Decision detail

I.ÚS 616/04

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2005:1.US.616.04
Date: Apr 8, 2005
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 616/04 ze dne 4. 8. 2005

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu I.ÚS 616/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. W., zastoupeného JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem, Telečská 7, 586 01 Jihlava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 7 To 118/2004, a proti I. výrokové větě rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 1 T 3/2003, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví specifikovaný rozsudek Okresního soudu v Jihlavě, kterým byl stěžovatel první výrokovou větou shledán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst.

1, 2 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu jednoho roku, a druhou výrokovou větou částečně zproštěn obžaloby.

Proti odsuzující části rozsudku podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Brně.

Výše uvedeným usnesením bylo odvolání stěžovatele zamítnuto jako nedůvodné.

Obě uvedená rozhodnutí obecných soudů (kromě zprošťující části rozsudku Okresního soudu v Jihlavě) stěžovatel navrhuje zrušit, neboť údajně porušují jeho základní práva zaručená čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Znění relevantních ustanovení Listiny základních práv a svobod je následující: Čl.36 (1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Znění relevantních ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je následující: Čl.6 Právo na spravedlivý proces (1) Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

Okresní soud v Jihlavě ve svém rozsudku považoval za prokázané, že stěžovatel jako zaměstnanec firmy Sežev - Reko, s.r.o., autocentrum, Dr.

Richtra 34, Třešť, okr.

Jihlava, dne 7.

1999 prodal prostřednictvím autobazaru majitele P.

Z. a jeho pracovníka Z.

H. osobní automobil zn.

Renault 21 Š.

N., přičemž přijatou kupní cenu sníženou o provizi firmě neodvedl a ponechal si ji pro svoji potřebu, čímž společnosti Sežev - Reko, s. r. o., způsobil škodu ve výši 48.000,- Kč.

Protiústavní postup obecných soudů spatřuje stěžovatel v tom, že podle jeho názoru Okresní soud v Jihlavě neprovedl dokazování v potřebném rozsahu a v jeho rozhodnutí zjevně chybí úvahy, kterými se při rozhodování řídil.

Pro nedostatek odůvodnění proto považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné.

Stěžovatel zdůrazňuje, že proti němu svědčí pouze jediný přímý důkaz, přičemž v této souvislosti obecným soudům vytýká nedostatečné hodnocení celkové důkazní situace.

Poukazuje na neprovedení obhajobou navrhovaných důkazů, zejm. výslechu svědka H.

Krajský soud v Brně se svým usnesením se závěry Okresního soudu v Jihlavě ztotožnil, pročež i jeho rozhodnutí dle názoru stěžovatele trpí zásadními vadami.

Ústavnímu soudu stěžovatel předkládá podrobný rozbor provedených důkazů a zpochybňuje hodnotící závěry obecných soudů.

Ústavní soud požádal účastníky řízení o vyjádření k ústavní stížnosti, přičemž Okresní soud v Jihlavě ve stanovené lhůtě na výzvu nereagoval a Krajský soud v Brně vyjádřil přesvědčení, že rozhodnutími nedošlo k porušení práv stěžovatele a navrhl ústavní stížnost odmítnout.

Po důkladném prostudování ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud dochází k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V první řadě musí Ústavní soud konstatovat, že není poslední instancí v soustavě obecných soudů.

Proto není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl.

81, čl.

90 a čl.

91 Ústavy).

Pokud obecné soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže Ústavní soud na sebe přejímat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.

Jak z argumentace obsažené v ústavní stížnosti vyplývá, stěžovatel v podstatě zpochybňuje hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, jimž vytýká, že vyvodily nesprávná skutková zjištění z jednostranně provedených důkazů, aniž vyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování.

Opakuje tak v podstatě námitky uplatněné již v odvolání.

Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl.

82 Ústavy) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů, upravená v § 2 odst.

6 trestního řádu.

Obecné soudy pak v každé fázi řízení zvažují, které důkazy je třeba provést a zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit a posuzují také důvodnost návrhů na doplnění dokazování.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že pokud obecné soudy při svém rozhodování stanovené zásady pro hodnocení důkazů respektují, jak se i v posuzované věci stalo, nespadá do pravomoci Ústavního soudu revidovat hodnocení důkazů provedené obecnými soudy a dále, že za rozpor s principy spravedlivého procesu lze považovat toliko stav, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na jedné straně a právními závěry na straně druhé, případně stav, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srov. např. nálezy sp. zn.

III.

ÚS 84/94 , sp. zn.

III.

ÚS 166/95 , sp. zn.

III.

ÚS 23/1993 , všechny přístupné na http://www.judikatura.cz).

Takový stav však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

V dané věci se obecné soudy ve svých závěrech kromě jiného opřely o výpověď svědka H., kterou oba obecné soudy považují za zcela věrohodnou a podepřenou dalšími důkazy, jak Krajský soud v Ostravě ve svém usnesení výslovně uvádí.

Proto také obecné soudy nepovažovaly za nutné provést některé z důkazů obhajobou navržené (zejm. výslech svědka H.), neboť ze zásad spravedlivého procesu ani nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které jsou v řízení navrhovány.

V posuzovaném případě nejde o tzv. opomenuté důkazy ve smyslu judikatury Ústavního soudu, neboť obecné soudy uvedly, z jakých důkazů vycházely a proč považují dokazování za dostatečné, tedy z jakého důvodu není třeba další důkazy provést.

Ve vztahu k navrhovanému důkazu výpovědí svědka H. tak ve svém usnesení učinil zvláště Krajský soud v Brně.

Jakkoliv si lze představit důslednější postup Okresního soudu v Jihlavě při formulaci odůvodnění napadeného rozsudku, Ústavní soud došel k závěru, že provedené důkazy, jejich hodnocení a závěry vyjádřené v rozsudku Okresního soudu v Jihlavě nejsou vzájemně v extrémním nesouladu a jejich souhrn vyjádřený v odůvodnění lze označit za logicky uspořádaný a vnitřně konzistentní.

Obecně lze proto říci, že trestní řízení jako celek bylo spravedlivé a stěžovatel na svých základních právech a svobodách nebyl zkrácen.

Jak tedy bylo vyloženo výše, Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a proto ji odmítl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2005 Ivana Janů předsedkyně senátu