Decision detail

III.ÚS 627/99

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2000:3.US.627.99

Date

26. 9. 2000

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 627/99 ze dne 26. 9. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Pavla Holländera a soudců JUDr.

Vladimíra Jurky a JUDr.

Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem podaným JUDr.

B.

G., CSc., zastoupeného JUDr.

V.J., advokátem, když návrh směřuje proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn.

7 To 506/99, ze dne 9. září 1999 ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn.

1 T 60/97, ze dne 12. srpna 1999, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í V návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR (označeném jako stížnost) navrhovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn.

7 To 506/99, ze dne 9.

9.

1999 ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn.

1 T 60/97, ze dne 12.

8.

1999 s tím, že postupem uvedených obecných soudů vyjádřeným v označených rozhodnutích bylo porušeno jeho ústavní právo zaručené mu čl.

38 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále Listina) vyjádřené slovy "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci".

Ústavní soud ČR si vyžádal příslušný spis Okresního soudu Plzeň-jih (sp. zn.

1 T 60/97) a z něj především zjistil, že uvedený soud usnesením ze dne 12.

8.

1999, č.j.

1 T 60/97-593, vyslovil podle § 222 odst.

1 trestního řádu (dále tr.ř.), že je místně příslušný k projednání obžaloby (vedené proti navrhovateli) ze dne 30.

9.

1997, č.j.

Zt 653/96-36 vedené u tohoto soudu pod sp. zn.

1 T 60/97.

Poukázal na závěry Krajského soudu v Plzni, vyjádřené již v usnesení, č.j.

8 To 111/98-527, ze dne 23.

2.

1998 s tím, že v projednávané trestní věci navrhovatele jde o distanční delikt, a protože obžaloba byla vůči navrhovateli podána k Okresnímu soudu Plzeň-jih, je k projednání označené věci příslušným tento soud (§ 22 tr.ř.).

Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, ve které namítal, že jednání pro které je trestně stíhán měl spáchat výlučně v Plzni a má tedy za to, že místně příslušným k projednání předmětné obžaloby je tak pouze Okresní soud Plzeň-město.

O podané stížnosti rozhodoval Krajský soud v Plzni, který ji podle § 148 odst.

1 písm. c) tr.ř. již shora citovaným usnesením zamítl.

V důvodech uvedl, že se otázkou místní příslušnosti v projednávané věci zabýval opakovaně, nemá co by na svém právním názoru v tomto směru měnil, zejména za stavu kdy nedošlo k jakýmkoliv změnám.

V předchozích svých rozhodnutích (zejména usnesení ze dne 13.

10.

1997, č.j.

8 To 594/97-505, které se týká rozhodnutí o místní příslušnosti ve shora označené věci navrhovatele) uvedl, že dle ust. § 22 tr.ř. podle něhož je dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu.

V dalším svém rozhodnutí, č.j.

8 To 111/98-527, ze dne 23.

2.

2.

1998, potom dospěl k závěru, že i skutkově je nepochybné, že navrhovatel se jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu dopouštěl i na okrese Plzeň-jih a jednání popsané v obžalobě tak i nadále považuje za distanční delikt, a proto dospěl k závěru, že s ohledem na již citované ust. § 22 tr.ř. je příslušný k projednání věci Okresní soud Plzeň-jih.

Proti uvedenému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni potom svým návrhem k Ústavnímu soudu brojí navrhovatel a v jeho rámci opakuje své námitky, které uplatnil již v řízení před soudy obecnými.

Jejich jádrem je tvrzení, že jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu se dopustil výlučně v Plzni, a proto k projednání jeho trestní věci je místně příslušným Okresní soud Plzeň-město, a to s poukazem na ust. § 18 tr.ř.

V užitém postupu obecných soudů pak spatřuje porušení svého základního práva daného mu čl.

38 odst.

1 Listiny, tedy, že "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci." Navrhl, aby obě napadená rozhodnutí z uvedeného důvodu Ústavní soud zrušil.

Na vyžádání Ústavního soudu se k věci vyjádřil Krajský soud v Plzni, který především odkázal na obsah svého rozhodnutí napadeného navrhovatelem s tím, že nepovažuje za vhodné, aby soudci odvolacího soudu polemikou s ústavní stížností jakkoli doplňovali odůvodnění pravomocného rozhodnutí.

Předseda senátu 8 To Krajského soudu v Plzni, který ve věci rozhodoval dále poukázal i na předchozí rozhodnutí senátu (sp. zn.

8 To 594/97, ze dne 13.

10.

1997, sp. zn.

8 To 111/98, ze dne 23.

2.

1998), ve kterých se zabýval otázkou místní příslušnosti.

Zdůraznil, že v těchto rozhodnutích rovněž konstatoval, že místní příslušnost k projednání trestní věci navrhovatele je založena u více okresních soudů a takto je tedy na místě respektovat ust. § 22 tr.ř., podle něhož se koná řízení u tohoto soudu, u něhož podal státní zástupce obžalobu.

Podaný návrh (ústavní stížnost) tak nepovažuje za důvodnou.

Vycházeje z uvedeného spisového materiálu, obsahu samotného návrhu a tvrzení v něm uvedených i vyjádření Krajského soudu v Plzni, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný především z hlediska ústavněprávního, které zakládá ingerenci Ústavního do jurisdikční činnosti soudů obecných takto zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti v projednávané věci postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny.

Ze spisového materiálu obsaženého ve spisu Okresního soudu Plzeň-jih, sp. zn.

1 T 60/97, zřetelně vyplývá a je také prokázáno, že se jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu měl dopouštět (byť značnou část žalovaného jednání měl spáchat v obvodu Okresního soudu Plzeň-město) i na území Okresního soudu Plzeň-jih (tak zejména prokázána distribuce Plzeňského deníku, ve kterém navrhovatel inzeroval a měl se tak dopouštět žalované trestné činnosti).

1 T 60/97, zřetelně vyplývá a je také prokázáno, že se jednání, které je mu obžalobou kladeno za vinu měl dopouštět (byť značnou část žalovaného jednání měl spáchat v obvodu Okresního soudu Plzeň-město) i na území Okresního soudu Plzeň-jih (tak zejména prokázána distribuce Plzeňského deníku, ve kterém navrhovatel inzeroval a měl se tak dopouštět žalované trestné činnosti).

Za daného a spolehlivě zjištěného skutkového stavu nelze než souhlasně se závěrem obecných soudů uvést, že při trestných činech, u nichž dojde k porušení nebo ohrožení společenské hodnoty či zájmu chráněnému trestním zákonem i na jiném místě, než kde bylo spácháno jednání pachatele, jde o již zmíněný distanční delikt a obě místa jsou místem spáchání činu.

Podle § 22 tr.ř. je-li tak příslušno i několik soudů, koná řízení ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu.

Tak se stalo i v projednávané věci, a to v souladu s již citovaným ustanovení příslušného procesního předpisu (trestním řádem).

Nelze než uzavřít, že uvedený postup odpovídá i ústavněprávním hlediskům s tím, že právo na soudní ochranu resp. spravedlivý proces namítané navrhovatelem zasaženo ani z hlediska čl.

38 odst.

1 Listiny nebylo.

S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh podle § 43 odst.

2 písm. a) zák. č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. září 2000 JUDr.

Pavel Holländer předseda senátu