Search
Back to search

Decision detail

III.ÚS 229/03

Court
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:2003:3.US.229.03
Date
Nov 9, 2003
Text status
full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 229/03 ze dne 11. 9. 2003

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 229/03

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. S. K., CSc., zastoupeného Mgr. M. B., advokátem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2003, sp. zn. 1 Ntd 2/2003, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí i jinak ve shodě se zákonem [§ 30 odst.

1, § 34, § 72 odst.

1 písm. a), odst.

4 zákona], napadl stěžovatel ve své trestní věci pravomocné usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. února 2003 (1 Ntd 2/2003) a tvrdil, že jak v řízení před tímto soudem, tak i v řízení před Krajským soudem v Ostravě a v přípravném řízení bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce (čl.

38 odst.

1 Listiny základních práv a svobod), právo na soudní a jinou právní ochranu (čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod) a právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod), a to tím - stručně shrnuto - že byl odsouzen soudkyní místně nepříslušného Okresního soudu v Novém Jičíně.

Pokud nešlo určit místní příslušnost soudu dle místa spáchání činu, bylo namístě její určení dle místa bydliště v době rozhodování Vrchního soudu v Olomouci.

Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Olomouci, jak je v předu označeno, byla v rozporu se zákonem věc odňata místně příslušnému soudu a přikázána Okresnímu soudu v Novém Jičíně.

Dle tohoto kritéria je místně příslušným Městský soud v Brně.

Dále tvrdil, že o jeho námitce, stran místní nepříslušnosti tohoto soudu, rozhodl věcně nepříslušný soud.

Stěžovatel proto navrhl zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že jeho trestní věc byla rozhodnuta místně nepříslušným soudem a rovněž tak napadl vadný procesní postup při rozhodování o místní příslušnosti.

Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti.

V dané věci proto podrobil přezkumu napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jak je vpředu označeno.

Stěžovatel byl stíhán pro trestný čin výtržnictví (§ 202 odst.

1 tr. zák.), kterého se měl dopustit jednáním, spočívajícím v tom, že dne 28. června 2000 okolo 21.00 hodin v těžké kombinované opilosti ve vzdušném prostoru ČR na palubě letadla Mc.Donnel Douglas MD-83 linka JKK 6414 z Ostravy - Mošnova na Mallorku za přítomnosti dalších osob při rozhovoru bezdůvodně udeřil pěstí do obličeje stewarda letecké společnosti Spanair Alexander - Leonharta Antonietty Helmannse, čímž mu způsobil drobnou tržnou ránu délky 2 cm pod pravým okem drobně krvácející bez nutnosti následné léčby, avšak v důsledku jeho nevhodného chování kapitán letadla přistál zpět na letišti Ostrava - Mošnov, čímž vznikly letecké společnosti Spanair náklady ve výši 22.411,- Kč.

Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že je dána příslušnost Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

Současně mu věc odňal a přikázal ji Okresnímu soudu v Novém Jičíně.

Svůj postup odůvodnil - stručně shrnuto - tím, že u posledně označeného soudu byla podána obžaloba, bylo prováděno dokazování a delegace byla proto vhodná s ohledem na respektování práva na spravedlivý proces, jehož složkou je i projednání věci v přiměřené lhůtě (čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod).

2 Listiny základních práv a svobod).

V opačném případě by muselo být provedeno celé důkazní řízení znovu.

Tento postup shledává Ústavní soud jako ústavně konformní, neboť již z odůvodnění napadeného rozhodnutí je patrné, že určení místní příslušnosti podle zákonných kritérií (§ 18 tr. ř.) nebylo v dané věci jednoznačné.

Obžaloba byla přijata Okresním soudem v Novém Jičíně, o kterém se státní zastupitelství domnívalo, že jde o soud místně příslušný.

Tento soud proto prováděl i dokazování v meritu věci.

S ohledem na kritérium účelnosti byla proto delegace věci na tento soud podle § 25 tr. ř. vhodná s ohledem na hospodárnější a rychlejší projednání věci.

Ústavní imperativ, dle něhož "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci" (čl.

38 odst.

1 Listiny základních práv a svobod), je dle konstantní judikatury Ústavního soudu ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc (k tomu srov. např. nález ve věci III.

ÚS 230/96 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 8., č.

65, Praha 1998).

Trestní řád připouští institut delegace, tzn. že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně (§ 25 tr. ř.).

Pojem důležité důvody trestní řád blíže nedefinuje, je proto věcí soudní praxe je blíže vymezit.

Vrchní soud v Olomouci tedy postupoval v dané věci v rámci stanoveném procesním předpisem (trestním řádem).

Rozhodl o místní příslušnosti soudu a současně delegoval projednávanou věc na jiný soud.

Z hlediska ochrany ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR) je pak kladen důraz na náležité odůvodnění rozhodnutí, neboť - jak již bylo řečeno - důležité důvody nejsou v trestním řádu blíže vymezeny.

Podle názoru Ústavního soudu se tomu tak ve věci posuzované ústavní stížnosti stalo.

Vrchní soud v Olomouci svůj postup stran určení místně příslušného soudu a důležitých důvodů pro delegaci řádným a ústavně souladným způsobem odůvodnil (§ 134 odst.

2 tr. ř.), nelze mu proto z hlediska ochrany ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR) nic vytknout.

Obdobně nedůvodná jsou i tvrzení, že o stěžovatelem vznesené námitce místní nepříslušnosti rozhodl věcně nepříslušný soud.

Rozhodnutí o místní příslušnosti soudu (§ 24 tr. ř.) činí nejblíže nadřízený soud, jímž je: a) krajský soud, jde-li o rozhodnutí o příslušnosti soudu, kdy je namítána okresním soudem příslušnost jiného okresního soudu v rámci téhož obvodu krajského soudu, b) vrchní soud, jde-li o rozhodnutí o příslušnosti soudu, kdy je namítána okresním soudem příslušnost jiného okresního soudu v obvodu jiného krajského soudu.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti byla otázka místní příslušnosti posuzována jak Krajským soudem v Ostravě, tak i Vrchním soudem v Olomouci, k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele proto dojít nemohlo.

Stěžovatel zastává totiž v ústavní stížnosti názor, že je místně příslušným Městský soud v Brně.

V takovém případě je k rozhodnutí o místní příslušnosti věcně příslušným Vrchní soud v Olomouci, který v dané věci rozhodl a proti jehož rozhodnutí ostatně ústavní stížnost směřuje.

Z takto rozvedených důvodů nebyl shledán zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele.

Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl z důvodu její zjevné neopodstatněnosti [§ 43 odst.

Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl z důvodu její zjevné neopodstatněnosti [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona).

V Brně dne 11. září 2003
III.ÚS 229/03 – Ústavní soud | Lukiora Lex