Decision detail

III.ÚS 335/02

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2002:3.US.335.02

Date

Nov 7, 2002

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 335/02 ze dne 11. 7. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 335/02

Ústavní soud rozhodl dne 11. července 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci V. M., zastoupeného JUDr. O. Ch., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2002, sp. zn. 67 To 167/2000, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Navrhovatel se domáhal zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze o zamítnutí stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. Nt 4076/2002, když tak nebylo vyhověno jeho žádosti o propuštění z vazby. Vyslovil přesvědčení, že soud porušil práva zaručená mu čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a poukázal na skutečnost, že je státním příslušníkem Izraele, avšak ruské národnosti, což zřejmě podstatně ovlivnilo postoj soudů a mělo za následek jeho ponechání ve vazbě. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného usnesení Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně napadené stížností obviněného, se všemi uplatněnými námitkami se vypořádal, když dostatečně konkretizoval důvody pro trvání jeho vazby dle § 67 písm. a) tr. řádu, a také skutečnosti, pro něž soud I. stupně správně nepřijal nabízenou peněžitou záruku k nahrazení vazby ve výši 500.000,-Kč. Na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu lze v dalším odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 11. července 2002