Decision detail

IV.ÚS 343/01

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:4.US.343.01
Date: Aug 10, 2001
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 343/01 ze dne 8. 10. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

IV. ÚS 343/01

Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti V.R., zastoupeného JUDr. J.H., proti rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ze dne 30. 3. 2001, čj. 17194/01-118, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 92 odst. 4 vyhlášky č. 145/1956 Ú. l., takto: Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění :

V ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR stěžovatel v podstatě uvádí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl.

1, čl.

2 odst.

1, čl.

3, čl.

4 odst.

1 a čl.

36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl.

6 odst.

2, čl.

7 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rozhodování o přestupcích je rozhodováním orgánu vykonávajícího státní moc a tento ji v konkrétním případě vykonával způsobem vybočujícím ze zákona a sankcionoval tak jednání stěžovatele zákonem nezakázané.

Jednání stěžovatele totiž přestupkem vůbec není.

Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí.

Z obsahu spisu O.Ú., zaslaného pod zn.

ORZL-23-40/DI-Od-2000, Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí DI, Policie ČR vydaného dne 20.

12.

2000 pod čj.

ORZL:23-140/DI-Od-2000.

Tímto rozhodnutím byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 300,-- Kč, jakož i náhrada nákladů řízení v částce 500,-- Kč, a to proto, že dne 24.

2000 ve Z. stěžovatel řídil osobní motorové vozidlo nesplňující stanovené podmínky, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 22 odst.

1 písm. d) zákona č.

200/1990 Sb., v tehdy platném znění, neboť neměl řádně označeno své vozidlo.

Na tomto vozidle byla totiž kromě přidělené SPZ umístěna v její blízkosti další tabulka s nápisem CVM.

V důvodech svého rozhodnutí uvedlo Ministerstvo dopravy a spojů ČR, že v blízkosti SPZ nesmějí být na motorovém vozidle, s výjimkou mezinárodní poznávací značky, uvedeny žádné jiné nápisy.

Umístěním sporné tabulky na zadní části vozidla mohlo dojít k znemožnění přesné identifikace vozidla orgány Policie ČR.

Podle ustanovení § 22 odst.

1 písm. d) zákona ČNR č.

200/1990 Sb., o přestupcích, v inkriminované době platném znění, přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu se dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a), b) a c), porušil obecně závazný předpis o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu.

Správní orgány ve svých rozhodnutích v souladu s ustanovením § 46, § 47 zákona č.

71/1967 Sb. obsáhle vyložily, z jakých důvodů a vzhledem k jakým právním předpisům považují skutkovou podstatu citovaného přestupku jednáním stěžovatele za naplněnu, takže z tohoto důvodu lze stěží souhlasit se stěžovatelem v tom, že došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a že tyto orgány ve svém správním uvážení překročily ústavně vymezené meze.

Je sice skutečností, že nálezem Ústavního soudu ze dne 19.

12.

2000, publikovaném ve Sbírce zákonů pod č.

52/2001 Sb., došlo ke zrušení ustanovení § 83 odst.

1 zákona č.

200/1990 Sb., o přestupcích, nicméně teprve dnem 28.

2002, takže v inkriminované době platilo citované ustanovení ve znění, že soud nepřezkoumává rozhodnutí o přestupku, za nějž nelze uložit pokutu vyšší než 2 000,-- Kč nebo zákaz činnosti, což neplatí, bylo-li vysloveno propadnutí věci nebo zabrání věci, jejíž hodnota přesahuje částku 2 000,-- Kč, což pro stěžovatele znamenalo, že se v době vydání správního rozhodnutí nemohl domáhat jejich soudního přezkumu.

K uvedenému třeba dodat, že v mimořádných případech přihlíží Ústavní soud určitým způsobem i v "mezidobí" k faktu, že určitý právní předpis byl již zrušen, o takový mimořádný případ však v projednávané věci nejde.

Řádné označení vozidla má nepochybně svou funkci a význam a vyvodí-li správní orgány ze zjištěného nedostatku řádného označení vozidla důsledky, lze stěží mít za to, že by svým rozhodnutím překročily meze ústavně právní roviny.

Stěžovatel, jak patrno z již konstatovaného spisu, byl celkem 14 krát potrestán pokutou za nedovolenou rychlost, nedodržení bezpečné vzdálenosti za vozidlem, jízdu v protisměru, technický stav vozidla apod., takže lze stěží usuzovat na to, že šlo o ojedinělé vybočení z mezí jinak doposud řádného způsobu jízdy či řízení vozidla v technicky náležitém stavu.

Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se tedy Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č.

77/1998 Sb., odmítnout.

Současně byl podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. b) zákona o Ústavním soudu z uvedených důvodů odmítnut i návrh na zrušení citovaného právního předpisu.

Jen na okraj Ústavní soud dodává, že ustanovení § 92 odst.

4 vyhlášky č.

145/1956 Ú. l. má následující text: "V blízkosti státní poznávací značky nesmějí být na motorovém vozidle umístěny s výjimkou mezinárodní poznávací značky žádné jiné nápisy.

Státní poznávací značka musí být vždy dobře čitelná." Byť jen z běžného pohledu, bylo by patrně i při věcném posuzování návrhu takové ustanovení stěží možno považovat za protiústavní.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. října 2001 JUDr.

Pavel Varvařovský předseda senátu