Decision detail

III.ÚS 434/03

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.434.03
Date: 17. 12. 2003
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 434/03 ze dne 17. 12. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 434/03

Ústavní soud rozhodl dne 17. prosince 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr.

Jiřího Muchy, soudců JUDr.

Pavla Holländera a JUDr.

Jana Musila, ve věci navrhovatele J.

M., zastoupeného JUDr.

M., advokátem, o ústavní stížnosti proti výroku pod bodem I) rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. června 2003 sp. zn.

4 Tz 76/2003, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se domáhal zrušení výroku označeného rozsudku, jímž Nejvyšší soud ČR vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 9. října 2002 sp. zn.

1 Rt 1/2002 byl podle § 268 odst.

2 trestního řádu porušen zákon v ustanovení § 33 odst.

2 zák. č.

119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch obviněného.

Uvedl, že podle jeho přesvědčení tímto rozhodnutím byla porušena práva zakotvená v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a v čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když neoprávněně bylo konstatováno, že vyslovením účasti stěžovatele na rehabilitaci byl obcházen zákon a že pro předložení návrhu na soudní rehabilitaci nebyla dodržena lhůta.

Poukázal na skutečnost, že byl dne 28. června 1951 uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti - výkonu vojenské služby, poněvadž mu v tom bránilo jeho náboženské přesvědčení, dne 16. března 2000 proto učinil podnět ke stížnosti pro porušení zákona v souvislosti s uvedeným odsouzením.

S ohledem na to, že od příslušného ministerstva neobdržel odpověď, obrátil se na soud s návrhem na přezkum rozsudku podle zákona č.

119/1990 Sb., současně požádal o přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení § 6 cit. zákona o soudní rehabilitaci.

Návrhu nálezem sp. zn.

Pl.

ÚS 46/2000 , uveřejněným pod č.

279/2001 Sb., vyhověno nebylo.

Okresní soud v Lounech pak dne 9. října 2002 usnesením sp. zn.

1 Rt 1/2002 vyslovil, že je účasten soudní rehabilitace dle § 1 a § 33 odst.

2 zák. č.

119/1990 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí, jakož i proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 2002 sp. zn.

5 To 86/2002, jímž jmenovaný soud zrušil pravomocný rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Lounech ze dne 28. června 1951 sp. zn.

Vt 127/51, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného, přičemž stížnosti bylo vyhověno výrokem I), proti němuž směřuje ústavní stížnost.

Zrušením rozhodnutí o jeho soudní rehabilitaci pro nedodržení lhůty stanovené v § 6 odst.

1 zákona o soudní rehabilitaci se cítí navrhovatel dotčen ve svých právech, neboť dle jeho přesvědčení v řízení dle § 33 odst.

2 cit. zákona žádná lhůta stanovena není.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní práv nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst.

1 písm. a), § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného výroku rozsudku Nejvyššího soudu ČR zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.

V odůvodnění svého rozhodnutí označený soud vyčerpávajícím způsobem vysvětlil důvody, pro které lze aplikovat ustanovení § 33 odst.

2 zákona č.

119/1990, o soudní rehabilitaci, v platném znění - tj. při splnění zákonných podmínek a pouze při zachování lhůty, která je stanovena v § 6 odst.

1 cit. zákona, jakož i skutečnosti, z nichž bylo zjištěno, že lhůta zachována nebyla.

V tomto směru také důvodně poukázal mj. na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn.

Pl.

ÚS 46/2000 .

Na označené odůvodnění lze proto v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2003