Decision detail

I.ÚS 794/04

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.794.04
Date: Jul 6, 2005
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 794/04 ze dne 7. 6. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 794/04

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.

Ivany Janů, soudců JUDr.

Františka Duchoně a JUDr.

Vojena Güttlera o ústavní stížnosti J.D., zastoupeného advokátem JUDr.

M.J., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29.9.2004, čj.

8 C 206/2000-61, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníka řízení, a společnosti P., zastoupené advokátem JUDr.

P.S., t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud"), a to ve výroku II. a ve výroku III.

Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení tvrdí, že uvedeným rozsudkem v bodu II.

A III. byla porušena základní ustanovení zakotvená v čl.

1 a čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") o rovnosti účastníků řízení, a v čl.

36 odst.

1 Listiny o nezávislosti a nestrannosti soudu, dále pak základní ustanovení zakotvená v čl.

90 a čl.

95 odst.

1 a čl.

96 odst.

1 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), jako i čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to nesprávnou aplikací jednoduchého práva.

V další části návrh stěžovatel podrobně popsal svoje námitky proti nároku uplatněnému vedlejším účastníkem, který měl vzniknout v důsledku nezaplacení částky 479,80 Kč za odběr zemního plynu.

Stěžovatel tuto částku uhradil, aniž by obdržel řádné vyúčtování.

Neztotožňuje se se závěrem obvodního soudu, že se dostal do prodlení s úhradou žalované částky, a že podání žaloby bylo důvodné.

S ohledem na to nesouhlasí s výroky soudu, kterými mu byla uložena povinnost uhradit úroky z prodlení a náklady řízení.

Podle § 42 odst.

4 zákona o Ústavním soudu je nutno v rámci dokazování, které Ústavní soud provádí, vyžádat i vyjádření účastníků, případně vedlejších účastníků, k ústavní stížnosti.

Obvodní soud považuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou a navrhl, aby ji Ústavní soud odmítl.

V té souvislosti odkázala na rozhodovací praxi Ústavního soudu, v níž soud dal najevo, že v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena.

K věci dále uvedl, že v průběhu řízení věnoval dostatečnou pozornost zjišťování skutkového stavu, provedl regulérním způsobem dokazování a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil svůj právní pohled na věc.

V následující části se podrobně věnoval jednotlivým námitkám stěžovatele, konkrétně ohledně řádného doručení faktury (vyúčtování), výše účtované částky i případného započtení.

Podle názoru vedlejšího účastníka nedošlo v předmětné věci postupem soudu k žádnému porušení základních lidských práv a svobod.

Zejména podotkl, že stěžovatel neunesl svou povinnost tvrzení a důkazní břemeno a za takové situace, kdy mu nebylo přiznáno právo na odvolání proti napadenému rozhodnutí, domáhal se nápravy věci, zejména její skutkové stránky, cestou ústavní stížnosti.

Zejména, když stěžovatel ani v ústavní stížnosti neoznačil a nenavrhl důkazy, jimiž má v úmyslu svá tvrzení prokázat a z nichž by měl Ústavní soud při rozhodování vycházet.

Dále upozornil, že z ústavní stížnosti není zcela zřejmé, jakými zásahy, resp. vadami z oblasti skutkového zjištění, které stěžovatel uvádí, byla dotčena jednotlivá základní práva a svobody stěžovatele.

Z těchto důvodů vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud stížnost zcela zamítl.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn.

8 C 206/2000 Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník se domáhal vůči stěžovateli zaplacení částky 479,80 Kč s příslušenstvím.

O žalobě rozhodl obvodní soud rozsudkem pro zmeškání, tento rozsudek byl usnesením Městského soudu ze dne 20.2.2004, čj.

15 Co 58/2004-40, zrušen.

Po úhradě žalované částky vzal vedlejší účastník částečně žalobu zpět a obvodní soud napadeným rozsudkem ohledně ní řízení zastavil a současně stěžovateli uložil povinnost zaplatit příslušenství, tj. úrok z prodlení a náklady řízení.

Po provedeném dokazování Ústavní soud zjistil, že stěžovatelův návrh je zjevně neopodstatněný.

Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.

Nutno zdůraznit, že částka uplatněná vedlejším účastníkem vůči stěžovateli v řízení před obvodním soudem je částkou bagatelní, což zákonodárce uznal za důvod nepřípustnosti dovolání (srov. § 202 odst.

2 obč. soudního řádu).

Jestliže obč. soudní řád vylučuje soudní přezkum u bagatelních věcí, bylo by absurdní připustit, aby se takovéto bagatelní záležitosti posouvaly do roviny soudnictví ústavního.

Ústavní stížnost v takové věci je (s výjimkou zcela extrémního rozhodnutí obecného soudu) v podstatě vyloučena.

Ústavní soud neshledal opodstatněnými ani další námitky stěžovatele, které by mohly znamenat naznačenou výjimku.

Formulované námitky jsou toliko námitkami skutkové povahy, zčásti uplatňovanými, bez navržení adekvátních důkazů.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2005 JUDr.

Ivana Janů v.r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu