Decision detail

IV.ÚS 214/99

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:1999:4.US.214.99

Date

14. 6. 1999

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 214/99 ze dne 14. 6. 1999

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. B., zastoupeného Ing. B. D., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 1998, sp. zn. 6 To 11/98, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 46 T 27/96,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 30. 4. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 25. 5. 1999, kterou se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 1998, sp. zn. 6 To 11/98, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 46 T 27/96, kterým byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 4 tr. zákona. Stěžovatel je toho názoru, že uvedenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel současně požádal Ústavní soud o zachování lhůty k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud poté, co se seznámil s podklady pro rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je evidentně podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, v daném případě dnem 30. 6. 1998, kdy napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno. Skutečnost, že lhůta pro podání ústavní stížnosti již uplynula, byla stěžovateli v době podání ústavní stížnosti známa, a z toho důvodu požádal Ústavní soud o "zachování lhůty" k podání ústavní stížnosti. Tomuto požadavku Ústavní soud nemohl vyhovět, neboť 60 denní lhůta obsažená v ust. § 72 odst. 2 zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky). S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 14. 6. 1999 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj