Decision detail

III.ÚS 183/2000

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2000:3.US.183.2000

Date

Sep 11, 2000

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 183/2000 ze dne 9. 11. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 183/2000

Ústavní soud rozhodl dne 9. listopadu 2000, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr.

Pavla Holländera, soudců JUDr.

Vladimíra Jurky a JUDr.

Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti I.

U., M.

U.a A.

U., všech zastoupených JUDr.

O.

M., advokátem, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j.

22 Ca 60/99-53, 22 Ca 109/99-30 a 22 Ca 110/99-32, a proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 30. října 1998, č. j.

FŘ/7250/110/97/3/G, FŘ/7250/110/97/6/G, a FŘ/7250/110/97/8/G, a ze dne 2. listopadu 1998, č. j.

FŘ 492/130/1998, jakož i dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Hranicích, které výše označeným rozhodnutím předcházely, spojené s návrhem na úhradu nákladů řízení a návrhem na odložení vykonatelnosti všech napadených rozsudků a rozhodnutí, t a k t o : Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 21. března 2000, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudků Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 1999, č. j.

22 Ca 60/99-53, 22 Ca 109/99-30 a 22 Ca 110/99-32, a proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Ostravě ze dne 30. října 1998, č. j.

FŘ/7250/110/97/3/G, FŘ/7250/110/97/6/G, a FŘ/7250/110/97/8/G, a ze dne 2. listopadu 1998, č. j.

FŘ 492/130/1998, jakož i dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Hranicích, které výše označeným rozhodnutím předcházely, spojené s návrhem na úhradu nákladů řízení a návrhem na odložení vykonatelnosti všech napadených rozsudků a rozhodnutí.

Uvedenými rozhodnutími obecného soudu a správních orgánů se cítí být dotčeni ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl.

11 odst.

5, čl.

4 odst.

1, 3 a 4, čl.

2 odst.

3 a 4 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl.

2 odst.

3 a 4 a čl.

90 Ústavy.

V ústavní stížnosti stěžovatelé opakují argumenty uplatněné již ve správním řízení a v řízení před soudem, jež jsou polemikou s postupem finančních úřadů.

Zejména pak poukazují na skutečnost, že ze strany daňových orgánů nebyla stěžovatelům nikdy prokázána neúplnost, neprůkaznost, resp. nesprávnost účetnictví (dle zákona č.

563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), a dále na skutečnost, že daňové orgány nedostály kautelám obsaženým v zákoně č.

586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i v zákoně č.

337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Dle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Krajský soud v Ostravě při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.

Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl.

2 odst.

3, 4 Ústavy, čl.

2 odst.

2, 3 a čl.

11 odst.

5 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl.

36 a násl.

Listiny).

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelů na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu zjevné neopodstatněnosti je takovým výsledkem řízení před Ústavním soudem, jež zakládá důvod zjevné neopodstatněnosti jak návrhu na náhradu nákladů řízení dle § 62 odst.

4 zákona o Ústavním soudu, tak i návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí ve smyslu § 79 odst.

2 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. listopadu 2000