Decision detail

I.ÚS 443/2000

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.443.2000
Date: May 9, 2000
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 443/2000 ze dne 5. 9. 2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Paula a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Klokočky ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů R. P., L. P., J.H. a A. H., všech zastoupených Mgr. T. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2000, sp. zn. 10 Co 837/99,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podali návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 23.

2000.

Ve včas podané stížnosti napadli shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni, směřující do výroku V., kterým byl mimo jiné změněn rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 20.

1999, čj.

6 C 5/97 - 182, a to tak, že místo původně žalobcům přiznaných nákladů řízení ve výši Kč 150 000,-- bylo rozhodnuto tak, že náklady řízení před soudem prvního a druhého stupně se žádnému z účastníků nepřiznávají.

Stěžovatelé mají za to, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení občanského soudního řádu, když při rozhodování o možnosti aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. odvolací soud přihlédl toliko k okolnosti, že stěžovatelé nepřijali v průběhu řízení od žalované strany částku Kč 33 735,-- aniž by jakkoli uvažoval a hodnotil nezákonný postup žalované strany.

Nerespektováním ustanovení § 18 o. s. ř. o rovnosti účastníků řízení byla dle stěžovatelů porušena jejich ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod a čl.

96 odst.

1 Ústavy ČR.

Ústavní soud musí nejprve konstatovat, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nevykonává přezkumné pravomoci, a to za předpokladu, že napadeným rozhodnutím soudu nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl.

10 Ústavy ČR.

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni Ústavní soud zjistil, že odvolací soud podle § 212 odst.

1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které mu předcházelo, a po zhodnocení všech provedených důkazů a zároveň po doplnění důkazního řízení podle § 213 odst.

2 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobců - stěžovatelů - je důvodné zčásti a odvolání žalované strany - města Plánice - důvodné není.

Odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 20.

1999, čj.

6 C 5/97 - 182, ve výroku, ve kterém žalovaná strana byla uznána povinnou zaplatit společně a nerozdílně žalobcům J. a A.H. na účelně vynaložených nákladech na instalaci rozvodu plynu v bytě částku Kč 57 476,10 do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku a tutéž částku zaplatit i R. a L.

P., změnil tak, že žalované straně byla uložena povinnost zaplatit žalobcům J. a A.

H. částku Kč 50 745,-- s 21% úrokem z částky Kč 16 991,-- ode dne 1.

1997, stejně tak i žalobcům R. a L.P.

Dále odvolací soud žalobu manželů H. a manželů P. co do částky Kč 6 673,-- zamítl.

Náklady řízení před soudem prvního a druhého stupně Krajský soud v Plzni žádnému z účastníků nepřiznal a žalované straně krajský soud uložil zaplatit náklady řízení placené státem ve výši Kč 1 105,-- na účet Krajského soudu v Plzni.

O nepřiznání nákladů řízení žádnému z účastníků odvolací soud rozhodl ve výroku V. napadeného rozsudku podle § 150 o. s. ř. s tím, že nemohl pominout postoj žalobců k projednávané problematice a jejich neochotu přijmout plnění nabízené žalovaným ve výši Kč 33 735,--, což se promítlo také do rozhodnutí o úrocích z prodlení, dále i to, že by se přiznání nákladů řízení žalobcům závažným způsobem dotklo majetkových poměrů žalované strany.

Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, za kterých soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení přiznat.

Ústavní soud na základě ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni dospěl k závěru, že odvolací soud postupoval v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy, upravené v čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod.

Svůj postup podle § 150 o. s. ř. při rozhodování o nepřiznání náhrady nákladů řízení krajský soud řádně odůvodnil, takže Ústavní soud neměl důvod učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek a rovnost účastníků v řízení.

Současně je třeba zdůraznit, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních principů, jejich aplikace při řešení konkrétních případů (včetně použití ustanovení § 150 o. s. ř.), jsou především záležitostí obecného soudu.

Vzhledem k tomu nelze ani z tohoto hlediska rovnosti účastníků v řízení před soudem napadenému rozsudku nic vytknout.

Z těchto důvodů musel Ústavní soud návrh ústavní stížnosti stěžovatelů považovat za zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2000 JUDr.

Vladimír Paul předseda I. senátu Ústavního soudu