Decision detail

IV.ÚS 214/98

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:1999:4.US.214.98
Date: Jun 5, 1999
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 214/98 ze dne 6. 5. 1999 N 69/14 SbNU 95 K rovnosti účastníků v řízení o návrhu na prohlášení konkursu

Česká republika

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl, za souhlasu účastníků řízení s upuštěním od ústního jednání, v senátě o ústavní stížnosti společnosti S., a.s., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. K 185/95, ze dne 23. 3. 1998, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. K 185/95, ze dne 23. 3. 1998, se zrušuje.

Odůvodnění

Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla vyloučena z uspokojení v konkurzu prohlášeného na majetek dlužníka společnosti G., s.r.o., přihláška pohledávky stěžovatelky jako konkurzního věřitele, a to jako přihláška podaná po zákonem stanovené lhůtě. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že dne 20. 4. 1995 podala u Krajského soudu v Ústí nad Labem návrh na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, společnosti G., s. r. o. Krajský soud v Ústí nad Labem svým usnesením, sp. zn. K 57/95, ze dne 28.

1995, však návrh stěžovatelky zamítl.

K jejímu odvolání Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, napadené usnesení zrušil usnesením, sp. zn.

4 Ko 192/95, ze dne 24.

1996, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Mezitím podal u téhož krajského soudu na majetek téhož dlužníka další návrh na prohlášení konkurzu pro stěžovatelku neznámý navrhovatel a soud na jeho základě vydal usnesení, sp. zn.

K 185/95, ze dne 17.

1996, o prohlášení konkurzu, které však stěžovatelce nedoručil.

Řízení o návrhu stěžovatelky, vedené pod sp. zn.

K 57/95, pak Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14.

1997 zastavil z důvodu překážky věci rozhodnuté, a to s odvoláním na usnesení svého soudu, sp. zn.

K 185/95, ze dne 17.

1996.

K odvolání stěžovatelky odvolací Vrchní soud v Praze usnesením, sp. zn.

4 Ko 218/97, ze dne 23.

1997, napadené usnesení o zastavení řízení potvrdil.

Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení dovolání, které však Nejvyšší soud ČR svým usnesením, sp. zn.

1 Odon 133/97, ze dne 26.

1998, jako nepřípustné odmítl.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na to, že zákon č.

328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, byl zákonem č.

94/1996 Sb. s účinností od 1.

1996 doplněn i o ustanovení § 4 odst.

4, které stanoví, že návrh dalšího navrhovatele na prohlášení konkurzu na majetek stejného dlužníka podaný dříve, než soud pravomocně rozhodl o prohlášení konkurzu, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu; další navrhovatel musí však přijmout stav řízení, v němž je při jeho přistoupení.

Krajský soud tedy podle názoru stěžovatelky pochybil, když návrh jiného věřitele na prohlášení konkurzu, vedený pod sp. zn.

K185/95, nepovažoval podle výše zmíněného ustanovení § 4 odst.

4 novelizovaného zákona o konkurzu a vyrovnání za návrh na přistoupení k řízení, probíhajícím již k návrhu stěžovatelky pod sp. zn.

K 57/95.

V řízení, vedeném pod sp. zn.

K 185/95, naopak protiprávně pokračoval a vydával v něm rozhodnutí, včetně ústavní stížností napadeného usnesení ze dne 23.

1998.

Stěžovatelka vyslovuje názor, že tímto postupem soud porušil zásadu spravedlivého procesu, zaručenou v tomto případě v čl.

36 odst.

1, čl.

37 odst.

3 a čl.

38 odst.

2 Listiny i čl.

96 odst.

1 Ústavy ČR, a navrhuje, aby Ústavní soud stížností napadené usnesení zrušil.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem a připojil si spisy tohoto soudu, sp. zn.

K 57/95 a sp. zn.

K 185/95.

Poté, co se seznámil s jejich obsahem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Z obsahu připojených spisů je patrno, že údaje stěžovatelky uváděné v důvodech její ústavní stížnosti, týkající se postupu soudu ve věcech vedených pod sp. zn.

K 57/95 a K 185/95, odpovídají skutečnosti.

Rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn.

K 57/95, ze dne 14.

1997, bylo řízení o návrhu na prohlášení konkurzu podaném stěžovatelkou již 20.

1995 zastaveno, a to z důvodu překážky věci rozhodnuté - s poukazem na rozhodnutí téhož soudu ze dne 17.

1996 o prohlášení konkurzu na majetek téhož dlužníka, zahájeném k návrhu jiného věřitele, který však byl podán později než návrh podaný stěžovatelkou.

Ze spisu je také patrno, že rozhodnutí krajského soudu ze dne 17.

1996, jímž byl prohlášen konkurz k návrhu jiného věřitele, stěžovatelce nebylo doručováno, naopak, stěžovatelka byla v řízení, vedeném pod sp. zn.

K 57/95, ještě dne 4.

1996 soudem vyzývána, aby zaplatila zálohu na náklady konkurzu s tím, že v případě nezaplacení zálohy soud řízení zastaví.

Stěžovatelka tuto zálohu zaplatila a důvodně tak očekávala vydání rozhodnutí o jí podaném návrhu.

Krajský soud však, jak již shora uvedeno, řízení o jí podaném návrhu zastavil.

V odvolání proti uvedenému rozhodnutí stěžovatelka zejména namítala, že podáním jejího návrhu na prohlášení konkurzu bylo řízení zahájeno a způsobilo tak překážku litispendence s důsledkem, že v téže věci, tedy proti témuž dlužníkovi, nemohlo u soudu probíhat jiné řízení.

Další návrh by proto bylo zásadně možné považovat pouze za přistoupení k původnímu návrhu stěžovatelky.

V opačném případě bylo třeba později zahájené řízení zastavit podle ustanovení § 104 odst.

1 o. s. ř.

V rozhodnutí o odvolání Vrchní soud v Praze, jako odvolací soud, napadené usnesení potvrdil s tím, že rozhodnutí o prohlášení konkurzu je pravomocné, a nemůže tak přicházet v úvahu jiný postup, než stávající řízení zastavit podle ustanovení § 104 odst.

1 o. s. ř.

Stěžovatelka pak také proti rozhodnutí vrchního soudu podala dovolání, které Nejvyšší soud ČR odmítl, neboť směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.

Námitkám stěžovatelky, že ve věci, vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn.

K 185/95, s ní nebylo a není jednáno jako s účastníkem řízení, a že jí rozhodnutí v něm vydaná nebyla bezdůvodně doručována, nicméně Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozhodnutí přisvědčil.

Podle jeho názoru měly totiž nejpozději dnem 1.

1996 soudy považovat návrh jiného věřitele (společnosti Prova a Kadlec) za přistoupení k návrhu stěžovatelky a stěžovatelka byla proto účastníkem řízení i ve věci vedené u soudu pod sp. zn.

K 185/95.

Ústavní soud na základě shora uvedených zjištění, s přihlédnutím k nesprávnému postupu soudu ve věci, vedené pod sp. zn.

K 185/95, kdy mělo být řízení o později podaném návrhu na prohlášení konkurzu jiným věřitelem na majetek téhož dlužníka ihned pro překážku věci, k návrhu stěžovatelky zahájené, zastaveno, jakož i s přihlédnutím k novelizovanému ustanovení § 4 - jeho odstavci 4 - zákona o konkurzu a vyrovnání, v podstatě shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR (který však rozhodoval nikoliv ve věci, vedené pod sp. zn.

K 185/95) je toho názoru, že stěžovatelku bylo třeba považovat nejen za účastnici řízení, vedeného pod sp. zn.

K 57/95, zahájeného k jejímu návrhu, ale také za účastnici řízení, vedeného u téhož soudu proti témuž dlužníkovi pod sp. zn.

K 185/95 (zahájeného na návrh jiných dlužníkových věřitelů), a nebylo-li s ní takto jako s účastníkem řízení v této posledně jmenované věci - v níž také bylo vydáno napadené usnesení - jednáno, byla tímto postupem soudu, a to včetně vydání napadeného usnesení, jakkoliv je toto usnesení formálně posuzováno správné, porušena procesní práva stěžovatelky jako účastníka řízení a zároveň také její práva, zaručovaná čl.

36 odst.

1 , čl.

37 odst.

3 a čl.

38 odst.

2 Listiny.

Z uvedených důvodů bylo proto napadené usnesení zrušeno [§ 82 odst.

1, 3 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 6. května 1999