Decision detail

II.ÚS 75/02

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2002:2.US.75.02
Date: 28. 5. 2002
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 75/02 ze dne 28. 5. 2002

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Jiřího Malenovského a soudců JUDr.

Vojtěcha Cepla a JUDr.

Antonína Procházky v právní věci navrhovatelky, W.

A., zastoupené advokátkou Mgr.

B., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.

11.

2001, čj.

44 To 1447/2001-21, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1.

2002 a i v ostatním splňovala náležitosti stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze.

Domnívá se, že jím došlo k porušení jejích práv garantovaných čl.

8 odst.

1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Obvodního soudu v Praze 6, sp. zn.

Nt 301/2001, z něhož zjistil, že stěžovatelka spolu s dalším obžalovaným jsou stíháni pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst.

1, 2 písm a) zákona č.

140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon") a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst.

1 trestního zákona.

Usnesením vydaným při hlavním líčení dne 7.

10.

2001, pod sp. zn.

Nt 301/2001, vzal Obvodní soud pro Prahu 6 stěžovatelku dle § 68 zákona č.

141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění platném do 31.

12.

2001, (dále jen "trestní řád") z důvodů uvedených v § 67 odst.

1 písm. b) a c) trestního řádu do vazby.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že existuje odůvodněná obava, že by stěžovatelka v případě ponechání na svobodě pokračovala v trestné činnosti, jelikož za obdobnou trestnou činnost byla již v minulosti odsouzena, obchodování s omamnou látkou bylo zdrojem jejích příjmů a zvládla technologii výroby omamné látky, čímž je dán důvod vazby podle § 67 odst.

1 písm. c) trestního řádu.

Dále by mohla působit na nevyslechnuté svědky, kteří od ní omamnou látku odebírali, a mařit tak objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, čímž je dán důvod vazby podle § 67 odst.

1 písm. b) trestního řádu.

Omamná látka byla zjištěna v moči stěžovatelky i v moči jí kojeného syna.

Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka ihned po jeho oznámení do protokolu stížnost, kterou blíže nezdůvodnila.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13.

11.

2001, čj.

44 To 1447/2001, stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl.

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení, nedošlo k porušení procesních ustanovení trestního řádu.

Soud prvního stupně vyložil v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu z možných následků uvedených v § 67 odst.

1 písm. b) a c) trestního řádu.

Jeho závěry považuje Městský soud v Praze za správné a plně se s nimi ztotožňuje.

Rozhodnutí Městského soudu v Praze napadla stěžovatelka projednávanou ústavní stížností.

Podrobně v ní líčí průběh zatčení a předvedení orgány Policie ČR k výslechu na policejní služebnu, kde jí bylo vyšetřovatelem sděleno obvinění pro podezření ze spáchání výše uvedených trestných činů.

Stěžovatelka tvrdí, že se nemohla uvedené trestné činnosti dopustit, neboť v době, kdy ji měla spáchat, se jí předčasně narodil syn a byla i s dítětem dlouhodobě hospitalizována.

V současné době je na mateřské dovolené a soustavně se stará o dvě malé děti, navíc mladší z nich je nemocný a vyžaduje zvýšenou péči.

Nesouhlasí s tvrzením soudu, že prodej drog byl jejím jediným zdrojem příjmů.

Zdůrazňuje, že pobírá řádné dávky v mateřství a přídavky na děti a finančně ji podporuje matka.

Dále uvádí, že dopisem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3.

12.

2001 jí bylo sděleno, že s ohledem na § 71 odst.

2 trestního řádu, ve znění platném od 1.

2002, je u ní s účinností od 4.

2002 upuštěno od vazebního důvodu podle § 67 odst.

1 písm. b).

Stěžovatelka se domnívá, že vzhledem k výše uvedenému u ní není splněn ani důvod vazby podle § 67 odst.

1 písm. c).

Odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za povšechné.

Tvrzení, že ji od páchání trestné činnosti "neodradilo ani to, že je matkou malého dítěte", kterým soud zdůvodňuje její vazbu, je v rozporu s realitou, neboť o své děti se vždy vzorně starala.

Podle ustanovení § 32 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení, Městský soud v Praze, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření navrhl, aby ústavní stížnost byla jako nedůvodná odmítnuta, neboť stěžovatelka byla vzata do vazby po posouzení shromážděného důkazního materiálu, na základě zákona a její právo na spravedlivý proces nebylo porušeno.

Městský soud dále uvádí, že není orgánem příslušným k přezkoumání postupu policie při zadržení stěžovatelky.

K námitce stěžovatelky, že se stíhané trestné činnosti nedopustila, soud uvádí, že jde o subjektivní tvrzení stěžovatelky, které bude z hlediska viny či neviny posouzeno v dalším trestním řízení.

Poznatky, které vyplynuly z obsahu spisu, však vedly městský soud k závěru, že jsou splněny podmínky vazby ve smyslu § 67 odst.

2 trestního řádu, ve znění platném v době rozhodování soudu.

Městský soud konstatuje, že mu byla známa skutečnost, že stěžovatelka měla v péči nezletilého syna D., nicméně zájem na zachování péče stěžovatelky o nezletilého soud posoudil v konfrontaci s obavou, že dítě by mohlo být v její péči vystaveno škodlivému účinku drog, když v jeho moči byly nalezeny stopy omamných látek.

Městský soud shledal u stěžovatelky důvody a podmínky vazby podle § 67 odst.

1 písm. b) a c), odst.

2 trestního řádu, ve znění platném do 31.

12.

2001.

Ohledně odůvodnění svého závěru odkázal na napadené rozhodnutí.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl.

81, čl.

90 Ústavy).

Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl.

83 Ústavy), nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností.

Porušení ustanovení uvedené hlavy Listiny Ústavní soud v projednávané věci neshledal.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti především polemizuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí v otázce, zda jsou naplněny vazební důvody.

Staví tak Ústavní soud do pozice třetí instance v systému soudnictví, která mu nepřísluší.

Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.

Úkolem Ústavního soudu je toliko zkoumat, zda napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci nebyly porušeny základní práva nebo svobody, zakotvené v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle čl.

10 Ústavy ČR.

Ústavní soud takový zásah neshledal.

K argumentům, obsaženým v ústavní stížnosti, které se týkají napadeného rozhodnutí o vazbě, Ústavní soud uvádí, že vazba je zajišťovacím institutem.

Nemá povahu trestu.

Vzetí do vazby je vázáno na konkrétní skutečnosti vyjadřující důvodnou obavu z případných následků uvedených v § 67 odst.

1 písm. a), b), c) trestního řádu.

Trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, pro který je stěžovatelka stíhána, je závažný úmyslný trestný čin.

Ze spisového materiálu vyplývá řada poznatků, které odůvodňují trestní stíhání i vazbu stěžovatelky.

Po zadržení policejní orgány zajistily u stěžovatelky 10 ks psaníček obsahujících pervitin a lékařské předpisy.

Znalecký posudek potvrdil, že si stěžovatelka drogu sama aplikovala.

Z odposlechu telefonních hovorů je zřejmé, že se podílela na její distribuci.

Všechny tyto skutečnosti vyjadřují důvodnou obavu z případných následků uvedených v § 67 odst.

1 písm. b) a c) trestního řádu.

Obecné soudy poukázaly nikoli povšechně, nýbrž konkrétně, na okolnosti, které odůvodňují obavu, že stěžovatelka bude v trestné činnosti pokračovat a působit na dosud nevyslechnuté svědky.

Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, proč považuje podmínky tzv. vazby koluzní a pokračovací za splněné.

Vzhledem k tomu, že byly dodrženy příslušné procesní postupy, nelze mít za to, že názor soudu na důvody vazby (odlišný od názoru stěžovatelky), založený na konkrétních skutečnostech, jež odůvodňují obavy z reálně představitelného jednání stěžovatelky ve smyslu § 67 odst.

1 písm. b) a c) trestního řádu, je způsobilý založit porušení ústavně zaručených práv a svobod.

Úvaha o zmíněných konkrétních skutečnostech zůstává vždy pouze úvahou.

Soud musí ovšem tyto konkrétní skutečnosti odůvodňující vazbu dostatečně a přesvědčivě vysvětlit.

To se v daném případě stalo, jakkoli způsobem, s nímž stěžovatelka nesouhlasí.

Ačkoli stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti napadá i postup policie při svém zadržení, v petitu ústavní stížnosti pouze navrhuje zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto o vazbě.

Ústavní soud je v souladu se svou ustálenou judikaturou vázán petitem ústavní stížnosti, nikoli jejím odůvodněním, a proto postup policie nemohl posoudit.

Nad rámec uvádí, že k zadržení stěžovatelky došlo dne 4.

10.

2001 a ústavní stížnost byla podána dne 31.

2002, tedy zjevně po 60denní lhůtě stanovené v § 72 odst.

2 zákona o Ústavním soudu pro podání ústavní stížnosti.

Stěžovatelka se v ústavní stížnosti ostatně nezmiňuje o tom, že by v souvislosti s uvedeným postupem policie vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavnímu soudu vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 28. května 2002 JUDr.

Jiří Malenovský předseda senátu