Decision detail

IV.ÚS 78/03

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.78.03
Date: 23. 9. 2003
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 78/03 ze dne 23. 9. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti R. H., zastoupeného Mgr. Z. Č., advokátem, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2002, sp. zn. 11 Nt 286/2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 4. února 2003 obdržel Ústavní soud ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského státního zastupitelství a Krajského soudu v Hradci Králové.

Krajské státní zastupitelství napadeným usnesením ponechalo stěžovatel nadále ve vazbě a krajský soud zamítl stížnost do tohoto rozhodnutí.

V postupu orgánů veřejné moci shledal stěžovatel porušení svých základních práv a svobod zakotvených v čl.

8 odst.

1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl.

36 odst.

1 Listiny.

Porušení mělo spočívat v tom, že napadená rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněna, neboť nebyly uvedeny další okolnosti, mimo obecných důvodů vazby, dle ustanovení § 67 lit. c) trestního řádu.

Stěžovatel proto odkázal na judikaturu, jakož i na nálezy Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 381/01 a sp. zn.

ÚS 303/01 .

Orgány veřejné moci, dle jeho tvrzení, nepřezkoumaly dostatečně důvody vazby dle ustanovení § 72 odst.

1 trestního řádu.

Z usnesení o zahájení trestního stíhání vyplynula potřeba provedení výslechu 36 svědků, ke dni 8. listopadu 2002 však bylo vyslechnuto 59 osob, a do vydání napadených usnesení nebylo vydáno žádné rozhodnutí o rozšíření trestního stíhání pro další případné skutky.

V tomto směru stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn.

IV.

ÚS 137/2000 .

Dále stěžovatel namítl, že napadená rozhodnutí byla odůvodněna v rozporu s dikcí trestního řádu účinnou k 1. lednu 2002, která předpokládá opakování trestné činnosti a nikoliv pokračování v trestné činnosti, jak bylo v odůvodnění uvedeno.

Důvod předstižné vazby nebyl konkrétně rozveden, ani nebyla doložena skutečnost svědčící o opakování trestné činnosti.

V tomto směru odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 271/96 a sp. zn.

ÚS 131/02 .

Závěrem stěžovatel uvedl, že odvolací orgán nepřezkoumal správnost všech výroků odůvodňujících jeho ponechání ve vazbě a nevypořádal se se všemi námitkami uvedenými ve stížnosti.

K tomuto pochybení poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 103/99 a sp. zn.

ÚS 131/02 .

K věci se za účastníka řízení - Krajský soud v Hradci Králové - vyjádřil předseda senátu 11 Nt.

Ten uvedl, že soud při vydání napadeného rozhodnutí vycházel z předloženého spisového materiálu.

Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a konstatoval, že senát je nadále přesvědčen o správnosti tohoto rozhodnutí.

Proto navrhl ústavní stížnost odmítnout.

K ústavní stížnosti se rovněž vyjádřilo Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové.

Krajská státní zástupkyně uvedla, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou.

Napadené usnesení bylo dostatečně odůvodněno, vyšetřování v této rozsáhlé věci probíhalo bez průtahů a z prováděných výslechů byli zjišťováni další poškození.

Byť v odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo uvedeno nebezpečí pokračování v trestné činnosti (ustanovení § 67 odst.

1 lit. c) trestního řádu), je zřejmé, že odůvodňováno bylo možné opakování trestné činnosti.

Z vyjádření státního zastupitelství rovněž vyplynulo, že stěžovatel byl dne 2. května 2003 propuštěn z vazby na svobodu.

Ústavní soud si k věci vyžádal spisový materiál vedený ve věci u Krajského státního zastupitelství.

Po seznámení se s jeho obsahem dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne 2. května 2002 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti stěžovateli a dalším dvěma osobám.

Společně se měli dopustit trestného činu podvodu, dle ustanovení § 250 odst.

1 a 4 trestního zákona.

Za vinu jim bylo kladeno, že uvedením v omyl poškodili 36 osob a jednání vůči dalším dvěma osobám bylo ve stádiu pokusu.

Tímto svým jednáním měli vylákat částku převyšující 6.000.000,- Kč.

V napadeném usnesení státního zastupitelství bylo uvedeno, že stěžovatel se trestného jednání, pro které byl vazebně stíhán, dopouštěl po delší dobu, a tato činnost měla být jediným zdrojem jeho příjmů.

V době vydání rozhodnutí o trvání vazby nebylo vyšetřování dokončeno, neboť z přibližně 120 svědků bylo vyslechnuto pouze 52 osob.

Toto rozhodnutí napadl stěžovatel stížností.

Poukázal na absenci odůvodnění trvání vazby dle ustanovení § 71 odst.

4 trestního řádu, a nedostatečné odůvodnění rozhodnutí konkrétními skutečnostmi.

Poukázal také na nedostatečnost odůvodnění vazebních důvodů.

Namítl rovněž, že není zřejmé, proč státní zástupce navrhl výslech 120 osob a vyhodnocení spisového materiálu, když z provedených úkonů nevyplývá, že by byl získán nový důkazní materiál.

Závěrem pak (shodně, jako v ústavní stížnosti) namítl terminologickou odlišnost ustanovení § 67 lit. c) trestního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2002, od předchozího znění § 67 odst.

1 lit. c) trestního řádu.

Konečně pak namítl, že nebyl zohledněn jeho trvalý pracovní poměr u společnosti Škoda Auto, a.s.

Krajský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele ve vztahu k § 71 odst.

4 trestního řádu.

Uvedl, že odůvodnění splňovalo zákonem požadované náležitosti a bylo dostatečně podrobné.

Soud neshledal pochybení ani v délce trvání vazby, zejména s ohledem na rozsah trestné činnosti.

Důvodnost trvání vazby proto potvrdil.

Po posouzení předložených argumentů Ústavní soud konstatuje, že neshledal absenci konkrétních okolností, které, dle názoru orgánů činných v trestním řízení, odůvodňovaly obavu z pokračování v trestné činnosti.

Rovněž nemohl konstatovat, že by výklad ustanovení § 67 lit. c) trestního řádu v konkrétní věci vybočoval z ústavních mezí.

K dostatečnosti odůvodnění vazby ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn.

IV.

ÚS 137/2000 Ústavní soud uvádí, že toto rozhodnutí se vztahovalo k vazbě koluzní (§ 67 lit. b) trestního řádu), která však nebyla vůči stěžovateli uplatněna.

Celkový počet vyslechnutých svědků a svědků, které ještě bude nutné slyšet, byl v odůvodnění napadených rozhodnutí uveden zjevně pro dokreslení rozsahu činnosti orgánů činných v trestním řízení.

K námitce rozporu odůvodnění trvání vazby s dikcí trestního řádu účinnou k 1. lednu 2002, která předpokládá opakování trestné činnosti a nikoliv pokračování v trestné činnosti, Ústavní soud odkazuje na výklad těchto pojmů, kdy nově užívaný pojem "opakování trestné činnosti" je chápán šířeji a je do něj je zahrnuto i "pokračování" užívané v předchozím znění § 67 odst.

1 lit. c) trestního řádu.

Je třeba poukázat rovněž na to, že došlo k odlišení pojmu "pokračování" pro účely trestního řízení, od téhož pojmu, užívaného v trestním právu hmotném (ustanovení § 89 odst.

4 trestního zákona).

Za dané situace a vzhledem ke všem zde uvedeným okolnostem proto Ústavní soud shledal předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji, dle ustanovení § 43 odst.

2 lit. a) zákona, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona).

V Brně dne 23. září 2003 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu