Decision detail

I.ÚS 168/04

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.168.04
Date: 20. 7. 2004
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 168/04 ze dne 20. 7. 2004

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Františka Duchoně a soudců JUDr.

Vojena Güttlera a JUDr.

Elišky Wagnerové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing.

T., t. č.

Vazební věznice Praha 6 - Ruzyně, právně zastoupeného advokátem Mgr.

P., A.

M. & S., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6.

2004, sp. zn.

20 Nt 1541/2004, ve spojení s usnesením státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 15.

2004, sp. zn.

Zt 896/2003, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Ústavní stížností, podanou na poště dne 17.

2004, se Ing.

T. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora označených usnesení státního zástupce a obvodního soudu pro porušení čl.

8 odst.

2, 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

V odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že s přihlédnutím ke skutečnostem objektivní povahy i okolnostem týkajícím se jeho osoby je zřejmé, že v době rozhodování státního zástupce a obvodního soudu u něj nebyly dány vazební důvody podle § 67 písm. a), c) trestního řádu (dále jen "TrŘ").

V napadených usneseních chybí uvedení jakýchkoliv konkrétních skutečností ve smyslu citovaných ustanovení a v tomto směru jsou usnesení státního zástupce a obvodního soudu v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu.

Stěžovatel odmítl argumentaci uvedenou v napadených usneseních, podle které, bez zjištění dalších konkrétních skutečností, dostačuje k důvodnosti vazby odkaz na horní hranici trestní sazby, na rozsah trestné činnosti, množství dotčených látek, jeho trestní minulost, obnovení "obchodních vztahů" a z toho plynoucí opakování stejné trestné činnosti.

V této souvislosti uvedl, že je připraven skončit se závislostí a podrobit se i případnému léčení, plánuje svatbu se svou přítelkyní a navíc má přislíbeno zaměstnání ve společnosti K., a. s., jako legální způsob příjmů.

Proto předložil svůj slib, záruku přítelkyně a navrhl případný dohled probačního úředníka.

Obvodní soud však nahrazení vazby těmito instituty zamítl.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost splňovala formální náležitosti stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyžádal si Ústavní soud, v souladu s ustanovením § 42 odst.

4 zákona o Ústavním soudu, vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 9 a státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a spisy Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn..

20 Nt 299/2003, a sp. zn.

20 Nt 1541/2004.

Z obsahu spisů sp. zn.

20 Nt 299/2003 a sp. zn.

20 Nt 1541/2004 Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je trestně stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst.

1, 2 písm. a) trestního zákona (dále jen "TrZ").

Usnesením ze dne 15.

2004, sp. zn.

Zt 896/2003, rozhodl státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, že se stěžovatel ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) TrŘ.

Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 6.

2004, sp. zn.

20 Nt 1541/2004, zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce, nepřijal nabídku záruky za další stěžovatelovo chování učiněné jeho přítelkyní MUDr.

Š., stejně jako stěžovatelem daný písemný slib, a nepřijal navrhované nahrazení vazby dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem.

Podle odůvodnění napadených usnesení i nadále existují důvody vazby podle § 67 písm. a), c) TrŘ.

Stěžovatel je ohrožen trestní sazbou od dvou let do deseti let, mohl by obnovit svoje "obchodní vztahy" a pokračovat v distribuci omamných a psychotropních látek a tím opakovat trestnou činnost.

V minulosti byl za stejný druh trestné činnosti již jednou potrestán nepodmíněným trestem v trvání dvou let a nemá trvalé zaměstnání jako legální zdroj příjmů.

Z charakteru jeho trestné činnosti lze předpokládat, že by v trestné činnosti mohl pokračovat.

S ohledem na charakter trestné činnosti a veškeré okolnosti případu vyhodnotil slib a záruku jako nevěrohodné.

S ohledem k osobě stěžovatele a povaze projednávaného případu nelze účelu vazby dosáhnout ani dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem.

Obvodní soud pro Prahu 9 ve svém vyjádření navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Důvody vazby shledal zejména v níže uvedených skutečnostech.

Stěžovatel se dopustil velmi závažné trestné činnosti, na kterou se vztahuje trestní sazba odnětí svobody na 2 roky až 10 let.

Jedná se o typově společensky velmi nebezpečnou trestnou činnost.

Stěžovatel sám je závislý na požívání drog a v minulosti se již stejného trestného činu dopustil.

Neměl žádné trvalé zaměstnání a údajně se živil z prostředků, které dostával od občanů, jimž půjčoval peníze na úrok.

Vzhledem k předchozímu odsouzení a charakteru trestné činnosti představoval u stěžovatele prodej drog určitý zaběhnutý způsob obživy.

K důvodům, proč nepřijal slib, záruky jeho přítelkyně a navrhované podrobení stěžovatele dohledu probačního úředníka, uvedl, že s ohledem na osobu stěžovatele i okolnosti případu nelze účelu vazby dosáhnout jinak.

V této souvislosti dodal, že obžaloba na stěžovatele pro stíhaný trestný čin napadla u soudu dne 23.

2004.

Následující den bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) TrŘ (§ 71 odst.

5 TrŘ).

Stížnost proti tomuto usnesení byla zamítnuta.

V rámci hlavního líčení konaného dne 26.

2004 soud nepřijal nabízenou peněžitou záruku..

Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ve svém vyjádření konstatoval, že i nadále trvají důvody z doby rozhodování o vzetí stěžovatele do vazby.

K důvodnosti tzv. útěkové vazby uvedl, že stěžovatel je ohrožen vysokým trestem (podle obžaloby bude prosazován trest nejméně v polovině zákonné trestní sazby podle § 187 odst.

2 TrZ), není v podstatě k ničemu vázán, neboť nemá manželku, děti, nebydlí v místě svého trvalého bydliště a nemá zaměstnání.

Trestné činnosti se dopustil ve větším rozsahu a ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za stejnou trestnou činnost.

Tyto skutečnosti vedly k závěru, že by se pod tlakem obav z přísného potrestání, přičemž si je vědom své trestní minulosti, mohl trestnímu stíhání vyhnout tím, že by uprchl nebo se skrýval.

K důvodům tzv. vazby předstižné konstatoval, že stěžovatel nikde nepracuje a nemá trvalý zdroj příjmů.

Jeho tvrzení, že žije ze zisku z "občanských výpůjček a výkupu pohledávek" se jevilo nedůvěryhodným.

Na jednu stranu tvrdil, že jej úroky z těchto půjček dostatečně zabezpečují, ale na straně druhé byl v bližší charakteristice tohoto svého "podnikání" velmi opatrný.

Skutečnost, že zajištěné peněžní prostředky byly stěžovateli vráceny, v žádném ohledu neprokazuje, že je stěžovatel uvedenými půjčkami zabezpečován.

Učiněná zjištění opodstatňují tvrzení, že se stěžovatel živil prodejem drog, ačkoli tvrdí, že drogy u něj nalezené [cca 80 gramů pervitinu, efedrin (prekursor pervitinu), kyselina lysergová (prekursor LSD)] byly určeny pro jeho osobní potřebu.

Fakt, že stěžovatel drogy prodával, vyplývá i z podaných svědectví.

Proto nejen potřeba zdroje příjmů, ale i obava ze ztráty obchodního vlivu v daném prostředí, mohly vést stěžovatele k opakování trestné činnosti, pro kterou bylo zahájeno trestní stíhání.

Ústavní stížností prolíná stěžovatelovo tvrzení, že v projednávané věci neexistují žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující důvody vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. a), c) TrŘ.

Tato tvrzení stěžovatele jsou v rozporu se skutečnostmi, zjištěnými v dosavadním průběhu trestního stíhání stěžovatele.

Námitkami stěžovatele se stručně, ale výstižně vypořádal Obvodní soud pro Prahu 9 v napadeném usnesení, kde uvedl důvody, pro které zamítl stížnost stěžovatele a rozhodl o jeho dalším ponechání ve vazbě.

Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud nezjistil nic, co by případ posouvalo do ústavně-právní roviny.

Trvá existence konkrétních skutečností, ze kterých vyplývá obava orgánů činných v trestním řízení z následků předvídaných v § 67 písm. a), c) TrŘ a obava ze zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního stíhání při propuštění stěžovatele na svobodu.

Ústavní soud v činnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 neshledal porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele, v daném případě tvrzené porušení čl.

8 odst.

2 a 5 Listiny.

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. července 2004 JUDr.

František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu