Decision detail

II.ÚS 651/2000

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.651.2000
Date: 15. 1. 2001
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 651/2000 ze dne 15. 1. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky E.

Š.-P., zastoupené advokátkou JUDr.

D., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20.

2000, čj.

38 Ca 499/99-40, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka se s odvoláním na porušení práv garantovaných čl.

36 odst.

1, čl.

37 odst.

3 a čl.

11 odst.

1 Listiny základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Okresního úřadu Kutná Hora, okresního pozemkového úřadu, ze dne 22.

1999, čj.

PÚ/540/99, a věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dle názoru navrhovatelky došlo ke zmíněným porušením jejích práv zejména tím, že se obecný soud nezabýval jí navrženými důkazy a argumenty.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Městského soudu v Praze, sp. zn.

38 Ca 499/99, a, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl k závěru, že podaný návrh není přípustný.

Navrhovatelka se domnívá, že projednávaný návrh je přípustný.

Ačkoli napadené rozhodnutí není rozhodnutím konečným, správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem soudu a všechny procesní prostředky jsou tak již nyní údajně vyčerpány.

Současně ovšem odkazuje na ustanovení § 75 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, které naopak dopadá na případy, kdy všechny procesní prostředky k ochraně práva vyčerpány nejsou, a tvrdí, že její stížnost svým rozsahem podstatně přesahuje její vlastní zájmy ve smyslu cit. ustanovení.

Ústavní soud se projednávaným návrhem zabýval z pohledu zmíněného ustanovení § 75 zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Podle tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma obnovy řízení); Ústavní soud však neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když všechny procesní prostředky k ochraně práva nebyly vyčerpány, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Ústavní soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že navrhovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, a nepovažuje proto napadené rozhodnutí za rozhodnutí konečné.

Správní orgán je sice při novém projednání vázán právním názorem soudu, nicméně tato okolnost nemá z hlediska § 75 odst.

1 zák. č.

182/1993 Sb. vliv na to, zda byly procesní prostředky k ochraně práva vyčerpány či nikoli.

Navrhovatelka má nadále právo hájit svůj právní názor v dalším řízení a realizovat svá práva, a to i prostřednictvím podání opravného prostředku proti novému rozhodnutí správního orgánu.

Nadto je navrhovatelce zachována následná možnost podat ústavní stížnost proti konečnému rozhodnutí ve věci.

Pokud jde o možnost aplikace odst.

2 cit. ustanovení, Ústavní soud vychází z toho, že jde o výjimku z obecného pravidla obsaženého v odst.

1 téhož ustanovení.

Z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat jen v mimořádných případech nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon v daném případě připouští.

Obecným důvodem takové výjimky je ohrožení efektivity obrany základních práv a svobod.

V dané věci však nejde o situaci "mimořádnou", odůvodňující takovýto výjimečný postup, ale naopak o situaci "řádnou", jež nastává běžně v průběhu soudního řízení: soud v rámci správního soudnictví ruší rozhodnutí správního orgánu a vrací věc tomuto orgánu k dalšímu řízení.

Ústavní soud se za daného stavu věci necítí být oprávněn do věci zasahovat, a to zejména s ohledem na to, že efektivita ochrany práv navrhovatelky dosud není dotčena.

Vedle toho tím, že by vstoupil do řízení, by Ústavní soud narušil rovnováhu postavení účastníků v daném soudním řízení a mohlo by i dojít ke křížení pravomocí se soudy obecnými, které chtěla Ústava zásadně vyloučit.

S ohledem na výše uvedené okolnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je v souladu s ustanovením § 43 odst.

1 písm. e) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2001 JUDr.

Jiří Malenovský soudce zpravodaj