Decision detail

III.ÚS 299/03

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2003:3.US.299.03
Date: Nov 9, 2003
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 299/03 ze dne 11. 9. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 299/03

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. T., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2003, sp. zn. 44 To 179/2003, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. března 2003, sp. zn. 43 T 143/2001, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek, po odstranění vytknutých vad na základě výzvy Ústavního soudu, ve shodě se zákonem [§ 30 odst.

1, § 34. § 72 odst.

1 písm. a), odst.

4 zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2003 (44 To 179/2003) a jemu předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. března 2003 (43 T 143/2001) a tvrdil, že "soud, který při svém postupu porušuje závazná ustanovení trestního řádu, není spravedlivým soudem a nepostupuje v souladu s Paktem o politických a občanských právech".

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2003 (44 To 179/2003) byly zamítnuty stížnosti (stěžovatele a jeho obhájce JUDr.

P.) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. března 2003 (43 T 143/2001), jímž bylo rozhodnuto tak, že advokát JUDr.

P. se jako zvolený obhájce vylučuje z obhajoby stěžovatele v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn.

43 T 143/2001.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazoval na to, že má právo zvolit si obhájce dle své volby, svého práva využil a teprve poté, co soud I. stupně hrubě porušoval trestní předpisy, se několikrát z účasti u hlavního líčení omluvil.

Porušení trestních předpisů spatřuje stěžovatel v tom, že po dobu dvou let nebylo rozhodnuto o jeho žádosti na přikázání trestní věci jinému obvodnímu soudu v rámci působnosti Městského soudu v Praze.

Svou žádost odůvodnil kritikou práce Obvodního soudu pro Prahu 9 v jeho občanskoprávní věci při debatě s tehdejším ministrem spravedlnosti JUDr.

Otakarem Motejlem.

Stěžovatel poukazoval i na to, že trestní řízení bylo odročováno i z jiných důvodů, např. z důvodu jiného obsazení senátu, nemoci předsedkyně senátu, nevhodně nařízeného termínu jednání, apod.

Stěžovatel dále tvrdil, že nesouhlasil s tím, aby jeho obhájce pověřil obhajobou jiného advokáta a poukazuje na to, že advokát odpovídá svému klientovi a nikoli soudu.

Stěžovatel navrhl zrušit usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze, jak jsou vpředu označena.

Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn.

43 T 143/2001 a po jeho prostudování s přihlédnutím k vývodům ústavní stížnosti konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti byl vyloučen obhájce stěžovatele JUDr.

P. podle ust. § 37a odst.

1 písm. b) tr. ř.

Podle tohoto ustanovení předseda senátu a v přípravném řízení soudce rozhodne i bez návrhu o vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce z obhajování, jestliže se obhájce opakovaně nedostaví k úkonům trestního řízení, při nichž je jeho účast nezbytná, ani nezajistí svého zástupce, ačkoliv byl řádně a včas o takových úkonech vyrozuměn.

Z připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn.

43 T 143/2001 vyplývá, že podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení byly splněny.

Obhájce stěžovatele se opakovaně hlavních líčení nezúčastňoval (viz protokoly o hlavních líčeních - č. l.

108, 112 a 113, 116, 121, 198 a 199, 223, 290 a 291, 310 a 311, 334 a 335).

Důvodem byla povětšinou nemoc či vyšetření obhájce, které dokládal lékařským potvrzením.

K tomu se sluší uvést, že citované ustanovení § 37a odst.

1 písm. b) tr. ř., jako jednu z podmínek, za jejichž splnění je možné obhájce vyloučit, uvádí opakované nedostavení se k úkonům trestního řízení a je nerozhodné, zda se obhájce omluvil či nikoli.

K porušení ústavně zaručených práv stěžovatele proto v daných souvislostech nemohlo dojít, neboť obecné soudy (Obvodní soud pro Prahu 9 a Městský soud v Praze) postupovaly v souladu s požadavky procesního předpisu (trestního řádu).

Ostatně předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 9 v usnesení o vyloučení obhájce argumentovala tak, že vyloučení obhájce je na místě tím spíše, že obhájce není podle stanoviska ošetřující lékařky, s ohledem na svůj zdravotní stav, schopen účasti u žádného úředního jednání již od září roku 2002 a je dokonce zvažováno jeho přeřazení do plného invalidního důchodu.

Toto odůvodnění nebylo stěžovatelem ani obhájcem zpochybněno, a i proto nelze pod aspektem ochrany ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR) obecným soudům nic vytknout.

Stěžovatel má sice právo na svobodnou volbu obhájce [čl.

6 odst.

3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.

40 odst.

3 Listiny základních práv a svobod, čl.

14 odst.

3 písm. d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech], ovšem z práva svobodné volby obhájce a jisté autonomnosti jeho postavení v řízení před soudem (jinými orgány veřejné moci) současně vyplývá obhájcova povinnost podřídit výkon obhajoby podmínkám zákona.

V dané věci pak obhájce stěžovatele v důsledku mnoha absencí u hlavních líčení a nezajištění substituce mohl předpokládat, že Obvodní soud pro Prahu 9, z důvodu hospodárnosti řízení, ustanovení § 37a odst.

1 písm. b) tr. ř. použije.

Ústavní soud však zdůrazňuje, že předmětné ustanovení je nutné aplikovat v souladu s jeho účelem, kterým je zájem na hospodárném a rychlejším řízení (čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.

9 odst.

3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech).

Nelze je proto automaticky používat ve všech případech, kdy se obhájce stěžovatele nedostaví nejméně dvakrát k úkonu trestního řízení.

Za situace, kdy stěžovatel zrušení předmětného ustanovení nenavrhl [§ 64 odst.

1 písm. d) zákona] a ve věci rozhodující senát Ústavního soudu v daných souvislostech nedospěl k závěru o protiústavnosti aplikovaného ustanovení [§ 64 odst.

1 písm. c) zákona], bylo nutno ústavní stížnost, z důvodů vpředu rozvedených, odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona).

V Brně dne 11. září 2003