Search
Back to search

Decision detail

III.ÚS 587/01

Court
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:2002:3.US.587.01
Date
31. 1. 2002
Text status
full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 587/01 ze dne 31. 1. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Vladimíra Jurky a soudů JUDr.

Pavla Holländera a JUDr.

Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným R.T., zast.

JUDr.

S.M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn.

5 To 327/01, ze dne 26.

6.

2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, sp. zn.

101 T 290/2000, ze dne 24.

4.

2001, takto: Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í : Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se navrhovatel domáhal zrušení usnesení (nesprávně v návrhu uveden rozsudek) Krajského soudu v Ostravě, sp. zn.

5 To 327/01, ze dne 26.

6.

2001 a s ním spojeného rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp. zn.

101 T 290/2000, ze dne 24.

4.

2001.

To s tím, že vydáním obou napadených rozhodnutí byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále Listina), v čl.

1 Ústavy ČR a v čl.

6 odst.

1, 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále Úmluva).

V projednávané věci byl navrhovatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst.

1 trestního zákona a byl mu uložen trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen.

Skutkově šlo o to, že dne 21.

7.

2000 na chodbě domu kde bydlí napadl jiného člověka a způsobil mu zranění.

V řízení před obecnými soudy potom bylo odvolání navrhovatele nadřízeným soudem zamítnuto.

V rámci návrhu podaného k Ústavnímu soudu se navrhovatel dovolával porušení svých základních práv již shora označených, když jejich zasažení spatřoval v tom, že nebyly obecnými soudy akceptovány jeho návrhy na doplnění dokazování, nebyly zmíněny rozpory ve výpovědích poškozeného a nesprávné vyhodnoceny provedené důkazy.

Takto dle názoru navrhovatele mělo být zasaženo jeho základní právo, kterým je právo na spravedlivý proces obsažené v čl.

36 odst.

1 Listiny, čl.

1 Ústavy ČR a čl.

6 odst.

1, 2 písm. d) Úmluvy.

K podanému návrhu se vyjádřil Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení.

V něm uvedl, že uvedené námitky byly navrhovatelem uplatněny již v řízení před obecnými soudy, a to v rámci jeho odvolání.

Na tyto námitky také odvolací soud reagoval, což také vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí.

I v podaném vyjádření poukázal na hodnocení věrohodnosti výpovědi navrhovatele i poškozeného, upozornil na lékařské zprávy o zranění poškozeného (včetně znaleckého posudku), zabýval se i smyslem a potřebností dalších navrhovaných důkazů (zejména výslech strážníků Městské policie, kteří se na místo incidentu dostavili zjevně až po jeho skončení).

S poukazem na uvedené i na odůvodnění napadeného rozhodnutí potom Krajský soud v Ostravě navrhl ústavní stížnost zamítnout.

KSZ se přípisem ze dne 17.

10.

2001 svého postavení vedlejšího účastníka vzdalo.

Po zvážení všech shora uvedených skutečností, argumentace vedené obecnými soudy i navrhovatelem, dospěl Ústavní soud, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Po zvážení všech shora uvedených skutečností, argumentace vedené obecnými soudy i navrhovatelem, dospěl Ústavní soud, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Především nutno opakovaně připomenout, že Ústavní soud není součástí obecných soudů a do jejich činnosti (rozhodování) může zasáhnout pouze a jenom tehdy, pokud by takto bylo zasaženo do základních práv jednotlivých účastníků řízení před obecnými soudu.

K takovému postupu v projednávané věci Ústavní soud důvod nevidí.

Obecné soudy v dané věci zjistily skutkový stav a nalezené důkazy hodnotily způsobem, který odpovídá zákonu (§ 2 odst.

5, 6 trestního řádu).

Reagovaly i na výhrady navrhovatele a jejich argumentace i v tomto směru je přiléhavá a přesvědčivá.

V tomto směru je na místě zopakovat, že další navrhované důkazy odmítl z důvodů, které rozumně a odpovědně vysvětlil (jako především zjevně nadbytečné), princip rovnosti účastníků zasažen nebyl.

Dokazování provedl v rozsahu, který mu umožnil objektivně rozhodnout a nelze ani přisvědčit navrhovateli v tom, že mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením došlo k extrémnímu rozporu (k výpovědi poškozeného do tzv. zápisu o podání vysvětlení nejde o důkaz, který by mohl soud vůbec použít - § 158 odst.

4 tr.ř.).

Je na místě uzavřít, že obecné soudy v dané věci jednaly v souladu se zákonem a jejich postup i následná rozhodnutí nelze tak označit za nezákonná, tím méně protiústavní, a to ani z hledisek navrhovatelem namítaných.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než návrh jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2002 JUDr.

Vladimír Jurka předseda senátu