Decision detail

II.ÚS 292/04

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.292.04
Date: 25. 11. 2004
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 292/04 ze dne 25. 11. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., zastoupeného JUDr. V. K., směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. února 2004, č. j. 15 Co 26/2004-52, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. února 2004, č. j.

15 Co 26/2004-52.

Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. prosince 2003, č. j.

11 C 98/2003-28, jímž byl zamítnut návrh žalobce (stěžovatele) na povolení obnovy řízení v řízení o žalobě o určení, zda je žalobce oprávněnou osobou podle § 4a zák. č.

229/1991 Sb.

Stěžovatel v návrhu na obnovu řízení namítal, že soudy v nalézacím řízení nerespektovaly nález Ústavního soudu ČR, který řešil danou problematiku jinak, než jak soudy rozhodly.

Tento nález byl vyhlášen a publikován ještě před ukončením nalézacího řízení, což zakládá dle názoru stěžovatele důvod pro obnovu řízení.

Soud prvního stupně ve svém zamítavém rozhodnutí o obnově řízení uvedl, že nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení dle ustanovení § 228 odst.

1 písm. a) a b) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), avšak hlavním důvodem zamítnutí návrhu bylo především marné uplynutí lhůt pro podání návrhu na povolení obnovy řízení dle § 233 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 235f o. s. ř.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně.

Konstatoval, že uvedený nález Ústavního soudu, který se týká obdobné problematiky, není rozhodnutím ve smyslu § 228 odst.

1 písm. a) o. s. ř.

Takovými rozhodnutími jsou podle odvolacího soudu rozhodnutí o předběžných otázkách ve smyslu ustanovení § 135 odst.

1 a 2 o. s. ř.

Jedná se o případy, kdy příslušný orgán rozhodl odlišně o předběžné otázce a soud byl jeho rozhodnutím vázán, nebo z dřívějšího rozhodnutí vycházel, anebo posoudil předběžnou otázku sám a poté bylo zjištěno, že příslušný orgán předběžnou otázku posoudil jinak.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že Okresní soud v Karlových Varech a Krajský soud v Plzni porušily jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl.

36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále porušily rovnost účastníků řízení zakotvenou v čl.

37 Listiny.

Výtka stěžovatele směřovala proti tomu, že žádný z obecných soudů nezohlednil nález Ústavního soudu ČR a rozsudek Nejvyššího soudu ČR, které řešily obdobnou situaci, a sice otázku okamžiku přechodu vlastnictví na přídělce půdy dle dekretu prezidenta republiky č.

12/1945 Sb., a dekretu č.

28/1945 Sb., ale rozhodly způsobem, který je pro stěžovatele nepříznivý.

Podle zmiňované judikatury určuje okamžik přechodu den, kdy se přídělce ujal držby, přičemž tento den může být jiným, a to i dřívějším dnem, než je den přídělu.

Podle názoru stěžovatele je vydání a veřejná publikace nálezu Ústavního soudu ČR novou skutečností ve smyslu ustanovení § 228 odst.

1 písm. a) o. s. ř., která může pro něj přivodit příznivější rozhodnutí v řízení o určovací žalobě, a je tedy důvodem pro obnovu řízení.

Krajský soud v Plzni jako účastník řízení ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že setrvává na svém názoru, že nález Ústavního soudu není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 228 odst.

1 písm. a) o. s. ř.

Další skutečnosti uvedené v ústavní stížnosti pak obsahují nesouhlas s rozhodnutím ve věci samé, přičemž odlišný právní názor nepředstavuje sám o sobě porušení práva na soudní ochranu.

Ústavní soud na úvod poukazuje na konstantní judikaturu, dle které tento soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným soudům obecným a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí.

Neposuzuje ani stanoviska a výklady obecných soudů ke konkrétním zákonným ustanovením, ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde o otázky základních práv a svobod.

Jeho úkolem taktéž není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem [srov. čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy ČR a § 72 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")], neboť Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR).

V dané věci námitka stěžovatele směřovala především proti závěru obecných soudů, že rozhodnutí, resp. nález Ústavního soudu, není novou skutečností ve smyslu ustanovení § 228 odst.

1 písm. a) o. s. ř., která by zakládala důvod pro obnovu řízení.

Ústavní soud shledává, že závěry obecných soudů týkající se této otázky, nejsou v rozporu s ústavněprávními předpisy a jsou tedy ústavně konformní.

Obnova řízení je mimořádný opravný prostředek umožňující dosažení nápravy ve věcech, v nichž nebyl skutkový stav zjištěn úplně a správně.

Obnovou řízení se nelze domáhat nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo nápravy procesněprávních vad.

Pokud by byla přijata argumentace stěžovatele, mohla by být každá změna v právním nahlížení na určitou věc důvodem pro obnovu řízení.

Takový závěr je ovšem nepřijatelný s ohledem na princip právní jistoty a stability rozhodování.

Ustanovení § 228 odst.

1 písm. a) o. s. ř., pokud hovoří o rozhodnutích, má na mysli případy, jak správně konstatovaly obecné soudy, které mají povahu rozhodnutí, na nichž záviselo, nebo z nichž vycházelo rozhodnutí v původním, obnovou dotčeném řízení.

Stejně tak se nejedná ani o novou skutečnost ve smyslu citovaného ustanovení.

Jak již bylo uvedeno výše, obnova řízení se týká pouze nápravy neúplně nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu.

Pouze na okraj Ústavní soud podotýká, že v České republice neexistuje precedenční systém (systém spočívající na závaznosti rozhodnutí vrcholných soudních instancí), takže i vzhledem k principu nezávislosti soudců nemusí být taková rozhodnutí, pokud se přímo netýkají konkrétní věci, soudy respektována.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona).

V Brně dne 25. listopadu 2004 JUDr.

Dagmar Lastovecká, v. r. předsedkyně senátu