavnosti aktů veřejné moci, jejichž zrušení se domáhá (§ 34 odst.

1, § 72 odst.

1 písm. a) a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst.

1 písm. a) o. s. ř.).

Posuzování opodstatněnosti ústavní stížnosti není ovládáno zásadou revizní, která by z úřední povinnosti zavazovala Ústavní soud k aktivnímu vyhledávání všech relevantních skutkových okolností, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr o porušení základních práv a svobod.

Stěžovatelé musí protiústavní zásah alespoň obsahově tvrdit a toto tvrzení opřít o přesvědčivé argumenty s prima facie ústavněprávní relevancí.

Ústavní soud neshledal porušení práv stěžovatelky na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce.

Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 25. dubna 2005 JUDr.Michaela Židlická. předsedkyně senátu