Decision detail

II.ÚS 295/99

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2000:2.US.295.99

Date

28. 6. 2000

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 295/99 ze dne 28. 6. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Malenovským ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupené JUDr. V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 1999, čj. 3 To 907/98-225, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka podala dne 15. června 1999 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že v trestní věci proti stěžovatelce nebylo o napadeném usnesení pravomocně rozhodnuto, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud II. stupně v napadeném usnesení rozsudek soudu I. stupně zrušuje v celém rozsahu a podle ustanovení § 259 odst. 1 trestního řádu věc vrací soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž podle ustanovení § 262 trestního řádu nařídil, aby věc byla projednána a rozhodnuta jiným samosoudcem. Ústavní soud došel k závěru, že stěžovatelka v daném případě nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a věc je opět ve stádiu řízení před soudem I. stupně. Nejde tedy o pravomocné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 72 zákona o Ústavním soudu. I přes překážku litispendence Ústavní soud považuje za vhodné vyjádřit se k té části ústavní stížnosti, v níž se namítá, že rozhodnutím krajského soudu, jímž byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí "jiným samosoudcem", byla porušena zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Stěžovatelka může spatřovat rozhodnutí krajského soudu v uvedeném ohledu za již nezvratné, protože nemá k dispozici opravný prostředek, který by mohl přidělení věci jinému samosoudci zabránit. Její záležitost tedy bude znovu posouzena a rozhodnuta, avšak již jiným, než "zákonným soudcem". Řízení tak může uvedeným rozhodnutím krajského soudu vyústit v závěr, ve který by za rozhodování "zákonného soudce" nevyústilo. Právo na "zákonného soudce" (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je součástí širšího ústavního práva na spravedlivé řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Svědčí o tom systematické zařazení odstavců 1 a 2 do jediného článku Listiny. Stejně pojímá právo na zákonného soudce i Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která ho ve svém článku 6 odst. 1 (právo na spravedlivé řízení) vůbec explicitně neuvádí, pojem "zákonného soudce" je však nedílnou součástí pojmu "nezávislého a nestranného soudu", který Úmluva užívá. Právo na "zákonného soudce" může být posouzeno Ústavním soudem, avšak nikoli v době, kdy řízení ještě probíhá, není znám jeho výsledek a nelze zjistit, zda jako celek bylo spravedlivé. Možnost vyjádřit se k respektování zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, Ústavnímu soudu dává až konečné rozhodnutí, jímž bylo řízení ukončeno. Ústavní soud se v tomto ohledu odvolává i na své dřívější rozhodnutí I. ÚS 112/98 "k rozhodnutí odvolacího soudu podle § 262 trestního řádu" (C.H. Beck, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, str. 335-339), v němž posoudil udávané porušení práva na zákonného soudce rozhodnutím vrchního soudu o přidělení věci k rozhodnutí jinému složení senátu krajského soudu až poté, kdy bylo v příslušné trestní věci pravomocně rozhodnuto. S poukazem na fakt, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení jako nepřípustný odmítnout usnesením soudce zpravodaje mimo ústní jednání, jak je uvedeno v ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2000 JUDr. Jiří Malenovský soudce zpravodaj