Decision detail

III.ÚS 353/02

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:3.US.353.02
Date: Mar 3, 2005
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 353/02 ze dne 3. 3. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu III.ÚS 353/02

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 353/02

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. března 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr.

Jiřího Muchy, soudců JUDr.

Pavla Holländera a JUDr.

Jana Musila, ve věci navrhovatele M.

M., zastoupeného JUDr.

P., o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.

2002 sp. zn.

18 Co 532/2001 a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20.

2001 sp. zn.

4 C 41/97, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl.

4 odst.

1, čl.

10 odst.

1 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.10.

2004 č. j.

33 Odo 813/2002-521 (proti němuž ústavní stížnost nesměřuje) bylo zjištěno, že jmenovaný soud odmítl dovolání proti té části výroku pod bodem I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterou byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně v rozhodnutí o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému stěžovateli částku 180.000,- Kč a dále o zamítnutí žaloby žalovaného (tj. stěžovatele) na zaplacení částky 281.338,40 Kč.

Nejvyšší soud tak rozhodl pro nepřípustnost dovolání, když jím stěžovatel brojil proti výroku, kterým bylo jeho žalobě vyhověno (pokud jde o částku 180.000,- Kč), stejně tak jako dovolání proti výroku, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně ohledně částky 281.338,40 Kč.

Pokud jde o další výroky odvolacího soudu i soudu I. stupně, týkající se povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 1.200.000,- Kč a také nákladů řízení před soudy obou stupňů, byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Z obsahu návrhu, podaného k Ústavnímu soudu dne 2.

2002, je nepochybné, že stěžovatel brojí proti rozsudkům soudů I. a II. stupně, přičemž výroky týkající se jemu uložených povinností, jakož i nákladů řízení, byly Nejvyšším soudem dne 21.

10.

2004 zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou.

S ohledem na obsah § 72 odst.

1 písm. a) a § 75 odst.

1 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl návrh, který po zrušujících výrocích dovolacím soudem již nesměruje proti pravomocnému rozhodnutí ve věci, o níž bude znovu jednáno před soudem I. stupně a stěžovateli byla tak dána možnost využít opět procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, jako nepřípustný odmítnut [§ 43 odst.

1 písm. e) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Návrh směřující proti výroku, jímž bylo vyhověno žalovanému (tj. stěžovateli) ohledně částky 180.000,- Kč, je nutno považovat za návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou - stěžovatele nelze mít za dotčeného rozhodnutím soudu, když jeho žalobě vyhověl.

V tomto rozsahu byl proto jeho návrh odmítnut dle § 43 odst.

1 písm. c) cit. zákona o Ústavním soudu.

Pokud jde o ústavní stížnost týkající se výroků, kterými nebylo žalovanému stěžovateli vyhověno ve věci vzájemného návrhu ohledně částky 281.338,40 Kč, představující požadovanou úhradu za tzv. vícepráce a doplatek dohodnuté ceny díla, je třeba uvést, že se stížnost proti tomuto rozhodnutí dotýká pouze obsahu smlouvy o dílo a možnosti závěru, že smlouva nebyla uzavřena účastníky dostatečně určitě a srozumitelně.

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i kopie odvolání, které stěžovatel jako žalovaný podal proti rozsudku soudu I. stupně, vyplývá, že i odvolání směřovalo k hodnocení platnosti předmětné smlouvy o dílo.

S uvedenou námitkou se odvolací soud vypořádal, stejně jako soud I. stupně, z jehož odůvodnění rozsudku na str.

9 také mj. vyplývá, že se účastníci řízení v protokolu ze dne 26.

1998 vyjádřili tak, že smlouvu o dílo ze dne 1.

1995 považují za nespornou.

Proto v tomto rozsahu byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 3. března 2005