Decision detail

I.ÚS 99/99

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2001:1.US.99.99
Date: 19. 6. 2001
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 99/99 ze dne 19. 6. 2001

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr.

Vladimíra Paula a soudců JUDr.

Vojena Güttlera a JUDr.

Vladimíra Klokočky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.

D., zastoupené advokátem JUDr.

S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.

12.

1998, č.j.

23 Co 497/98-17, a proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 19.

10.

1998, č.j.

Ro 792/98-10, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 19.

10.

1998, č.j.

Ro 792/98-10, nebylo žalobkyni J.

D. (dále jen "stěžovatelce") v řízení proti žalovanému Z.

H. (vedlejšímu účastníkovi) o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím, přiznáno osvobození od soudních poplatků.

Z odůvodnění tohoto usnesení plyne, že stěžovatelka - za situace, kdy ze žaloby bylo zjištěno, "že jí na základě kupní smlouvy byla uhrazena částka ve výši celkem 700.000,- Kč, když 100.000,- Kč z uvedené částky ji uhradil žalovaný" - nesplňuje podle názoru okresního soudu předpoklady osvobození od soudního poplatku, který dle sazebníku zákona č.

549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, činí 8.000,- Kč.

Okresní soud dospěl k závěru, podle kterého "pokud se občan rozhodne podat návrh na zahájení řízení, musí být na soudní spor připraven, a to mimo jiné i finančně, když 1/3 pohledávky v minulosti již žalobkyni žalovaný uhradil".

Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením napadené usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě potvrdil.

V odůvodnění svého usnesení odvolací soud vyjádřil přesvědčení, že u stěžovatelky nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudního poplatku, neboť měla "v souzené věci" ještě v roce 1995 k dispozici částku 300.000,- Kč a záleželo jen na ní, jak s touto částkou naloží.

Nicméně již tehdy mohla předvídat rizika spojená s dodržením kupní smlouvy kupujícími a ponechat si příslušnou finanční rezervu na náklady spojené s vymáháním práva.

Podle mínění odvolacího soudu to lze na ní požadovat tím spíše, že si své běžné životní potřeby mohla hradit z příjmu z pracovního poměru, aniž by to vytvářelo takový tíživý stav, který by ohrozil ji či osoby na ní závislé.

Citovaná rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž tvrdila, že rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu, které je zaručeno čl.

14 odst.

1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"), čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění dodatkových protokolů (dále jen "Úmluva") a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka se domnívá, že odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové je zcela nepřesvědčivé, že úvahy v něm obsažené jsou v příkrém rozporu s obsahem práva na spravedlivý proces a že jsou "zohledněny" (a to ještě způsobem částečně zkreslujícím) pouze některé skutečnosti.

Napadené usnesení proto porušuje její právo na soudní a jinou právní ochranu tím, že nevyhověním její žádosti o osvobození od soudního poplatku - byť zákonné podmínky pro ně splňovala - jí byla ve svých důsledcích odepřena možnost domoci se nároku soudní cestou.

Proto navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, že se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.

12.

1998, č.j.

23 Co 497/98-17, a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 19.

10.

1998, č.j.

Ro 792/98-10, zrušují.

Zároveň podle ustanovení § 83 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požádala o náhradu nákladů zastoupení a podle ustanovení § 79 odst.

2 zákona o Ústavním soudu navrhla odložení vykonatelnosti rozhodnutí obou obecných soudů.

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Stěžovatelka namítá, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové - byť současně navrhla i zrušení citovaného rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě - bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl.

36 odst.

1 Listiny, čl.

14 odst.

1 Paktu a čl.

6 odst.

1 Úmluvy.

Uvedená ustanovení v podstatě poskytují obsahově shodnou ochranu základního práva na soudní ochranu, které zajišťuje především možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu.

Samy soudy jsou povolány zejména k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl.

90 Ústavy ČR).

Obecný soud, který sám a nezávisle vykonává soudní moc (čl.

81 Ústavy ČR), rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede (srov. ustanovení §§ 120 a 132 o.s.ř.) a záleží rovněž na jeho samostatné a nezávislé úvaze, se zřetelem na příslušné ustanovení o.s.ř. (§ 138), jak rozhodne o žádosti o osvobození od soudních poplatků.

Ústavní soud - jak již vícekrát ve svých rozhodnutích uvedl - není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu nepřísluší přehodnocovat jejich rozhodnutí, pokud jimi nedojde k porušení základních práv a svobod zaručených ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl.

10 Ústavy ČR.

Do meritorního rozhodování a způsobu hodnocení důkazů obecnými soudy může Ústavní soud - jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl.

83 Ústavy ČR) - zasáhnout pouze v případě, "kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají" (viz III.

ÚS 166/96 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4.

Vydání 1.

Praha, C.H.

Beck 1996, str.

255).

Z obsahu soudních spisů nelze dovodit, že by právní závěry obou obecných soudů byly v souzené věci se zjišťováním a hodnocením skutkového stavu v extrémním nesouladu.

Oba soudy postupovaly v souladu s ustanovením § 120 odst.

1 o.s.ř, z něhož lze dovozovat, že i prokázání podmínek osvobození od soudních poplatků leží na účastníku řízení, který osvobození navrhuje.

Oba soudy svůj postup také náležitě odůvodnily.

Je tedy zřejmé, že napadenými usneseními k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl.

10 Ústavy ČR, nedošlo.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Obdobně rozhodoval Ústavní soud i v jiných srovnatelných věcech téže stěžovatelky (srov. sp. zn.

ÚS 173/99 ,

II. ÚS 310/99

) Ústavní soud - vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti - nemohl vyhovět ani návrhu stěžovatelky na náhradu nákladů jejího zastoupení (ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Za tohoto stavu se již Ústavní soud nezabýval návrhem stěžovatelky na odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 12. 1998, č.j. 23 Co 497/98-17, a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 19. 10. 1998, č.j. Ro 792/98-10. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2001 JUDr. Vladimír Paul předseda senátu Ústavního soudu