Decision detail

III.ÚS 246/01

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:3.US.246.01
Date: 13. 12. 2001
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 246/01 ze dne 13. 12. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 246/01

Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2001 mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S., zastoupeného JUDr. P.K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000, sp. zn. 10 Ca 181/2000, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst.

2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst.

1, § 34, § 72 odst.

1 písm. a), odst.

4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. října 2000 (10 Ca 181/2000-24), jímž bylo zastaveno řízení o jeho žalobě, kterou se domáhal, aby žalovanému (O.Ú.,) bylo uloženo doručit mu jeho rozhodnutí ze dne 5. srpna 1996 (VÚP 1382/96/330-Má), jímž byla povolena skládka kalů z chemické úpravny vody v T. před jejím dokončením, a tvrdil, že označeným rozhodnutím obecnému soudu a jemu předcházejícími správními rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva (svobody), vyplývající z čl.

2 odst.

2, čl.

4 odst.

3, čl.

21 odst.

1, čl.

35 odst.

2, čl.

36 odst.

1, 2 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podle odůvodnění ústavní stížnosti byla uvedená ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod porušena tím, že stěžovateli bylo upřeno právo na to, aby byl účastníkem řízení o změně stavby skládky.

Poukázal v této souvislosti na to, že neproběhlo posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona č.

244/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a na vývody rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22.

1999 (6 A 82/97).

Stěžovatel proto navrhl zrušení rozhodnutí správního soudu.

Jak vyplývá z připojeného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích (10 Ca 181/2000), soud zastavil řízení o správní žalobě stěžovatele, jíž se domáhal doručení a přezkoumání shora uvedeného správního rozhodnutí, protože jednou z podmínek účastenství (§ 70 zák. č.

114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je vliv stavby na zájmy ochrany přírody a krajiny.

Obecný soud uzavřel, že stěžovatel tuto podmínku nesplňuje, a proto konstatoval, že stěžovatel účastníkem řízení nebyl a řízení zastavil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Vznik účastenství občanských sdružení, jako zástupců občanů, je v dané věci vázán na posouzení hmotněprávní podmínky, jejíž splnění se promítá v rovině procesní tak, že občanským sdružením vzniká nárok na to, aby byla informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných řízeních, u nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.

Pokud dané sdružení oznámí v takovém případě svůj zájem na účast v těchto řízeních, má postavení jeho účastníka (§ 70 zák. č.

114/1992 Sb.).

Vznik účastenství je tedy vázán na posouzení, zda daná stavba má takový charakter, že mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.

Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že účastenství stěžovateli vzniknout nemohlo, neboť uvedený charakter předmětná stavba nemá, jak je patrno z vyjádření příslušných odborných orgánů (O.Ú., ze dne 19.

1996), o jejichž správnosti není důvod pochybovat, a jež ostatně ani stěžovatel ve své správní žalobě nezpochybňoval.

V této souvislosti nelze opominout ani ustálenou judikaturu Ústavního soudu, dle které výklad norem práva hmotného a jejich aplikace spadá do pravomoci příslušných orgánů a není proto v pravomoci Ústavního soudu, aby do jejich jurisdikční činnosti zasahoval jinak než za podmínek, jež vyplývají z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (k tomu srov. např. nález ve věci III.

ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č.

5, Praha 1994).

Tyto podmínky však ve věci posuzované ústavní stížnosti shledány nebyly.

Ústavní soud si vyžádal rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 1999 (6 A 82/97), jímž stěžovatel podpůrně argumentuje v dané věci, a shledal, že ve věci tímto soudem projednávané šlo o jiné skutkové okolnosti již proto, že stavba jaderné elektrárny (změna nedokončené stavby - budovy pomocných provozů - oddělení čistících radioaktivních médií v J.), na rozdíl od stavby (skládky kalů z chemické úpravny vody v T. před jejím dokončením), byla zahrnuta do seznamu staveb posuzovaných v procesu EIA (příloha č.

1 zák. č.

244/1992 Sb.).

Z takto rozvedených důvodů je zřejmé, že k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele nedošlo, ústavní stížnost byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná.

Zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou stížnostních důvodů a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona).

V Brně dne 13. prosince 2001