Decision detail

III.ÚS 383/03

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:3.US.383.03
Date: Dec 2, 2004
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 383/03 ze dne 12. 2. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 383/03

Ústavní soud rozhodl dne 12. února 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. M., zastoupeného JUDr. D. S., advokátkou, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 2 KZn 6064/2002, spolu s návrhem na náhradu nákladů zastoupení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst.

1, § 34, § 72 odst.

1 písm. a), odst.

2 a odst.

4 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon], napadl stěžovatel rozhodnutí orgánu veřejné moci (usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22.

2003 - 2 KZn 6064/2002-10) a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo, které zásah státní moci umožňuje uplatnit jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon; podle odůvodnění ústavní stížnosti se stěžovatel domnívá, že mu bylo upřeno v rozporu se zákonem jeho právo na přezkoumání rozhodnutí Policie ČR - Správy Sm kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště Šumperk ČVS: PSM-56/OL-2002 ze dne 16.

12.

2002, kterým byla odložena věc podezření ze spáchání trestných činů porušování pravidel hospodářského styku (§ 127 odst.

1 tr. zák.), zneužívání informací v obchodním styku (§ 128 odst.

1 tr. zák.), nekalé soutěže (§ 149 tr. zák.) a dalších.

Stěžovatel navrhl zrušení rozhodnutí krajského státního zastupitelství, jak je vpředu označeno, a domáhal se rovněž náhrady nákladů zastoupení podle § 83 odst.

1 zákona.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22.

2003 (2 KZn 6064/2002-10) byla zamítnuta stížnost stěžovatele jako podaná osobou neoprávněnou [§ 148 odst.

1 písm. b) tr. ř].

Z jeho odůvodnění se podává, že proti usnesení policejního orgánu o odložení věci, jak bylo vpředu označeno, podal stížnost bývalý jednatel společnosti I., spol. s r. o., P.

M..

Dále zde bylo konstatováno, že tato společnost je v likvidaci a podle ust. § 72 obch. zák. zastupuje společnost před soudy a jinými orgány likvidátor společnosti.

Stěžovatel proto není osobou oprávněnou, poškozenou v daném případě měla být spol. s r. o.

I..

Z připojených příloh k ústavní stížnosti bylo zjištěno, že oznámení o podezření ze spáchání trestného činu je podepsáno P.

M. jako jednatelem společnosti I., spol. s r. o., a ke jménu a označení funkce jmenovaného v této společnosti je otištěno razítko společnosti I., spol. s r. o.

Dále pak ze stěžovatelem připojené kopie výpisu z obchodního rejstříku I., spol. s r. o., vyplývá, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. února 2002 (20 K 42/2000-139) byl prohlášen na majetek této společnosti konkurs.

Účinky konkursu nastaly dne 18. února 2002.

Správcem konkursní podstaty byl ustanoven M.

K..

Podle § 148 odst.

1 písm. b) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost mimo jiné i proto, že byla podána osobou neoprávněnou.

Nestanoví-li zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje; proti usnesení soudu může podat stížnost též státní zástupce, a to i ve prospěch obviněného (§ 142 odst.

1 tr. ř.).

Proti usnesení o odložení věci může poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek (§ 159a odst.

6 tr. ř.).

Právo podat stížnost proti usnesení o odložení věci má tedy pouze poškozený, oznamovatel pouze za situace, že je zároveň poškozeným.

Oznamovatel má však právo být vyrozuměn o učiněných opatřeních podle § 158 odst.

2 tr. ř.

Státní zástupce v odůvodnění napadeného usnesení nesprávně argumentoval nepravdivým údajem, a to, že společnost je v likvidaci.

Fakticky však byl na majetek společnosti prohlášen konkurs.

Přesto je však zřejmé, že toto pochybení státního zástupce nemělo vliv na výrok ústavní stížností napadeného rozhodnutí - stížnost byla podána neoprávněnou osobou, neboť stěžovatel nevystupoval v pozici poškozeného.

Ostatně oznámení o podezření ze spáchání trestného činu podal stěžovatel jako jednatel společnosti I., spol. s r. o., za kterou nebyl ke dni podání stížnosti oprávněn jednat.

Ust. § 59 odst.

4 tr. ř. na danou procesní situaci nedopadá, neboť ze stížnosti bylo patrno, kdo ji podává.

Z takto rozvedených důvodů neshledal Ústavní soud žádné pochybení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, které by zasáhlo do stěžovatelových ústavně zaručených práv (svobod); proto ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí posoudil jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji odmítl [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto rozhodnutí patrno.

Odmítavý výrok současně zakládá nedostatek zákonných důvodů pro rozhodnutí o návrhu stěžovatele na náhradu nákladů zastoupení podle § 83 odst.

1 zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona).

V Brně dne 12. února 2004