Decision detail

I.ÚS 282/2000

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.282.2000
Date: 27. 9. 2000
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 282/2000 ze dne 27. 9. 2000 U 35/19 SbNU 311 Prominutí penále vzniklého v důsledku nedoplatků pojistného na sociální zabezpečení

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr.

Vladimíra Paula a soudců JUDr.

Vojena Güttlera a JUDr.

Vladimíra Klokočky o ústavní stížnosti JUDr.

J., zastoupeného advokátem JUDr.

G., CSc., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.

2000, č.j.

38 Ca 426/99-19, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Plzeň ze dne 1.

1999, č.j.

6004-311/99/44/B, stěžovateli nebylo - dle ustanovení § 104ch odst.

2 zákona č.

582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), a v souladu s ustanovením § 1 odst.

2 vyhlášky MPSV č.

161/1998 Sb., o promíjení penále správami sociálního zabezpečení (dále jen "vyhláška") - prominuto penále z VN č.

341/99 ve výši 60 628,- Kč, neboť k tomu nebyl shledán důvod.

V poučení Česká správa sociálního zabezpečení uvedla, že "proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání podle ustanovení § 104ch odst.

4 zák. č.

582/91 Sb.".

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 23.

1999 žalobu k Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením ze dne 28.

2000, č.j.

7 A 129/99-6, věc - z důvodu své věcné nepříslušnosti - postoupil věcně a místně příslušnému Městskému soudu v Praze.

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením řízení o žalobě zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého usnesení především uvedl, že prominout penále, jež vzniklo v důsledku nedoplatků pojistného na sociální zabezpečení, umožňuje ustanovení § 104ch odst.

1 zákona z důvodů odstranění tvrdosti.

V návaznosti na ustanovení § 248 odst.

2 písm. i) o.s.ř., podle něhož soudy nepřezkoumávají rozhodnutí o žádostech o odstranění tvrdosti zákona, Městský soud v Praze konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím o žádosti o prominutí penále, které lze prominout jen z důvodu odstranění tvrdosti zákona, takže je "rozhodnutím o žádosti o odstranění tvrdosti zákona".

Uvedené rozhodnutí tedy nepodléhá soudnímu přezkumu a předseda senátu podle ustanovení § 250d odst.

3 o.s.ř. řízení zastavil, neboť žaloba směřuje proti rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumávání soudem.

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.

2000, č.j.

38 Ca 426/99-19, napadl stěžovatel ústavní stížností.

V ní uvedl, že citované usnesení porušuje jeho "právo podle čl.

36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť v případě penále 60.628,- Kč dle výkazu nedoplatků na pojistném na sociálním zabezpečení nejde o rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích, a tudíž o se podle jeho názoru na žalobu o přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ustanovení § 248 odst.

2 písm. i) o.s.ř. nevztahuje.

Proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné náležitosti a předpoklady a že proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.

K ústavní stížnosti se vyjádřil Městský soud v Praze a Česká správa sociálního zabezpečení v Praze.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že předmětem žaloby nebylo rozhodnutí o vyměření penále, jak by mohlo být dovozováno z obsahu ústavní stížnosti, nýbrž rozhodnutí, kterým Česká správa sociálního zabezpečení nevyhověla žádosti stěžovatele o prominutí penále.

Prominout penále lze z důvodů odstranění tvrdosti (§ 104ch odst.

1 zákona č.

582/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů,), takže žalobou napadené rozhodnutí bylo nutno považovat za rozhodnutí o žádosti o odstranění tvrdosti zákona, tedy za rozhodnutí, jež nepodléhá soudnímu přezkumu dle § 248 odst.

1 písm. i) o.s.ř.

Městský soud v Praze dále poznamenal, že tento závěr soudu je patrný z odůvodnění usnesení ze dne 13.

2000, č.j.

38 Ca 426/99-19.

Z tohoto odůvodnění prý také vyplývá, že Městský soud v Praze nepovažoval žalobou napadené rozhodnutí za rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na daních, odvodech a poplatcích, jak je namítáno v ústavní stížnosti.

O rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na daních, odvodech a poplatcích ostatně není podle tvrzení Městského soudu v Praze v napadeném usnesení ani zmínka a není jasné, z čeho stěžovatel vychází, má-li za to, že soud žalobou napadené rozhodnutí považoval za rozhodnutí finančních orgánů, neboť šlo o rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, tedy orgánu zcela odlišného.

Městský soud v Praze uzavřel, že ústavní stížnost není důvodná a sdělil, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Česká správa sociálního zabezpečení v Praze ve svém vyjádření především uvedla, že ve smyslu ustanovení § 104ch citovaného zákona a vyhlášky č.

161/1998 Sb. se na řízení o prominutí penále nevztahují obecné předpisy o správním řízení, že na prominutí penále není právní nárok a že jde o fakultativní rozhodnutí v případech hodných zvláštního zřetele.

Česká správa sociálního zabezpečení dále prohlásila, že do taxativního výčtu rozhodnutí, která podle ustanovení § 248 o.s.ř. soudy nepřezkoumávají, náleží také podle odst.

2 písm. i) citovaného ustanovení - mimo jiné - rozhodnutí o žádostech o odstranění tvrdosti zákona, z čehož (v případě souzené věci) jednoznačně vyplývá, že soud nepřezkoumává rozhodnutí o prominutí penále.

K názoru stěžovatele, že na podanou žalobu o přezkoumání citovaného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení se nevztahuje ustanovení § 248 odst.

2 písm. i) o.s.ř., Česká správa sociálního zabezpečení namítla, že se jedná o nesprávný a zužující výklad tohoto ustanovení, neboť zejména není akceptováno ustanovení § 104ch zákona, v jehož odstavci 4 je mimo jiné uvedeno, že rozhodnutí o žádosti o prominutí penále nemusí obsahovat odůvodnění a opravné prostředky se proti němu nepřipouštějí.

Česká správa sociálního zabezpečení konečně sdělila, že na ústním jednání před Ústavním soudem netrvá.

Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Stěžovatel namítá, že napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13.

2000, č.j.

38 Ca 426/99-19, porušuje jeho základní právo podle čl.

36 Listiny domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, neboť v souzené věci se v případě penále 60.628,- Kč dle výkazu nedoplatků na pojistném na sociálním zabezpečení nejedná o rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích, a proto se na žalobu o přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení nevztahuje ustanovení § 248 odst.

2 písm. i) o.s.ř.

Tuto argumentaci akceptovat nelze, neboť - jak správně uvedl ve svém vyjádření Městský soud v Praze - předmětem žaloby u Městského soudu v Praze nebylo rozhodnutí o vyměření penále, nýbrž rozhodnutí, kterým Česká správa sociálního zabezpečení nevyhověla žádosti stěžovatele o prominutí penále.

Podle ustanovení § 104ch odst.

1 zákona a § 1 odst.

2 vyhlášky může Česká správa sociálního zabezpečení z důvodu odstranění tvrdosti zcela nebo zčásti penále prominout.

Na prominutí penále není proto - vzhledem k použité právní úpravě prostřednictvím institutu správního uvážení (kdy Česká správa sociálního zabezpečení může, ale nemusí zcela nebo částečně prominout z důvodu odstranění tvrdosti penále) - právní nárok a v konkrétní věci rozhoduje Česká správa sociálního zabezpečení na základě své úvahy.

Proti předmětnému rozhodnutí nejsou podle ustanovení § 104ch odst.

4 zákona přípustné opravné prostředky.

Stejně tak nelze v souzené věci uplatnit správní žalobu, neboť podle ustanovení § 248 odst.

2 písm. i) o.s.ř. soudy nepřezkoumávají rozhodnutí o žádostech na plnění, na něž není nárok, nebo rozhodnutí o odstranění tvrdosti zákona, zejména rozhodnutí finančních orgánů o úlevách na odvodech, daních a poplatcích.

V této souvislosti proto Ústavní soud zdůrazňuje, že předmětem jeho činnosti jako soudního orgánu ochrany ústavnosti v zásadě není a ani nemůže být posuzování aplikace institutu správního uvážení orgánem veřejné moci.

Podle přesvědčení Ústavního soudu je tedy zřejmé, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13.

2000, č.j.

38 Ca 426/99-19, k zásahu do základních práv a svobod stěžovatele, které jsou zaručeny ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle čl.

10 Ústavy, nedošlo.

Proto Ustavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2000 JUDr.

Vladimír Paul předseda senátu Ústavního soudu