Decision detail

III.ÚS 467/01

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.467.01
Date: 29. 1. 2002
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 467/01 ze dne 29. 1. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti K.

B., zast.

JUDr.

X., advokátkou, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn.

3 Tvo 62/2001, ze dne 16.

2001, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn.

3 Ntv.

3/2001, ze dne 24.

2001, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, ze dne 16.

2001, sp. zn.

3 Tvo 62/2001, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.

2001, sp. zn.

3 Ntv 3/2001, kterým bylo rozhodnuto (§ 71 odst.

3 trestního řádu) o prodloužení trvání vazby navrhovatele.

Svůj návrh odůvodňuje tím, že podle jeho přesvědčení oba obecné soudy rozhodly v rozporu s šl.

8 odst.

1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále Listina) a též čl.

9 odst.

3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále Pakt).

Tento rozpor spatřuje v pochybení soudů, které nerespektovaly svou zákonem jim stanovenou povinnost svá rozhodnutí řádně odůvodnit (§ 134 odst.

2 trestního řádu), čímž měly zasáhnout jeden z principů spravedlivého procesu, který vylučuje libovůli v rozhodování soudů.

Ústavní soud z hlediska ust. § 43 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, především zjišťoval, zda podaná návrh splňuje podmínky obsažené v odst.

1 uvedeného zákonného ustanovení.

Z obsahu příslušného spisového materiálu a z obsahu ústavní stížnosti bylo zjištěno, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn.

3 Tvo 62/2001, ze dne 16.

2001, bylo doručeno toliko právnímu zástupci obviněného, tedy stěžovatele v řízení před Ústavním soudem, JUDr.

V dané věci učinil Ústavní soud dotaz i na navrhovatele, který na něj nereagoval a dále i na věznici, ve které se navrhovatel v době doručování napadeného rozhodnutí nacházel.

Tou byla věznice Brno a z přípisu, který Ústavní soud obdržel dne 31.

12.

2001 plyne, že na základě evidenční karty korespondence navrhovatele (obviněného), nebylo uvedené rozhodnutí (příslušné spisové značky) jmenovanému doručeno.

Totéž vyplývá i se samotné evidenční karty korespondence, který byla k označenému přípisu připojena.

Z vyjádření Nejvyššího soud ČR k podanému návrhu plyne, že podle jeho přesvědčení nebyla zasažena navrhovatelova základní práva a svobody, odkázal dále na důvody svého rozhodnutí s tím, že navrhl ústavní stížnost zamítnout, pokud nebude odmítnuta.

Dle ust. § 72 odst.

1 písm. a) zák. o Ústavním soudu, je aktivně legitimovanou k podání ústavní stížnosti pouze ta osoba, jež tvrdí, že byla zásahem orgánu veřejné moci dotčena ve svých základních právech a svobodách.

Plynutí lhůty pro podání ústavní stížnosti se pro tuto osobu pak dle § 72 odst.

2 zák. o Ústavním soudu, odvíjí ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje.

V daném případě se jedná o doručení postupem, který předpokládá trestní řád.

V daném případě a v uvedené fázi trestního řízení tak podle § 137 odst.

4 trestního řádu usnesení, jímž bylo rozhodnuto o opravném prostředku, se státnímu zástupci, osobě, které se rozhodnutí přímo dotýká a osobě, která svým návrhem dala k usnesení podnět, vždy v opise doručí.

Bez splnění této povinnosti nemůže rozhodnutí nabýt právní moci (§ 140 trestního řádu).

Bylo-li v dané věci zjištěno, že usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.

2001, sp. zn.

3 Tvo 62/2001, nebylo stěžovateli doručeno, nezbylo Ústavnímu soudu než konstatovat nesplnění podmínky pro podání ústavní stížnosti obsažené v § 72 odst.

2 zák. o Ústavním soudu, čímž byl dán důvod jejího odmítnutí pro nepřípustnost dle § 43 odst.

1 písm. c) zák. o Ústavním soudu, per analogiam.

Z pohledu ochrany základních práv a svobod stěžovatele Ústavní soud připomíná, že nedostatek soudního řízení, zakládá stížnostní důvod pro průtahy řízení dle §§ 26 a 35 zák. č.

436/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2002