Decision detail
I.ÚS 794/04
- Court
- Ústavní soud
- ECLI
- ECLI:CZ:US:2005:1.US.794.04
- Date
- Jul 6, 2005
- Text status
- full text available
Judgment texts are shown in their original Czech version.
NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 794/04 ze dne 7. 6. 2005 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu I. ÚS 794/04 Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti J.D., zastoupeného advokátem JUDr. M.J., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29.9.2004, čj. 8 C 206/2000-61, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníka řízení, a společnosti P., zastoupené advokátem JUDr. P.S., t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá . O d ů v o d n ě n í : Stěžovatel ve včas podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud"), a to ve výroku II. a ve výroku III. Stížnost po formální stránce splňuje i další náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel v návrhu na zahájení řízení tvrdí, že uvedeným rozsudkem v bodu II. A III. byla porušena základní ustanovení zakotvená v čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") o rovnosti účastníků řízení, a v čl. 36 odst. 1 Listiny o nezávislosti a nestrannosti soudu, dále pak základní ustanovení zakotvená v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"), jako i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to nesprávnou aplikací jednoduchého práva. V další části návrh stěžovatel podrobně popsal svoje námitky proti nároku uplatněnému vedlejším účastníkem, který měl vzniknout v důsledku nezaplacení částky 479,80 Kč za odběr zemního plynu. Stěžovatel tuto částku uhradil, aniž by obdržel řádné vyúčtování. Neztotožňuje se se závěrem obvodního soudu, že se dostal do prodlení s úhradou žalované částky, a že podání žaloby bylo důvodné. S ohledem na to nesouhlasí s výroky soudu, kterými mu byla uložena povinnost uhradit úroky z prodlení a náklady řízení. Podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je nutno v rámci dokazování, které Ústavní soud provádí, vyžádat i vyjádření účastníků, případně vedlejších účastníků, k ústavní stížnosti. Obvodní soud považuje ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou a navrhl, aby ji Ústavní soud odmítl. V té souvislosti odkázala na rozhodovací praxi Ústavního soudu, v níž soud dal najevo, že v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena. K věci dále uvedl, že v průběhu řízení věnoval dostatečnou pozornost zjišťování skutkového stavu, provedl regulérním způsobem dokazování a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil svůj právní pohled na věc. V následující části se podrobně věnoval jednotlivým námitkám stěžovatele, konkrétně ohledně řádného doručení faktury (vyúčtování), výše účtované částky i případného započtení. Podle názoru vedlejšího účastníka nedošlo v předmětné věci postupem soudu k žádnému porušení základních lidských práv a svobod. Zejména podotkl, že stěžovatel neunesl svou povinnost tvrzení a důkazní břemeno a za takové situace, kdy mu nebylo přiznáno právo na odvolání proti napadenému rozhodnutí, domáhal se nápravy věci, zejména její skutkové stránky, cestou ústavní stížnosti. Zejména podotkl, že stěžovatel neunesl svou povinnost tvrzení a důkazní břemeno a za takové situace, kdy mu nebylo přiznáno právo na odvolání proti napadenému rozhodnutí, domáhal se nápravy věci, zejména její skutkové stránky, cestou ústavní stížnosti. Zejména, když stěžovatel ani v ústavní stížnosti neoznačil a nenavrhl důkazy, jimiž má v úmyslu svá tvrzení prokázat a z nichž by měl Ústavní soud při rozhodování vycházet. Dále upozornil, že z ústavní stížnosti není zcela zřejmé, jakými zásahy, resp. vadami z oblasti skutkového zjištění, které stěžovatel uvádí, byla dotčena jednotlivá základní práva a svobody stěžovatele. Z těchto důvodů vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud stížnost zcela zamítl. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 8 C 206/2000 Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník se domáhal vůči stěžovateli zaplacení částky 479,80 Kč s příslušenstvím. O žalobě rozhodl obvodní soud rozsudkem pro zmeškání, tento rozsudek byl usnesením Městského soudu ze dne 20.2.2004, čj. 15 Co 58/2004-40, zrušen. Po úhradě žalované částky vzal vedlejší účastník částečně žalobu zpět a obvodní soud napadeným rozsudkem ohledně ní řízení zastavil a současně stěžovateli uložil povinnost zaplatit příslušenství, tj. úrok z prodlení a náklady řízení. Po provedeném dokazování Ústavní soud zjistil, že stěžovatelův návrh je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Nutno zdůraznit, že částka uplatněná vedlejším účastníkem vůči stěžovateli v řízení před obvodním soudem je částkou bagatelní, což zákonodárce uznal za důvod nepřípustnosti dovolání (srov. § 202 odst. 2 obč. soudního řádu). Jestliže obč. soudní řád vylučuje soudní přezkum u bagatelních věcí, bylo by absurdní připustit, aby se takovéto bagatelní záležitosti posouvaly do roviny soudnictví ústavního. Ústavní stížnost v takové věci je (s výjimkou zcela extrémního rozhodnutí obecného soudu) v podstatě vyloučena. Ústavní soud neshledal opodstatněnými ani další námitky stěžovatele, které by mohly znamenat naznačenou výjimku. Formulované námitky jsou toliko námitkami skutkové povahy, zčásti uplatňovanými, bez navržení adekvátních důkazů. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. června 2005 JUDr. Ivana Janů v.r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu