Decision detail

III.ÚS 423/02

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:3.US.423.02
Date: 17. 9. 2002
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 423/02 ze dne 17. 9. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele ing.

S.B., zastoupeného JUDr.

P., advokátkou, proti rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, č.j.

VV-390/2002, ze dne 17.

2002, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í Stěžovatel podal dne 25.

2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 26.

2002.

Návrh směřoval proti rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, č.j.

VV-390/2002, ze dne 17.

2002, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města Havířova, č.j.

VV/54339/R-2121/01/Kob/01, ze dne 22.

2002 a toto rozhodnutí potvrzeno.

Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl.

2. odst.

3 a čl.

4 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel současně podal návrh na zrušení článku 4 odst.

1 a 2 obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova, č.j.

12/2001/MH, ze dne 12.

2001, k zabezpečení čistoty a veřejného pořádku na území města Havířova, ve znění obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova, č.j.

13/2001/MH, ze dne 18.

2001.

Podle § 75 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový opravný prostředek se nepovažuje obnova řízení.

V předmětné věci byla stěžovateli uložena sankce (pokuta) za porušení povinnosti stanovené obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Havířova.

Porušení této povinnosti bylo posouzeno jako přestupek podle § 46 odst.

2 zákona č.

200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o přestupcích"), a sankce byla uložena výše citovaným rozhodnutím Magistrátu města Havířova.

Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel odvolal a jeho odvolání bylo zamítnuto výše označeným rozhodnutím Okresního úřadu v Karviné.

Stěžovatel sám v návrhu uvedl, že proti rozhodnutí Okresního úřadu v Karviné nepodal u soudu žalobu podle části páté občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") s odůvodněním, že soud by vycházel ze stavu upraveného obecně závaznou vyhláškou Statutárního města Havířova.

I přesto, že postup strážníků Městské policie Havířov a následná rozhodnutí správních orgánů se jeví (s ohledem na popsaný skutkový děj), jako nepřiměřený a zjevně formální, nelze než konstatovat, že rozhodnutí vydaná podle zákona o přestupcích jsou rozhodnutími, jimiž se rozhoduje o právech a povinnostech fyzických nebo právnických osob ve smyslu § 244 a násl. o.s.ř.

Věcně příslušným soudem k přezkoumání rozhodnutí o přestupcích je podle § 246 odst.

3 o.s.ř. okresní soud.

Žalobu je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, která o sobě tvrdí, že jako účastník správního řízení byla rozhodnutím správního orgánu zkrácena na svých právech.

Žalobu o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu je nutno posuzovat jako procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu.

Na takovém posuzování nic nemění skutečnost, že stěžovatel se domnívá, že by žaloba nebyla úspěšná, protože soud by věc posuzoval podle právního stavu, vyplývajícího z příslušné obecně závazné vyhlášky.

Vzhledem k uvedenému je proto nutno přijmout závěr, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Na základě výše uvedeného pak nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítnout podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.

K návrhu na zrušení ustanovení článku 4 odst.

1 a 2 obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova, č.j.

12/2001/MH, ze dne 12.

2001, k zabezpečení čistoty a veřejného pořádku na území města Havířova, ve znění obecně závazné vyhlášky Statutárního města Havířova, č.j.

13/2001/MH, ze dne 18.

2001, pak Ústavní soud konstatoval, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu § 74 tohoto zákona.

Je-li totiž samotná ústavní stížnost nepřípustná a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení.

Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání takového návrhu (§ 64 odst.

1 a 2 citovaného zákona) zcela nežádoucím způsobem přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění - nejsouce ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni - nemají.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. září 2002