Decision detail

II.ÚS 420/04

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.420.04
Date: Oct 8, 2004
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 420/04 ze dne 10. 8. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o návrhu P. B., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 164/04 , usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp.zn. Pl. ÚS 17/04 , a vyrozumění o odložení ze dne 3. 6. 2004, sp.zn.

III. ÚS 284/04

, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 13.

2004 napadá postup Ústavního soudu v řízeních, vedených dříve u Ústavního soudu pod sp. zn.

III.

ÚS 164/03 , sp. zn.

Pl.

ÚS 17/04 a sp. zn.

III.

ÚS 284/04 .

Namítá, že Ústavní soud jednal v tomto řízení svévolně, když nesprávně vyložil jednotlivá ustanovení zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), čímž došlo k dotčení navrhovatelových ústavně zaručených práv.

Z napadeného usnesení Ústavního soudu ze dne 3.

2004, sp. zn.

III.

ÚS 164/04 , bylo zjištěno, že Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost navrhovatele.

Konstatoval, že navrhovatel nevyhověl výzvě Ústavního soudu a neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu stanovené.

Napadeným usnesením ze dne 30.

2004, sp. zn.

Pl.

ÚS 17/04 , Ústavní soud odmítl návrh na zrušení řady ustanovení zákona č.

13/1993 Sb., celní zákon, a zákona č.

587/1992 Sb., o spotřebních daních podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. b) ve spojení s § 43 odst.

1 písm. a) a podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. b) ve spojení s § 43 odst.

1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

V odůvodnění vytkl zásadní vady návrhu, zejména absence povinného zastoupení advokátem a skutečnost, že navrhovatel se domáhal zrušení zákonných ustanovení (s odůvodněním, že se podle nich stejně nikdo neřídí), aniž by uvedl a napadl i skutečnost, která nastala uplatněním označených právních předpisů a v konkrétním případě představovala dotčení jeho ústavně zaručených práv [§ 64 odst.

1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud v odůvodnění rovněž objasnil smysl povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem.

Vyrozuměním ze dne 3.

2004, sp. zn.

III.

ÚS 284/04 , bylo podání navrhovatele odloženo podle § 41 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jej zjevně nebylo možné kvalifikovat jako návrh na zahájení řízení.

Ústavní soud má Ústavou (čl.

87) a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat.

Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně, tím méně o opravných prostředcích směřujících k přezkumu svých vlastních rozhodnutí, proti nimž navíc odvolání výslovně není přípustné (§ 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu).

Z uvedeného důvodu je Ústavní soud nucen návrh podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jelikož jde o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Jako obiter dictum Ústavní soud dodává, že ustanovení § 29 zařazené v obecné části zákona o Ústavním soudu, podle něhož se "účastník nebo vedlejší účastník může dát v řízení před Ústavním soudem zastupovat pouze advokátem" (tedy nikoli např. obecným zmocněncem), se vztahuje na všechny subjekty vystupující v řízení před Ústavním soudem (konkrétně i na případy, kdy jako účastník nebo vedlejší účastník před Ústavním soudem vystupuje za stát jeho organizační složka, kdy je podle ustanovení § 30 odst.

2 zákona o Ústavním soudu ponecháno na její úvaze, zda za ni bude jednat její vedoucí nebo si zvolí zastoupení advokátem podle citovaného ustanovení § 29).

Pro fyzické osoby, tedy i pro navrhovatele, platí zákonné ustanovení § 30 odst.

1, které stanovuje povinnost právního zastoupení advokátem pro celé řízení, včetně vlastního sepsání návrhu, bez možnosti výjimek.

O smyslu takové úpravy byl již navrhovatel zpraven v odůvodnění napadeného usnesení sp. zn.

Pl.

ÚS 17/04 .

Ze systematického členění zákona o Ústavním soudu na část obecnou a část zvláštní, týkající se jednotlivých typů řízení před Ústavním soudem, pak logicky vyplývá, že v ustanovení § 72 odst.

1 písm. a), které je zahrnuto do zvláštní části, týkající se řízení o ústavní stížnosti (viz marginální rubrika tohoto ustanovení), se již znovu nezmiňuje povinnost fyzických osob být v řízení právně zastoupeny advokátem, která je zcela jasně a bezvýjimečně stanovena ustanovením části obecné.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 10. srpna 2004 JUDr.

PhDr.

Stanislav Balík soudce zpravodaj